Reklama

Reklama

Kdysi byli bojovníky

  • Nový Zéland Once Were Warriors (více)

Adaptace kontroverzního bestselleru maorského autora Alana Duffa. Děj líčí osudy typické dělnické rodiny s nezaměstnaným otcem, násilníkem a pijanem, a kdysi krásnou matkou neúspěšně usilující o štěstí svých dětí. Snímek ohromuje scénami až zvířecí brutality, ale upoutává též obrazy plnými citu, humoru a naděje. Vizuální naléhavost díla tlumočí barevně a tónově bohatá kamera konstatující smírnou krásu krajiny i odpudivou atmosféru předměstí. Film se stal událostí roku 1994 a získal více než dvacet cen na předních filmových festivalech, kde byli vyzdvihovány především herecké výkony představitelů, vesměs Maorů a míšenců, jakým je sám i režisér. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (274)

verbal 

všechny recenze uživatele

Co mi to jen, do prdele, připomínalo? Ubohé, uzurpované etnikum, které macešská, civilizovaná společnost odmítá zaintegrovat a otevřít mu svou hřejivou náruč sociálních výhod a prosperity, fotr přičmoudlé, agresivní, vypatlané hovado a nefachčenko, co chlastá, hraje automaty a sem tam na každodenních, hlučných večírcích rozkope držku svojí staré, která "pečlivě" pečuje o jejich deset fakanů, tedy vlastně devět, protože Dežo je v pasťáku za čorki autorádií, hodný strýček Horvát jim sem tam po chlastačce vyprcá jejich třináctiletou dceru a všichni společně hrozně nadávají na tu zkurvenou většinu, která s nimi nechce žít ve společné domácnosti a dávat jim, chudákům, štědré podpory. Aha, už vím, Kdysi byli kočovníky! Evidentně i Nový Zéland by uživil zdatného deratizátora! ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Máte filmy, kde se mohou sekat hlavy jak na běžícím páse a klimbáte u toho. Tenhle je drsný právě proto, že není pohádkou ale běžnou realitou. Citíte se ženou, která každý den odklízí zas a znova trosky po mejdanech a maskuje monokly, cítíte s dětmi, co se někde v koutě krčí strachem, jestli fotřík zabije dřív matku nebo je, a nakonec cítíte i s ním, protože možná i on je oběť- pýchy, hlouposti, malosti? ()

Reklama

Lima 

všechny recenze uživatele

Hodně drsný film z prostředí maorů, kteří v civilizovaném světě už jenom vzpomínají na to, jak byli národem hrdých bojovníků. Někteří svoji hrdost, zděděnou po svých předcích dodnes neztratily, jiní své frustrace utápějí v alkoholu. Herecké výkony jsou brilantní, hlavně pak Temuera Morrisona v roli neurotického ochlasty a rváče, kterého když jsem viděl poprvé, tak jsém si říkal "Proboha, kde sebrali toho magora? To snad nemůže být ani herec!" Z celého filmu má divák pocit neuvěřitelné autentičnosti. Lee Tamahori si otevřel dveře do Hollywoodu. ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Tamahoriho režijní debut zkoumající podstatu (ne)lidské surovosti a pudového primitivismu sice zobrazuje domorodé obyvatele bez zbytečného přikrášlování, stejně tak jako se vyhýbá celkové démonizaci, avšak komplexní obrázek určitě nepřinesl. Krev otroků v zápase na pěsti s „bojovníky“ sice obstojí, ale zručnější mix charakterů by neuškodil, jelikož konfrontace na úrovni manželů, kde jasně panuje „kastování“ na vládnoucího muže a ženu v postavení téměř otroka, by se obešla i bez rozboru vztahů zděděných po předcích. To naštěstí Tamahori vynahrazuje neošizeným pohledem na potomky, kteří tvoří jediný společný element tohoto nerovného vztahu, takže největší síla celého filmu nespočívá v barových potyčkách horkých hlav a velkých svalů, nýbrž to nejúžasnější přinese scéna rodinného výletu, kdy matka před dětmi vzpomíná na seznámení s jejich otcem a následné důsledky a zvláště pak naprosto emociálně zdrcující našup, který odstartuje strom s uvázanou houpačkou. Právě tohle tvoří to nejsilnější a nejdůležitější, co má film vlastně nabídnout. Dohromady nic nevyřeší a „katarzní“ závěr je na delší polemiku, ale ten pocit, že „takhle to někde chodí nejenom na opačné straně naší planety“, je více než nepříjemný. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Veľmi krutý pohľad do periférneho života sociálne trpiacej a násilým obklopenej rodiny. Trápenie tých najčistejších a najlepších tu musí končiť smrťou, aby tá ich blízkym otvorila oči a prinútila ich robiť zásadné životné rozhodnutia. Veľmi dobre zahraná a zrežírovaná dráma, po ktorej vám váš život bude pripadať ako rozprávkové snenie v oblakoch. Depresívnu atmosféru a pocit bezmocnosti umocňuje Tamahori temným hučaním v pozadí a častým podhľadom kamery, kedy sa na nás všetok psychický teror valí v rovnakej intenzite, ako na trpiacich protagonistov (scéna roztrhania denníčka tesne pred kľúčovou scénou filmu). Napriek všetkým pozitívam a úctyhodne naplneným umeleckým ambíciám mi však samotný dej filmu prišiel dosť absurdný. To, čo by inde bolo len prvým dôležitejším zvratom rozvinutejšieho filmu, sa tu, po naťahovaných 100 minútach, stáva jeho záverečným vyústením. Ale keby som žil v podobne beznádejných a "nedemokratických" podmienkach ako hlavní protagonisti, tieto pocity absurdnosti by zrejme veľmi rýchlo vystriedala bolestná identifikácia s realitou. A tento film by bol pre mňa určite obrovskou inšpiráciou. Pokiaľ nie rovno filmom môjho života. ()

Galerie (31)

Zajímavosti (2)

  • Natáčelo se v Aucklandu na Novém Zélandu. (Cheeker)

Reklama

Reklama