Ain't Them Bodies Saints

Ain't Them Bodies Saints to u některých diváků nebude mít lehké, jelikož nedokážou přistoupit na hru, kterou film a jeho režisér rozehrají hned od prvních záběrů. Což je podle mě škoda, protože film má navíc. V poslední době je čím dál více režisérů, kteří natáčejí podle svého scénáře. Zajistí si tím tvůrčí svobodu, ale otázkou je za jakou cenu. Nechci říci, že se to týká zrovna režiséra Davida Loweryho, ale i on by potřeboval trošku poladit scénář. Po řemeslné stránce režisér servíruje jeden krásný záběr za druhým, který doprovází pěkná hudba. Je to pomalejší, ale když se naladíte, tak to funguje prvotřídně. Problém, ale nastává v prodání postav a příběhu. O postavách a jejich motivech se nedovíme skoro nic, takže je mnohem těžší si k nim vybudovat, nějaký vztah a bát se kam je příběh zanese. Rooney Mara a Casey Affleck jsou dobří herci, přesto když je scénář nenechá vyniknout, tak se stala někde chyba. A takhle je to se vším. Film Vám nic neřekne o postavách, ději, motivech atd. Musíte se smířit s tím, že jedna postava utekla za druhou, několika dalším postavám se to z jistých důvodů nelíbí. První hodinka je pomalejší a spíše sází na budování atmosféry. Naopak poslední půlhodinka má spád a konečně se v ní začnou dít zajímavé věci. Celé to zakončí pěkný závěr. Osobně je to někde mezi třemi a čtyřmi, ale pro tentokrát volím vyšší hodnocení, jelikož pokud tento film uvidím někdy znovu, tak budu na třech. (18.10.2013)

Myslím si, že vim, jakej byl smysl filmu. Otázka, jestli se ještě někdy shledaj. K tomu to pomalý tempo prostě patřilo. Ale nebylo tam nic, čim by si mě to dokázalo získat. Zase tomu chyběl nějakej větší zvrat, kterej by tomu přidal grády, nějaký překážky, ale holt tohle bylo přímočarý až dokonce. Tyhle festivalový filmy se zaměřujou hlavně na vizuál, kterej mi tu stejně až tak dokonalej nepřišel. Takový filmy si sami najdou příznivce a nemělo by to bejt naopak. (29.01.2015)

Film, kterej by měl bejt přitomen u slovníkového hesla KÝČ. Ain't them Bodies Saints hned od první minuty vrazej největší facku, která říká, čum, tak tohle je hollywoodská filmová řeč. Dva ohraný, ale nádherný herci běžej po sluncem zalitém poli, do kamery se odráží paprsky slunce a hází všelijaké barevné skvrny, všude je štěstí, samozřejmě ale troška toho dramatu, Rooney Mara má totiž děťátko. A takhle film pokračuje, postavy nemají sebemenší motivaci k svým činům, hlavní hrdinové totiž žijí jen proto, že se maj rádi, takhle to totiž v životě chodí, že se žije jen pro lásku a jinak můžu bejt totální retard. Nikdo a nic není ve filmu dotažený alespoň trošku do hloubky, nebo vlastně pod povrch, a jediný, co na filmu baví, je fakt, že ta nemastná koza Rooney Mara má fakt krásnej ksichtík a tak je každej záběr na ní potěšením pro očička. (19.08.2013)

Vizuální kvality to má, něco nového/jiného/objevného ale divák v obrazové stránce jinak nenajde. Moc toho nenachází ani v té příběhové. Poetika á la Altman nebo Malick je patrná, love story s nádechem retro atmosféry láká na zachmuřený manželský pár, který čelí zkoušce letitého odloučení. Nějaké sdělení mi chybělo, s postavami se prakticky nedá identifikovat, jejich vývoj je nulový. Zbývá ona atmosféra. Je tam, ale ne každý filmař má Malickovy kvality, aby na ní mohl postavit základy. Jako poctu filmům z éry Nového Hollywoodu beru, jako něco, k čemu bych se chtěl vracet, nikoliv. (09.07.2014)

Přesně ten typ filmu, na který musíte mít náladu. Stejně jako třeba na knížky Cormaca McCarthyho. Je však otázkou, jestli existuje lepší možnost si vychutnat takhle pomalý snímek ještě lépe, než na plátně Thermalu a v jeho pohodlných sedačkách, protože skvělí herci pohybující se v tak jednoduché story to budou mít na domácích přehrávačích ještě těžší, což je od režiséra trošku nefér. (04.07.2013)