Reklama

Reklama

Venuše v kožichu

  • Francie La Vénus à la fourrure (více)
Trailer 1
Francie / Polsko, 2013, 96 min (Alternativní 92 min)

Obsahy(1)

Deštivý pařížský podvečer, vylidněné ulice a zapadlé divadlo, kde celý den probíhaly zkoušky na hlavní roli Vandy v adaptaci slavné hry z 19. století Venuše v kožichu. Režisér Thomas už chce z divadla utéct, když v sále uvidí herečku Vandu, energickou, nebojácnou a velmi odhodlanou udělat pro hlavní roli naprosto cokoliv. Pro hlavní roli, do které se až záhadným způsobem perfektně hodí... Legendární režisér Roman Polanski převedl na filmové plátno stejnojmenný hit amerických divadelních scén Davida Ivese. V promyšlené a strhující hře sexuální přitažlivosti, dominance a submise excelují Emmanuelle Seigner a Mathieu Amalric. (Febiofest)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (88)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Venuše v kožichu na více místech vyvolává dramatický efekt a na jiných potutelný úsměv. Svazovat ji ale do žánru komedie a dramatu je matoucí. Polanski natočil především výrazně erotický film. Doba tabuizování lidské sexuality je přinejmenším v euroamerickém kulturním okruhu už dávno za námi a otevřené zobrazování milostných scén už nikoho nepřekvapí. Režisér je v zobrazování tělesnosti velmi zdrženlivý, kdo bude na jeho snímek pohlížet jako na soft porno, bude zákonitě zklamaný. Erotično buduje pomocí dialogů a zobrazování emocí obou postav, které do divadelního textu vkládají stále víc svých sadomasochistických představ. Herecká zkouška se mění na souboj rozvášněných partnerů, na střed dominance a submisivity, výměnu genderových rolí, přehlídku fetišismu, bondáže, manipulace a ponižování. Role autora, režiséra, divadelních postav i jejich civilních představitelů se prolínají a přehazují, často nevíte, kde končí divadelní replika a začíná reálný život. Polanski nikdy neměl problém adaptovat divadelní konverzačky a nevzpomínám si, že by mi někdy divadelní rámec jeho snímků byl na překážku. Patří totiž mezi režiséry, kteří nikdy nezapomínají, že jsou tu pro diváka, nikoliv naopak. Prolínání filmu a divadla je tu silnější, než kdy jindy, ale Polanskému stačí dva herci, neustálé střídání poloh, nálad a emocí k udržení pozornosti. Jeho rafinovaná hra na svádění a souboj vůlí má i další rozměr. Není těžké si představit, že Almaric představuje režisérovo mladší alter ego. Vlastně se to přímo nabízí a autor zaměstnává divákovu fantazii otázkou, nakolik je filmový příběh inspirován Polanského manželstvím a jeho vlastním pojetím sexuality. Po herecké stránce funguje film na jedničku, Seignerová i Amalric jsou fantastičtí a chemie mezi nimi ukázková. Emmanuelle je šarmantní, vyzývavá mrcha, evidentně do svého výkonu vkládá pro šéfa na place o kapku víc prožitku, než by zahrála kterákoli jiná herečka na jejím postu. Z filmového hlediska se snímku nic podstatného vytknout nedá. Jen ten druh poněkud výlučné SM-sexuality, se kterým pracuje, nebude přitažlivý a možná přes svou zjevnou zdrženlivost a nedoslovnost ani akceptovatelný pro každého. Celkový dojem: 85 %. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Venuše v kožichu je ironickou anekdotou. Venuše v kožichu je filmovou adaptací divadelní hry Davida Ivese, a ta je sama reakcí na slavnou knihu Leopolda von Sacher-Masocha na pozadí moderní doby. Roman Polanski se tu mohl ztotožnit se sadomasochistickou podstatou vztahů mezi mužem a ženou i s dráždivě provokujícím podtónem. Ani zde se sarkasmus nechce za žádnou cenu vyhnout politicky korektní zuřivosti, s ní podniká útoky na fyzickou podobu lásky. Romantismus se zbavil svých zábran, podlehl svému chtíči a dravě sbírá cenné životní zkušenosti, připraven ve jménu svého ideálu věrně sloužit své vyvolené, pro vlastní naplnění a uspokojení. Sadismus, masochismus a fetišismus jsou vykřičníky, vnějšími a nejvíce viditelnými znaky lásky, přičemž podstata je skryta v nitru. Jsou zde zjizvené vnitřní světy, nespokojenosti, touhy, a tvůrčí záměry, pokušení, stimulace, provokace, a zneužívání, i ta niterná rozervanost, která potřebuje vládnout, a přitom je ochotna přijmout také ponížení. Dominance a podřízení, věčný svár vztahů a politické korektnosti. Mužským elementem je Thomas Novacheck (velmi zajímavý Mathieu Amalric), autor nové divadelní hry. Hledání představitelky hlavní ženské role si zoufá v nepochopení. Pozdní zkouška se tvůrci vymyká zpod kontroly, představy ožívají a neomezeně vládnou. Aneb politická korektnost se sadistickým zalíbením krutě trestá utajený a nekorektní podtext autorových myšlenek, vyplouvající z díla na povrch. Ženským elementem je Vanda Jourdain (šarmantní Emmanuelle Seigner), zájemkyně o hlavní ženskou roli nově připravované divadelní hry. Má svůj jasný cíl a v jeho jméně využívá všechny své povolené ženské zbraně, jitřící pocitové vjemy. Smyslnosti se jde naproti s vášní a nekompromisní manipulací. Venuše v kožichu je rozkošně dychtivou hříčkou, která hýbe nevyváženou podstatou lidské touhy tělesnosti. Když bůh vydá muže do rukou ženy, vztekat se může jen politická korektnost. Nestydatá lechtivost je výrazem nadhledu. Nebojácně zábavné! Mimochodem, ve francouzštině je zážitek věrohodnější. ()

