poster

Venuše v kožichu

  • francouzský

    La Vénus à la fourrure

  • polský

    Wenus w futrze

  • slovenský

    Venuša v kožuchu

    (festivalový název)
  • anglický

    Venus in Fur

Drama / Komedie

Francie / Polsko, 2013, 97 min (SE: 92 min)

Režie:

Roman Polanski

Předloha:

Leopold von Sacher-Masoch (kniha)

Kamera:

Paweł Edelman
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • selfesteem
    *****

    Když se mi něco opravdu líbí, často se k tomu vracím. Ať už je to písnička, kniha, divadelní představení nebo film. Tento film jsem viděla 6x v průběhu pěti dnů a teď už to ani nepočítám. Pokud jsem se na něj náhodou nedívala, zbytek dne jsem o něm stejně přemýšlela a v hlavě mi zněla jeho nádherná hudba. Tak jako právě teď. Trošku se bojím, jestli o něm už konečně někdy přemýšlet přestanu. Strašně moc se mi líbí filmy, ve kterých se jejich postavám plní jejich sny. Když s nimi můžu hluboce vnímat jejich potěšení, radost, ten úžasný pocit štěstí, někdy uspokojení, vzrušení. Zrovna tak mě okouzlují a zároveň ničí filmy, ve kterých jeden druhému svěří svá nejtajnější přání a touhy a zůstává nepochopen (La Pianiste). La Vénus à la fourrure je jedním z takových filmů. Přestože to asi tak má být, že mám mít problém přijít na odpovědi na těch milion otázek, co se mi honí hlavou, jedno snad vím jistě. Qui demande, apprend - Qui ne demande rien, n´a rien. Líná huba, holý neštěstí. Co z toho, že sen se plní, když ten druhý to vidí jinak? Jako sexismus, pornografii, degradaci žen? A opačně to vidět prostě nechce? To asi mělo být jedním z varování. Co na tom, když vám na dveře zaklepe krásná, přitažlivá, inteligentní, talentovaná a všehoschopná žena (tak trochu poručík Columbo, Pretty woman a Mary Poppins), evidentně s fotografickou pamětí, kterou ale vedou úplně jiné pohnutky k tomu, aby to s vámi hrála až do konce a navíc, i přes její inteligenci, jí stále něco skutečně podstatného uniká? Třeba ta finální část? Nic ho přece nenutilo v tom i na konci pokračovat, ale on to chtěl, byl za to rád a jeho nejtajnější sen se pomalu stával skutečností. Fandila jsem mu! Neuvěřitelně dojemná záležitost! Když tu opět přichází ona nevědomost, tentokrát však na jeho straně. Nenapsal snad on sám, že když mi lichotíte, cítím v tom lest? Škoda toho finále, v mých fantaziích to v tomhle filmu dopadá malinko jinak. Určitě se ale neunáhlím, když tady napíšu, že to byl ten nejlepší a nejkouzelnější film, který jsem kdy viděla. Ideální spojení prostředí – divadlo!, scénáře, dialogů plných touhy, rozechvění, vášně, temperamentu a především humoru. Oba představitelé prudce atraktivní, šikovní a jako bonus navíc, mluvící francouzsky! (až na pár anglických vsuvek - pourquoi?) Který jazyk je svůdnější než právě francouzština? A to čekání, kdy už se konečně vzájemně dotknou, ve vzduchu je cítit napětí, takřka elektrizující, a pak to přichází a graduje. Bravo Vám oběma a samozřejmě panu režisérovi, dostali jste mě, totálně a navždycky! Splendide!(30.11.2018)

  • major.warren
    ****

    Na tenhle film jsem se dlouho těšil, ale nemohl jsem ho nikde sehnat. Ze zvědavosti a lepšímu přehledu jsem si přečetl původní knihu od Leopolda von Sacher-Masocha, a musím říct, že jsem byl opravdu nadšen. Kniha není žádné porno, ale doslova epický příběh dvou lidí vázaných na sebe pomocí úchylek a uspokojení. Vůbec se nedivím, že je kniha tak legendární a uznávaná. Ale teď k jejímu filmovému příběhu. Roman Polanski je prostě extra třída, o tom není pochyb. Jeho poslední filmy jsou pořád výtečné. Využil tento skvělý příběh a pomocí hry Davide Ivese ho převedl do filmové podoby, tak, že na první pohled vše vypadá zcela odlišně než v knize, ale finální pointa je skoro identická. Celý prostý a komorní příběh se točí kolem divadelní adaptace jedné knihy, v jednom divadle, v jeden večer, se dvěma herci. Mathieu Amalric a kočka Emmanuelle Seigner předvádějí sehrané a fantastické herecké výkony v rolích Thomase a Vandy. Polanski si herce vždycky uměl vybrat, zvlášť když má svou dvorní herečku za manželku. Seigner hraje na Oscara a Amalric, pro mě znám jako Dominic Green v Bondovi či jako Serge v Grandhotelu Budapešť také. Celý film je skvělý. Polanski nás od začátku drží u obrazu pomocí své atraktivní režie, hravého scénáře, krásných kostýmů, interiérů a masek, přímo famózní Desplatovi hudby, za kterou bych mu dal třetího Oscara a perfektně napsaných dialogů. A málem bych zapomněl na exkluzivní kameru Pawla Edelmana a jeho luxusních dráždicích a slastných záběrů a detailů pohledů. Venuše v kožichu je prostě divadelní hra na filmovém plátně, která skvěle funguje. Není tam moc co vytknout. Stopáž ideální. Polanski Hollywood nepotřebuje a já doufám, že nás ještě ve svých krásných 85 letech obdaruje mnoha podobnými a výtečnými snímky. A i kdyby ne výpravnými, tak jemu stačí jen dva herci a dobrý příběh a to dokazuje jeho genialitu. Já jsem velice spokojen. Skvělý film a má u mě 75% a nádherné čtyři hvězdičky. No jo, Wanda von Dunajev a Severine von Kusiemski, to je dvojka. A tančící sexy Emmanuelle a Mathieu Amalric převlečený za Wandu taky. Nejlepší scéna je svlékání, nazouvání bot, telefon a finální scéna.(11.8.2018)

