poster

Kdysi byli bojovníky

  • Nový Zéland

    Once Were Warriors

Drama / Krimi

Nový Zéland, 1994, 102 min

Režie:

Lee Tamahori

Scénář:

Riwia Brown

Kamera:

Stuart Dryburgh

Scénografie:

Michael Kane
(další profese)
  • lillien
    ****

    Je to prostě pořád stejná písnička. Některá etnika mají nesporně smysl pro rytmus, tanec a hudbu a když mají možnost chlastat a pobírat dávky, je to v podstatě to jediné, čemu se celý život věnují. S tím, že ten chlast by figuroval někde na první příčce. Stejně jako u nás, ani maorský cigoš, jsa denně vožralej (jak zpívá Pepa Vojtek) nejde pro ránu daleko, a byť mu nelze upřít elegatnější zápasnický styl, než když na vás naše utlačovaná menšina vytáhne v hospodě kuchyňák, je to jinak pořád to stejné schema. Čili s ožralcem a vymaštěncem navíc to bude vždy o držku. Snaha o návrat k tradicím rodu je zde sympatická, ale bohužel v realitě již předem odsouzená k záhubě. Film o násilí, beznaději a odporu přijmout vnucená pravidla. Zde víceméně pravidla předurčující ženy jistých etnik k tomu, aby držely pusu a roztáhly nohy, když ožralý patriarcha zavelí a z toho vyplývajícví vnitřní boj s bezmocí, hrdostí a důstojností.(23.1.2013)

  • kleopatra
    *****

    Máte filmy, kde se mohou sekat hlavy jak na běžícím páse a klimbáte u toho. Tenhle je drsný právě proto, že není pohádkou ale běžnou realitou. Citíte se ženou, která každý den odklízí zas a znova trosky po mejdanech a maskuje monokly, cítíte s dětmi, co se někde v koutě krčí strachem, jestli fotřík zabije dřív matku nebo je, a nakonec cítíte i s ním, protože možná i on je oběť- pýchy, hlouposti, malosti?(14.12.2004)

  • MontyBrogan
    *****

    Si otrokom svojich pästí! A divák sa stal strunou v jeho paži. Pretože rovnako napätý čakal kedy vystrelí, počas každej jednej hádky. Rôzne etniká majú rôzne nátury. Ale vždy sa nájdu jedinci, ktorí to natoľko preháňajú, že by si zaslúžili pobyt v klietke viac než mnohé zvieratá (teraz som si hádam šplhol u aktivistov:). Ale divák sa stal aj snom o lepšom živote pre všetky deti z tunajšieho domu kriku. Divák sa stal tým, ktorý je rád, že nemusí bojovať vo chvíli keď film sleduje, ale nepochybne zvádza vlastný boj ako každý iný. Poznáte to, realita je kurva, ktorá dáva každému, ale nie vždy tak ako si zaslúži.(4.7.2014)

  • Hellboy
    ****

    Film, vedle kterého vypadá veškerý děj v Sin Nombre (2009) jako pohádka. Spíš by se to dalo přirovnat k jinému letošnímu karlovarskému filmu, Samson and Delilah (2009), který zase popisuje problémy Austrálců. Ale zatímco ten se zaměřuje jen na strašně úce vymezené téma, toto je film, který bere své téma pěkně zeširoka. V centru dění je jedna maorská rodina, která trpí pod násilnickým otcem a snaží se najít své místo ve světě, který už dávno není jejich, ale není to lehké, když na každém kroku je bída a násilí. Vyústění je stejně tragické, jako nevyhnutelné. A naděje na lepší budoucnost zřejmě neexistuje.(7.9.2009)

  • Khalesi
    ****

    Brutálna sonda do jednej maorskej rodiny, ktorá by mohla dosť dobre poslúžiť, ako vzorka nejednej aj v Európe. Mužská krutosť, alkoholizmus a bezcitnosť bez prikrášlenia so všetkou surovosťou, akú je len filmový objektív schopný zachytiť. Bezmoc ženy, ktorá sa pokúša ochrániť svoje deti až jedno z nich stratí úplne, než bude konečne schopná odsunúť stranou svoju hrdosť a opustiť surovca v ktorého kedysi verila a milovala ho a z ktorého alkohol urobil ďalšiu agresívnu trosku z mnohých. Takto žiaľ vyzerá každodenná realita v niektorých rodinách na celom svete.(26.12.2014)