poster

Kdysi byli bojovníky

  • Nový Zéland

    Once Were Warriors

Drama / Krimi

Nový Zéland, 1994, 102 min

Režie:

Lee Tamahori

Scénář:

Riwia Brown

Kamera:

Stuart Dryburgh
  • gogo76
    ****

    Asi je ťažké milovať muža, ktorý vlastnej žene neváha rozflákať tvár na nepoznanie, aby jej o pár dní povedal, že je stále atraktívna žena. A ona blbá mu znova dá šancu. Už po x-tý raz... Bez peňazí to ide ťažko, ale je zaujímavé, že chudáci, majú vždy plné popolníky a pivo na stole...Pravdepodobne ide o jeden z najlepších, ak nie najlepší film L. Tamahoriho a jeho sonda do rozvrátenej rodiny sa spoľahlivo zaryje pod kožu. Výborné herecké výkony a reálne scény z „ukážkového“ manželského života zatienia i malý nedostatok, akým je istá čitateľnosť a predvídateľnosť deja. 80%(4.2.2012)

  • Chrustyn
    ****

    Občas je až z podivem co si někteří tvůrci dovolili ve svých rodných zemích, když začínali svou režijní kariéru. Stačí si vzpomenout co vyváděl Peter Jackson ale on očividně nebyl jediný novozélanďan, který se nebál přitvrdit. Lee Tamahori, který se v Americe prosadil snímky "Na ostří nože", "Dnes neumírej" nebo "xXx 2" si jako svůj prvotní počin vybral snímek o životě lidí, které byste nechtěli mít jako sousedy nebo je jen potkávat na ulici. Natočil brutální a atmosfericky vyloženě hnusný snímek, ve kterém exceluje Temuerra Morrison (vybavuji si ho jako sympatického kapitána z Nebezpečné rychlosti 2) jako násoska a brutální násilník, který dokázal vytvořit postavu, kterou bych opravdu nechtěl potkat. Je to ten typ snímku, který nemá pevný příběh, ale divák prostě sleduje život několika lidí (rodina a několik známých) v nepříliš příznivých podmínkách na pokraji chudoby, jejíž beznaděj navíc podporuje násilnický otec v Morrisonově podání. Nejedná se o hezký, ale rozhodně zajímavý film, který diváka utvrdí v tom, že na tom určitě není zas tak špatně. Neznámý, ale opravdu povedený film, který rozhodně stojí za vidění.(12.7.2011)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    Nejsem rasista, neboť lidi rozděluji pouze na ty, kteří mají pro společnost nějaký přínos a ty, kteří na systému bez skrupulí parazitují. Těch druhých je poslední dobou čím dál víc a tak mi vadí, když musím ve filmu sledovat sociální dramata opálených domácností. Proč musím? Protože spolek vážených csfďanů tento snímek zařadil mezi ty TOP a já chci vidět všechny TOP kousky, aby mi něco podstatného neuniklo. Film je však pro mne únikem od všedních starostí a tak mne to, že někdo dokáže natočit syrové drama ze života příliš nevzrušuje. Šel bych s hodnocením ještě níž, ale hodně zachránil nejlepší novozélandský vývozní artikl zvaný haka a taky cholerické výlevy svalouše Jakea stály za to. Jinak je to úplně stejné, jako běžný den na pavlačáku v blízkosti sociálky a tomu asi málokdo dá pět hvězd.(29.7.2013)

  • Fr
    ****

    ,,NAŠI LIDÉ BYLI KDYSI BOJOVNÍCI. NE JAKO TY, JAKEU. MĚLI MANU. HRDOST. MĚLI DUCHA. KDYŽ MŮJ DUCH PŘEŽIL 18 LET S TEBOU, TAK PŘEŽIJU VŠECHNO“..... /// Kdo by tomu věřil, že na N. Zélandu maj podobný bojovníky jako MY. Jak moc si jsou podobní? Tak to je vlastně největší překvapení. Gangy, podpora, kérky, chlast, hulení, ženský co nemaj na výběr. A takovej ,,svalouš“ Jake, když roztočí ty svoje lopaty....tak si může bejt manželka jistá, že ji druhej den nikdo nepozná. Děcka se těšej na rodinnej vejlet – za bráchou do děcáku ....prostě důkladná sonda do života ČÁSTI původních obyvatel. Jeblý Maoři..... (a svět, ve kterým by ti ,,naši“ nepřežili asi ani den) ve filmu o tom, že těžkej život nemá jen vlk (ten jak nosí ty noviny), ale i Maorské děti. NEBREČ, TO TI NEPOMŮŽE! Tady moc optimismu nenajdete a asi ani nebudete řešit kameru a tyhle kraviny. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych naučit manželku poslušnosti ,,po Maorsku“. 2.) Zjistím, jestli ,,lidé“ u nás žijou jako Maoři, nebo jestli Maoři žijou jako ,,lidé“ u nás. 3.) Miluju Haku! (Vyser se furt na ženský a tanči!) 4.) Thx za titule ,,Bobulix“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ **(26.4.2012)

  • Zeebonk
    ****

    Stát po boku primitivního alfabouchače má své plusy i mínusy. Sice jste na vrcholu žebříčku popularity u místních indiánských socek, ale k čemu je vám to dobré, když skončíte na tekuté stravě, než stihnete odkojit první děcko, poněvadž vám pěst vašeho alfabouchače poztrácela zubiska po huňatém koberci. Už dlouho se popadám smíchy za břicho u vtipu, že neexistuje domácí násilí, ale jenom ženský, co neuměj držet hubu. U téhle sondy mezi indiánskou spodinu mi však nejednou zamrzl úsměv. Samozřejmě to má své mouchy - závěr působí poněkud vyhroceně a nelogicky, ale po všech ostatních stránkách je to záležitost kurevsky sugestivní a povedená. PS: Vím, že má jejich rasa vhodnější název než indiáni, tento mírně rasistický vtípek však příjemně stimuluje vercajk mého zlovolného já. Všimli jste si někdy, že jsou indiáni nejoblíbenější česká rasa? Tak oblíbená rasa, že pro ně mimo laškovného "rudoši" nemáme rasistické označení. Můj tuze smělý odhad je, že výraz "prérijní negři" přišel až někdy v roce 2013, kdy u nás poprvé vyšly Skalpy. Teď mě napadá, že ty indiány máme tak rádi, že jsme měli absolutně na párku, že je ve Vinnetouovi hráli balkánští cigoši. Jestli se tomuhle neříká láska, tak už fakt nevím.(29.4.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace