Pravá a levá ruka ďábla

Vyložene komediálny western som zrejme predtým ani nevidel. Dobre naladený z nahnevaných a zlých som si známe duo vychutnal aj tento krát. Takto vkusné uťahovanie si z viery som v dnešnom svete kde každý na každého páli hneď ostrými tiež prijal s vďakou. Paradoxom je, že tak veselý film je zároveň podnetom k deprimujúcemu zamysleniu sa, kam sa dnešný humor v kinematografii dostal. Kto by vlastne čakal že sa tohoto všetkého dočká vo westerne? Úžasné. (10.10.2021)

Je bez debat, že právě tady se Hill a Spencer definitivně našli. Spousta situací a scén byla téměř beze změn využívána i v jejich pozdějších snímcích, což se kupodivu ukázalo jako skvělá volba. Příklon ke komedii je evidentní a Terence už představuje jiný typ postavy, než tomu bylo dřív. Výborný dabing dává vyniknout nezapomenutelným hláškám a Micalizziho píseň nastolí už na začátku velkou pohodu, které se film až do svého konce nezbaví. Tuším, že to byl jejich první film, který jsem viděl (v kině v roce 92 nebo 93) a pořád patří k těm nejoblíbenějším. (18.05.2006)

Italská westernová komedie se Spencerem a Hillem v roli dvou bratrů s ďábelsky rychlými kolty a pěstmi. Děsivě otrhaný a zaprášený Hill hraje toho zábavnějšího a kupodivu aktivnějšího z nich - v českém překladu sice Líného Joea, v originále Joe Trinita. Ten se stane pomocníkem svého bratříčka falešného šerifa Bambina, který vyniká hlavně silnými údery paží. Dojem udělají i na terorizované quakerské farmáře. Na tuto hereckou dvojici ničím nepřekvapující a nevybočující průměr se spoustou hluchých míst, snad jedině fazolí snědli o trochu více než obvykle... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=fkZQ5iXSMs8 (20.02.2010)

Spencera s Hillem mám rád hodně. To jen tak na úvod. Najde se samozřejmě i slabší film týhle dvojice, ale tenhle považuju spolu s Dvojníky asi za jejich nejlepší. Spousta kvalitního humoru, mlátičky jaxepatří a hlavně že je tu Dominic Barto, i když jenom chvilku. A hudba už je jenom parádní tečka na závěr :-) (19.01.2010)

Westernová taškařice jakž takž fungující díky chemii mezi Hillem a Spencerem. Špagéťáky máme spojeny s revizionistickým subžánrem westernů, které jsou násilné a demýtizující. To však nejspíš neplatí pro italské westerny s tímto hereckým duem. Celé je to velmi rozvolněné, lehké a když už se to semele, tak všichni odhodí zbraně a začnou o sebe rozbíjet židle a stoly. Hlavní záporák, major snažící se vyhnat farmáře z jejich země, by mohl být zastřelen ve třetině filmu, ale to by se nehodilo. V závěru, když jsou jeho muži přemoženy, tak je mu navrhnuto, aby radši odjel do Nebrasky a on tak laskavě učiní. Konec dobrý, všechno dobré. Sračka. Osobně si ani neužívám ty jejich vyumělkované pranice trvající několik minut, což je problém, protože je to jejich trademark a tudíž to bývá hojně užito. Rovněž vidím problém ve slabém příběhu, tedy i slabém dramatu i v tom, že smysl celého filmu je bavit diváka tím, jak si postavy vyměňují hlášky a jak tlustej Buddy vypíná nepřátele na facku (-akorát že vůbec). Barboniho o dva roky mladší Man of the East mě bavil více - i když je to taky taková pohádka. Oba filmy však obsahují krásné hudební téma - to, které vyhrává zde, si Tarantino vypůjčil do svého Djanga (...stejně jako si vypůjčil hudební motiv z Corbucciho Djanga). Sequel They Still Call me Trinity je prakticky tím stejným, ale už bez kvalit, které to u mě u originálu vytáhly na ty 2/5. (05.12.2023)