Venuše v kožichu

Roman Polanski sexuálně vyzývavá a dusná dramata umí, tohle je jeho parketa. Vybral si k tomu naprosto přesné obsazení dvou jediných rolí (Emmanuelle Seigner i Mathieu Amalric oba parádní) a ve svých osmdesáti letech rozehrál velice poutavou hru charakterů, od níž od začátku do konce nelze odtrhnout oči. (24.11.2018)

Vejděte, a vdívejte se, vede vás rámování snímku, veni, vidi.... vejdete, vdíváte se - a zažijete sevřenou, s nadhledem rytmizovanou, hutnou a strhující několikanásobnou katarzi: na postavě divadelního režiséra, kterého co pět vteřin majzne pomyslnou holí logického i existenciálního obratu v hovoru i v dění jeno sexy sensei, který na sebe vzal podobu náhle se zjevivší herečky na konkurzu, a pádně ho krok za krokem vyléčí z egoistických bolístek a naivních představ o jeho režírování i o jeho životě. *** Nebude vám stačit vidět to jednou, abyste si užili ten překvapivý spád a zároveň stihli vychutnat i tu moudrost, fascinativnost, ladnost, šarm a krásu, vnadnou proradnost i bezelstnou oddanost, jak divadla, tak filmu, jak herectví, tak režírování, v tom mistrně do dechberoucích obrátek vyšroubovaného dialogu dvou. Kéž by to ještě pokračovalo. (05.02.2015)

Emmanuelle Seigner nám trochu zestárla, ale neztratila nic ze své sexuality, což krásně dokazuje v tomto filmu o dvou hercích, z nichž ten druhý je mladší kopií Romana Polanského. Přes začáteční komediální a humorné scény se příběh přeměňuje do dramatické roviny o dominanci a submisivitě a prohození genderových rolí. Musím říci, že na to, že se celý film odehrává na jedné scéně jsem se ani trochu nenudil. (05.12.2020)

Rozhodne sa Polanskému podario vo mne vyvolať dojem, že sledujem divadelné predstavenie. Nie že sledujem adaptáciu divadelnej hry, ale že som v divadle prítomný. A niekde vzadu som mal pocit, že si tu tak trochu cynicky rieši svoje manželstvo so stále sexy Seignerovou a že sa pri nakrúcaní pritom skvele bavili, až z toho Amalric nechápal. Sstále mi však Venuša v kožuchu pripadá viac než plnohodnotný film ako formálny experiment. Rozhodne odvážnejší, ale menej vťahujúci ako Carnage. Možno nabudúce nakrúti niečo iba s jednou postavou v komore. (08.02.2018)

Wilhelm Reich, známy psychiater, charakterizoval masochizmus ako sadizmus obrátený smerom dovnútra. Zároveň pridáva štyri charakteristické znaky masochizmu: a) tendencia k nepríjemnému chovaniu, b) tendencia k sebapoškodzovaniu a sebahodnoteniu, c) vášeň k trápeniu iných aj seba, d) prítomný pocit utrpenia. Všetky tieto znaky sa v rôznych formách a časoch objavujú v tejto skvelej konverzačnej dráme o dvoch hercoch. A zároveň svojráznej rovnomennej adaptácii slávneho románu Leopolda von Sachera-Masocha. (20.12.2020)