  • Anderton
    ***

    Rozhodne sa Polanskému podario vo mne vyvolať dojem, že sledujem divadelné predstavenie. Nie že sledujem adaptáciu divadelnej hry, ale že som v divadle prítomný. A niekde vzadu som mal pocit, že si tu tak trochu cynicky rieši svoje manželstvo so stále sexy Seignerovou a že sa pri nakrúcaní pritom skvele bavili, až z toho Amalric nechápal. Sstále mi však Venuša v kožuchu pripadá viac než plnohodnotný film ako formálny experiment. Rozhodne odvážnejší, ale menej vťahujúci ako Carnage. Možno nabudúce nakrúti niečo iba s jednou postavou v komore.(8.2.2018)

  • gudaulin
    ****

    Venuše v kožichu na více místech vyvolává dramatický efekt a na jiných potutelný úsměv. Svazovat ji ale do žánru komedie a dramatu je matoucí. Polanski natočil především výrazně erotický film. Doba tabuizování lidské sexuality je přinejmenším v euroamerickém kulturním okruhu už dávno za námi a otevřené zobrazování milostných scén už nikoho nepřekvapí. Režisér je v zobrazování tělesnosti velmi zdrženlivý, kdo bude na jeho snímek pohlížet jako na soft porno, bude zákonitě zklamaný. Erotično buduje pomocí dialogů a zobrazování emocí obou postav, které do divadelního textu vkládají stále víc svých sadomasochistických představ. Herecká zkouška se mění na souboj rozvášněných partnerů, na střed dominance a submisivity, výměnu genderových rolí, přehlídku fetišismu, bondáže, manipulace a ponižování. Role autora, režiséra, divadelních postav i jejich civilních představitelů se prolínají a přehazují, často nevíte, kde končí divadelní replika a začíná reálný život. Polanski nikdy neměl problém adaptovat divadelní konverzačky a nevzpomínám si, že by mi někdy divadelní rámec jeho snímků byl na překážku. Patří totiž mezi režiséry, kteří nikdy nezapomínají, že jsou tu pro diváka, nikoliv naopak. Prolínání filmu a divadla je tu silnější, než kdy jindy, ale Polanskému stačí dva herci, neustálé střídání poloh, nálad a emocí k udržení pozornosti. Jeho rafinovaná hra na svádění a souboj vůlí má i další rozměr. Není těžké si představit, že Almaric představuje režisérovo mladší alter ego. Vlastně se to přímo nabízí a autor zaměstnává divákovu fantazii otázkou, nakolik je filmový příběh inspirován Polanského manželstvím a jeho vlastním pojetím sexuality. Po herecké stránce funguje film na jedničku, Seignerová i Amalric jsou fantastičtí a chemie mezi nimi ukázková. Emmanuelle je šarmantní, vyzývavá mrcha, evidentně do svého výkonu vkládá pro šéfa na place o kapku víc prožitku, než by zahrála kterákoli jiná herečka na jejím postu. Z filmového hlediska se snímku nic podstatného vytknout nedá. Jen ten druh poněkud výlučné SM-sexuality, se kterým pracuje, nebude přitažlivý a možná přes svou zjevnou zdrženlivost a nedoslovnost ani akceptovatelný pro každého. Celkový dojem: 85 %.(30.11.2018)

  • troufalka
    ****

    Je to až neskutečné, co dokázal Polanski natočit ve svých 80. letech. Vybral si jako hlavního představitele svou o 30 let mladší kopi, do ženské role obsadil neskutečný přírodní úkaz (v tom nejlepším slova smyslu) a pak si celých 90 minut pohrává s divákem, který nikdy neví, která replika ze z fiktivního scénáře a která je dílem okamžiku. To neustálé napětí vydrží až do konce. Hříčka o vášních až na pomezí slušnosti. :o) Líbila se mi už jeho prvotina a svou úžasnou energii si uchoval až do svých nejmužnějších let.                                                                                                                                        Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií(28.10.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace