poster

Venuše v kožichu

  • francouzský

    La Vénus à la fourrure

  • polský

    Wenus w futrze

  • slovenský

    Venuša v kožuchu

    (festivalový název)
  • anglický

    Venus in Fur

Drama / Komedie

Francie / Polsko, 2013, 96 min

Režie:

Roman Polanski

Předloha:

Leopold von Sacher-Masoch (kniha)

Kamera:

Paweł Edelman
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • gudaulin
    ****

    Venuše v kožichu na více místech vyvolává dramatický efekt a na jiných potutelný úsměv. Svazovat ji ale do žánru komedie a dramatu je matoucí. Polanski natočil především výrazně erotický film. Doba tabuizování lidské sexuality je přinejmenším v euroamerickém kulturním okruhu už dávno za námi a otevřené zobrazování milostných scén už nikoho nepřekvapí. Režisér je v zobrazování tělesnosti velmi zdrženlivý, kdo bude na jeho snímek pohlížet jako na soft porno, bude zákonitě zklamaný. Erotično buduje pomocí dialogů a zobrazování emocí obou postav, které do divadelního textu vkládají stále víc svých sadomasochistických představ. Herecká zkouška se mění na souboj rozvášněných partnerů, na střed dominance a submisivity, výměnu genderových rolí, přehlídku fetišismu, bondáže, manipulace a ponižování. Role autora, režiséra, divadelních postav i jejich civilních představitelů se prolínají a přehazují, často nevíte, kde končí divadelní replika a začíná reálný život. Polanski nikdy neměl problém adaptovat divadelní konverzačky a nevzpomínám si, že by mi někdy divadelní rámec jeho snímků byl na překážku. Patří totiž mezi režiséry, kteří nikdy nezapomínají, že jsou tu pro diváka, nikoliv naopak. Prolínání filmu a divadla je tu silnější, než kdy jindy, ale Polanskému stačí dva herci, neustálé střídání poloh, nálad a emocí k udržení pozornosti. Jeho rafinovaná hra na svádění a souboj vůlí má i další rozměr. Není těžké si představit, že Almaric představuje režisérovo mladší alter ego. Vlastně se to přímo nabízí a autor zaměstnává divákovu fantazii otázkou, nakolik je filmový příběh inspirován Polanského manželstvím a jeho vlastním pojetím sexuality. Po herecké stránce funguje film na jedničku, Seignerová i Amalric jsou fantastičtí a chemie mezi nimi ukázková. Emmanuelle je šarmantní, vyzývavá mrcha, evidentně do svého výkonu vkládá pro šéfa na place o kapku víc prožitku, než by zahrála kterákoli jiná herečka na jejím postu. Z filmového hlediska se snímku nic podstatného vytknout nedá. Jen ten druh poněkud výlučné SM-sexuality, se kterým pracuje, nebude přitažlivý a možná přes svou zjevnou zdrženlivost a nedoslovnost ani akceptovatelný pro každého. Celkový dojem: 85 %.(30.11.2018)

  • PAGE
    *****

    Emmanuelle Seignerová je neuvěřitelná, její proměna z odmítané a zmoklé herečky je famózní. Moc jsem od tohoto filmu nečekal, ale nakonec jsem byl její krásou a smyslností vtažen do děje, a bavilo mě to. A to má myslím, film, divadlo a třeba i hudba dělat. Není třeba sáhodlouhých rozborů, z Emmanuelle Seignerové sálá takové "živočišno", že tomu starému chlípníkovi závidím.(24.1.2017)

  • Enšpígl
    ****

    Jasná divadelní záležitost založená na skvěle napsaných dialozích a výborných hereckých výkonech, hlavně Emmanuelle mě neskutečně příjemně překvapila v některých filmech mě přišla toporná, ale tady z ní jde užásná ženskost a je radost jí sledovat. Krom filmových fajnšmekrů ocení tenhle bijáček i sadomasochisté, byť bych chtěl upozornit, že se v žádným případě nejdná o žádný skandální scény nebo soft s/m porno, tak některé scény v sobě krapet s/m maj. Ta sexuální přitažlovost a vášeň je obsažena především v dialozích a hereckých výkonech, ostatně něco malá si manželé Polanski střihli už v Hořkým měsíci a zdá se že jim tento směr pořád chutná, navíc i když Emmanuella už není taková mladá kráska jako v Hořkým měsícu, umění svodu ovládá na výbornou.(21.3.2014)