Reklama

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Nic člověka neuklidní víc než poklidná soulož. Herce / dramatika / režiséra / adaptátora Sacher-Masochovy Venuše v kožichu autora zastihne po neuspokojivém konkurzu na představitelku hlavní role před odchodem z divadla zvláštní existence... Polanski ve Venuši spojil dvě vášně - motiv mocenské dynamiky v erotických vztazích a slabost pro adaptaci kvalitních dramat. Tam, kde Hořký měsíc, na který odkazuje neuvěřitelně dobře mumifikovaná Emmanuelle  Seigner nejen závěrečným tanečkem, bylo filmovější, jízlivě komediálnější a těžilo ze skvělé předlohy Pascala Brucknera, je Venuše intelektuálnější, artistnější a nabízí hutnější pohled na věc, která tak může v naprosto čisté formě zaujmout i člověka, kterého mocenské hrátky ve vztazích vůbec nezajímají :-) Též naplnění předpokladu blížícího se jistotě, že Mathieu Amalric MUSÍ v jisté fázi své kariéry ALESPOŇ JEDNOU hrát Romana Polanskiho. ()

Adramelech 

všechny recenze uživatele

Převést staré erotické romány do filmové podoby není snadné. Kdyby se Venuše v kožichu natočila věrně podle literární předlohy, tak by to diváky asi moc neoslovilo. Zkuste si představit, milí filmoví experti, jak by se s tímto románem popasoval takový břídil jako je David Lynch. Zvláště zarytým masochistům doporučuji, aby se pokusili představit si, jak by toto téma uchopila třeba režisérka Eva Toulová, která proslula filmem Casting na lásku (2020). Roman Polanski umístil děj příběhu hned do několikerých uvozovek. Děj se neodehrává v 19. století, nýbrž v moderní době. Sacher-Masochův text byl převeden do podoby divadelní hry a my sledujeme konkurz (po anglicku casting) na představitelku hlavní role dominantní Vandy. Výsledkem je až mrazivě dokonalý herecký koncert dvou postav. Dávám sice jen čtyři hvězdičky, protože jsem – nejsa masochistou – nedokázal s příběhem plně pocitově rezonovat, ale řekl bych, že tento film je jedním z klenotů světové kinematografie. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Roman Polanski sexuálně vyzývavá a dusná dramata umí, tohle je jeho parketa. Vybral si k tomu naprosto přesné obsazení dvou jediných rolí (Emmanuelle Seigner i Mathieu Amalric oba parádní) a ve svých osmdesáti letech rozehrál velice poutavou hru charakterů, od níž od začátku do konce nelze odtrhnout oči. ()

Galerie (20)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama