Pod Jezevčí skálou

Vždycky a znovu se moc rád podívám na tento příběh z šumavské přírody, který mě navrací zpět do dětského věku, kdy jsem i já vybíhal do přírody, kterou jsem pozoroval, zkoumal a mám dodnes pořád moc rád. Nádherná krajina, pěkná hudba v pozadí a vynikající Tomáš Holý mě vždy potěší na duši i na těle (vyláká mě to znovu a znovu vyrazit do přírody a radovat se z maličkostí matičky přírody). (07.03.2010)

Ty tři filmy s Tomášem Holým (Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem) jsou téměř na jedno brdo a nabídnou nám to samé. Podle mě je jejich kvalita i zajímavost klesající. Takový typický rodinný film s dětskou hvězdou, kterou jen ztěží někdo překoná. Dětské dobrodružství na několik způsobů. 60% (03.01.2008)

Tohle je prostě podmanivá věc. Holého a Valachův herecký koncert, silný hudební motiv, režijní vedení, minimum střihu a panoramatická kamera... Navíc i "ukryté" vztahové drama mezi postavami, ze kterých se jedna na plátně vůbec neobjeví! :) S dětmi i bez dětí se na to dá koukat i dnes, byť se ta doba nikdy nevrátí. A na místě hájovny je už určitě vyvoněná chalupa, kde už se nežije, ale machruje. (23.08.2020)

Jedna z mých nejoblíbenějších trilogií z dětství. Teď už mi vadí některé neduhy, které jsem jako malý neviděl, stejně jako nevidí žádné dítko. Přesto u těchto skvělých filmů (ano, jsou skvělé, nejen pro malé diváky, kteří mají krapet méně náročné požadavky na kvalitu produkce) , pokud jednou za čas otevřu program a zrovna vysílají, rád strávím sychravé sobotní/nedělní odpoledne. Krásné záběry šumavské přírody jsou stále dechberoucí jako byly v době, kdy jsem zažíval euforii z každého z Vénových příběhů. V dětství mi přinesly hodně, probudily touhu toulat se po lesích a užívat si všechnu tu krásu, kterou nám příroda nabízí... (06.01.2009)

Kdo by nechtěl mít dědu a trávit prázdniny v tak krásném prostředí? Je to taková milá klasika. Tomáš Holý byl skvělý herec a jeho filmy jsou skvělé. Jsou to rodinné klasiky, u kterých si oddychnete a na chvíli zapomenete na všední starosti. Žádné akčňárna, střílečka, psychologická dramata ani přesládlé vztahové zamotance. Jsou to filmy, které pohladí duši. Tomáš Holý se svou dětskou naivitou, se kterou se zajímá o přírodu, vždy oslní. Hajný, který pod drsnou slupkou skrývá duši milého a trpělivého dědy, jež se nakonec s Vénou sblíží a je rád, že má vnuka, kterému může předat své zkušenosti a zájem o přírodu. V době, kdy nebyl internet, tablety a v televizi nic nebylo, nemohla zůstat krásná příroda okolo opomenuta. Šťastné to dítě. A já Vénovi nejen v dětství, ale i v pubertě, záviděl. Film, který si vždycky rád pustím. (29.09.2015)