  • selfesteem
    *****

    Když se mi něco opravdu líbí, často se k tomu vracím. Ať už je to písnička, kniha, divadelní představení nebo film. Tento film jsem viděla 6x v průběhu pěti dnů a teď už to ani nepočítám. Pokud jsem se na něj náhodou nedívala, zbytek dne jsem o něm stejně přemýšlela a v hlavě mi zněla jeho nádherná hudba. Tak jako právě teď. Trošku se bojím, jestli o něm už konečně někdy přemýšlet přestanu. Strašně moc se mi líbí filmy, ve kterých se jejich postavám plní jejich sny. Když s nimi můžu hluboce vnímat jejich potěšení, radost, ten úžasný pocit štěstí, někdy uspokojení, vzrušení. Zrovna tak mě okouzlují a zároveň ničí filmy, ve kterých jeden druhému svěří svá nejtajnější přání a touhy a zůstává nepochopen (La Pianiste). La Vénus à la fourrure je jedním z takových filmů. Přestože to asi tak má být, že mám mít problém přijít na odpovědi na těch milion otázek, co se mi honí hlavou, jedno snad vím jistě. Qui demande, apprend - Qui ne demande rien, n´a rien. Líná huba, holý neštěstí. Co z toho, že sen se plní, když ten druhý to vidí jinak? Jako sexismus, pornografii, degradaci žen? A opačně to vidět prostě nechce? To asi mělo být jedním z varování. Co na tom, když vám na dveře zaklepe krásná, přitažlivá, inteligentní, talentovaná a všehoschopná žena (tak trochu poručík Columbo, Pretty woman a Mary Poppins), evidentně s fotografickou pamětí, kterou ale vedou úplně jiné pohnutky k tomu, aby to s vámi hrála až do konce a navíc, i přes její inteligenci, jí stále něco skutečně podstatného uniká? Třeba ta finální část? Nic ho přece nenutilo v tom i na konci pokračovat, ale on to chtěl, byl za to rád a jeho nejtajnější sen se pomalu stával skutečností. Fandila jsem mu! Neuvěřitelně dojemná záležitost! Když tu opět přichází ona nevědomost, tentokrát však na jeho straně. Nenapsal snad on sám, že když mi lichotíte, cítím v tom lest? Škoda toho finále, v mých fantaziích to v tomhle filmu dopadá malinko jinak. Určitě se ale neunáhlím, když tady napíšu, že to byl ten nejlepší a nejkouzelnější film, který jsem kdy viděla. Ideální spojení prostředí – divadlo!, scénáře, dialogů plných touhy, rozechvění, vášně, temperamentu a především humoru. Oba představitelé prudce atraktivní, šikovní a jako bonus navíc, mluvící francouzsky! (až na pár anglických vsuvek - pourquoi?) Který jazyk je svůdnější než právě francouzština? A to čekání, kdy už se konečně vzájemně dotknou, ve vzduchu je cítit napětí, takřka elektrizující, a pak to přichází a graduje. Bravo Vám oběma a samozřejmě panu režisérovi, dostali jste mě, totálně a navždycky! Splendide!(30.11.2018)

  • Mulosz
    ***

    Je to skvěle natočené, zahrané, sestříhané, nasvícené, nápadité, svěží, čiší z toho sexualita, dialogy mají říz, a ač není tento styl divácké nejistoty, co je divadlo (tanec, hra, cokoliv) ve filmu a co se skutečně odehrává mezi postavami filmu jako takového, zejména díky Saurovi nic nového pod sluncem a ač začíná mít Polański sklony k akademismu, z pohledu filmařského není co vytknout, ba naopak. Chybou však je, že filmy tohoto typu nemají žádnou přidanou hodnotu pro diváka, který k plnému filmovému zážitku potřebuje mj. taky civilní, silný a co nejvíce aktuální lidský příběh. Takových příběhů není nikdy dost, na rozdíl od stírání hranic mezi divadlem a filmem, kdy snímků tohoto typu je v poslední době čím dál víc a začínají se ohrávat. Kromě obdivu k vynikající technické práci si tedy divák z Venuše kožichu neodnese nic dalšího, a to je velká škoda.(23.3.2014)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace