These Final Hours

Skromně laděné postapo, kde se film spíše než na nějaké akční momenty soustředí na vykreslení atmosféry posledních hodin života před závěrečnou katastrofou. Film mě nadchl svým vyobrazením různých typů jednání lidí, když vědí, že se blíží jejich konec. Někdo spáchá sebevraždu, někdo zvolí násilný konec vůči svému okolí, někdo se prostě zavře doma a čeká na soudný okamžik, někdo se vydá na mega párty, kde se před tím koncem totálně zboří. A v tom středu se objeví hlavní hrdina, který vlastně řeší, jak má ty poslední chvilky prožít. Důraz na charaktery rozhodně mohu zařadit mezi kladné stránky, nikdo zbytečně nepřehrával, všem zúčastněným jsem uvěřil jejich počínání. Ale fakticky nečekejte něco víc, rozpočet se dost držel při zemi..........I tak ale mohu pochválit vizuál, jenž se svým nažloutlým filtrem filmu vnukl ten pesimistický nádech.....Film k zamyšlení, jak bychom se chovali my, kdyby něco takového nastalo. Držet se morálních zásad či se utrhnout ze řetězu ? Každý ať si na to odpoví sám. Za mě dávám 65 % (12.02.2020)

Pár hodin do konce světa, co asi napadne pokojnou australskou společnost, která je takové doslova žhavé novince vystavena? Předně se začne vzájemně vraždit, ničit si věci, znásilňovat nebohé jedenáctileté panny a další "cool" věci, na které s perspektivou dožití s mizerným platem a nekonečnou pracovní dobou ani nepomyslí. Přeživší celé té pravé Očisty se posléze brutálně zfetují a vzájemně ošukají na garden party idiotského punkera, kde nechybí skákající kozy a zpocené kurvy, případně s tupým výrazem a pocitem dokonale prosraného posledního dne čumí vstříc pekelné tsunami. Polovina filmu je neskutečný nářez, ale jakmile dojdou nápady jak vylíčit společnost v rozkladu, začíná nastupovat plíživá nuda plná poklidných pokeců s matkou, případně filozofování s dítětem u mrtvoly fotra. Škoda, přesto je to vzhledem k těm financím naprosté překvápko, které si vytírá prdel se všemi debilními variacemi jako Drtivý dopad patosu. 68% (24.01.2015)

„LIDI, MÁME 12 HODIN. TO JE VŠECHNO." /// Světu vodbíjej poslední hodiny a lidská špína má pré (což se dalo čekat). Slušný lidi to postupně balej… (udělat Vánoce a tak, pak vzít provaz…). Vybydlenou krajinou si to šuká (autem) James a sleduje ten lidskej úpadek. Nebo to jen lidi začali žít tak, jak vždycky chtěli? (co taky čekat vod lidí). Z rádia mu apokalyptickej hlas hlásí, za kolik to má (všichni mají) a sedá na něj deprese. Taky nadržená přítelkyně, ale to už tak zajímavý není (nebo jo?). A jak to na něj všechno padá, tak se rozhodne, že nastal ten správnej čas na dělání dobrejch skutků. Tomu bych rozuměl. Ale furt čekám na nějakou myslitelskou hloubku (česky myšlenku). Ten svět celkem ujde. Barevnej filtr je dostatečně katastrofickej, ovšem ten příběh né a né poskočit do vyšších obrátek. Nízkorozpočťák, kterej chce říct, že až to začne, buďte s těma, co máte vopravdu, ale kurva vopravdu rádi. (Tak ne že skončíš zhulenej s nějakou rozcapenou děvkou!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V apokalypse hledám poetiku. 2.) Chci vidět konec. (Světa). 3.) Thx za titule ,,xaotic“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (10.01.2015)

Boží námět, který se nepodařilo přetavit do božího thrilleru a to je fakt škoda. 12 hodin do konce světa (zřejmě náraz obřího meteoroidu), všude hromady mrtvol, modlící se fanatici, pařby feťáků a do toho minipříběh chlapa, který nemá vyřešený svůj život. Místo, aby dořešil své problémy, se rozhodne odvézt malou holčičku za svojí rodinou. Prostě to mohla být bomba, ale režisér nezvládl ukočírovat kameru, hudbu ani napětí. Aaaach jo. 60% (17.11.2020)

Zeměplacku poctil návštěvou macatý asteroid, kterého Wiliš nestihl navrtat, a kukačky odkukaly tři čtvrtě na apokalypsu. Otázka zní, jak se k tomu postavit. Spláchnout do hajzlu zbytky humanity a sexuálně si na závěr ožralý a zfetovaný zaexperimentovat s dětmi, zvířátky či upoceným sousedem, nebo se vzorně katolicky sbaleným nebeským zubním kartáčkem a pyžamkem s andělíčky pokorně a v tichosti čekat na výtah Svatého Petra? Vypatlaná animální hovada v mžiku zakroužkují jedničku, kudlanky dvojku a zbytek populace řeší dilema, co s načatým večerem, po němž už žádné kurvopění nepřijde. Například takový já bych se na to asi nejdřív vysral, abych nevypadal s povoleným svěračem nedůstojně, a až teprve poté bych brnknul Kateřině Papstové, jestli by se mnou nechtěla mít miminko, protože jsem nikdy neměl škaredou holku s čurákem a na swingerspárty v Zoo bude nával. Vcelku slušný, ač levný vývar z ptakopyska o tom, kterak se ze zbabělého protinožce stal těsně před koncem světa empatický altruista, jenž by s neamatérským rozpočtem určitě mohl tlačit na pilu daleko více. Nu což, nezbývá, než si počkat na rymejk s Vilémem Kovářem a doufat, že v tom nebude hrát ten jeho pazneht. (06.01.2015)