Druhá míza

Al is back! Po řadě prapodivností se můj miláček objevil konečně v něčem jako stvořeným pro něj. Ano, ano. Děj o pohádkově bohatém dědečkovi tu už párkrát byl, ale tohle mělo šmrnc. Jednak to bylo samozřejmě Al Pacinem. Z jeho očí i přes jeho věk jsem zase viděl koukat čerta z Ďáblova advokáta, přísahám že jo. Ale nebylo to jen jím. Film je velmi vtipně a citlivě prolnut písničkami Johna Lennona a jelikož je on zase pro změnu mým dvorním zpěvákem nemohl jsem si více lebedit. Sám námět opřený o jeden zašantročený dopis zas taková tuctovka není. Někdy to holt tak v životě přijde. Řítíte se jím jak to jde a najednou zjistíte, že jste nějak blbě odbočili. Nevíte kdy a nevíte kde, možná to tušíte. Před vámi je konec cesty a sráz. Někdo dobrzdí, někdo ne. Někdo si všimne celkem rychle, že jede blbě, někdo to nepozná za celej život. Těch možností jak to zjistit je nepočítaně. Pro někoho tím může být vážná nemoc, pro někoho zlý skutek co už nejde před sebou samým okecat, někomu to prozradí přátelé a někdo to tak nějak pozná najednou sám. Hrdinovi filmu bliklo ve chvilce, kdy četl dávno psaný a jemu věnovaný dopis. A v tom je kouzlo filmu. Pro mně je to ta pravdivost, to hození ručky v plné rychlosti, kdy po kvílení brzd se člověk zastaví, kouká překvapeně kolem sebe a vidí ty míle zbytečně ujetých kiláků... Sám mám teď pocit, že jsem krapet zakufroval a tak mi film celkem sednul i když to bylo zbytečně moc happy... Jenže já se chtěl včera bavit, smát se a Alovi se to párkrát podařilo. Takže zaokrouhlím nahoru a dávám za 4 lajny koksu... * * * * (21.09.2018)

"Kráčím na slepo a hledám jasný cíl... Nedívej se zpět, nedívej se zpět, nedívej se dolů..." >Životňáky< mám rád a tenhle se opravdu povedl. Můj milovanej Al chytil druhej dech, nechyběl humor, nechyběly slzy, nechyběla moudrost, nechyběla ta dobrá umanutost, nechyběla pointa... Je čas dělat dobré věci... (29.11.2015)

Danny byl kádr, dnes je vyšumělej jak měsíc starý otevřený krabicový víno, postavený na horkym place zalitým slunkem od božího rána do teskného večera vedle smradlavýho kontejneru, který si chodí označovat místní prašivý čoklové. Tak přinejmenším si připadá Danny poté, co objeví, jak "možná snad kdyby Bůhví" mohlo všechno být, dostat do rukou dřív to, co v těch zhýřelým životem roztřepaných prackách třímá nyní. A jak se dá čekat, jme se s tím něco dělat a probudit se z už pěkně dlouho nehezkýho sna. Desítky let si mrvil život, teď to všechno napraví. Jenže tou svou druhou mízou mrví životy druhým a ačkoliv je to jedno klišé vedle druhého a hledání rodiny střídá hledání sebe, dobře se na to kouká, ať už kvůli hudbě nebo, a to asi spíš, kvůli Alovi, který té vyčpělé trosce, jež žije jen z důchodkyň dvě hodiny žvýkajících lékořici, dal život i to srdíčko, jehož druhou polovinu má někde ukrytou. (31.07.2015)

Al Pacino a jeho labutia herecká pieseň. Pôvodne som nechcel písať viac, ale tento film si to zaslúži. Inšpirovaný skutočným príbehom rockovo-folkového speváka Steva Tilstona - Danny Collins je krásny film, ktorý ponúka veľkú emocionálnu hĺbku! Al Pacino žiari v hlavnej úlohe, predvádza nesmierne silný a takisto primerane jemný výkon a opäť dokazuje, že patrí medzi najväčších velikánov strieborného plátna, čo sme tu kedy mali. Napriek námetu, film nie je o hudbe. Je o starnúcom skrachovanom hudobníkovi, ktorý sa na sklonku kariéry pokúša očariť a nájsť si cestu do života svojho syna - muža, ktorého nikdy nestretol a jeho vlastnú rodinu. Zároveň sa Danny pokúša nájsť dôvod ako a prečo žiť. V momente, keď dostáva list od známej rockovej hviezdy štyridsať rokov po jeho napísaní sa jeho život a pohľad naň zmení. List obsahuje radu, že ak by ho nasledoval, mohol by zmeniť Dannyho život k lepšiemu. V podstate bol odkaz o tom, že nemusíte nechať materiálne veci narušiť vašu kreativitu. Problémom pre Dannyho je, že po štyridsiatich rokoch kariéry sa teraz nachádza v tej kreatívnej a duchovnej rutine, pred ktorou ho list varoval. Už tridsať rokov je v tvorcovskej kríze, bez nových nápadov a už roky hráva a spieva ten istý playlist, ktorý sa pre neho stáva toxický. K šťastiu a inšpirácii mu už nepomáha nič - ani drahý dom, autá, mladá snúbenica, či alkohol a drogy. Cíti len prázdnotu, ktorá je pre neho neznesiteľná. Po prečítaní listu sa Danny rozhodne odísť do dôchodku. Robí tak preto, aby sa pokúsil oživiť svoju kreativitu a dokázal si, že dokáže ešte produkovať. Zvyšok filmu odhaľuje viac o Dannyho charaktere, čo dokazuje, že pod všetkým trápením a drogami existuje slušná osoba. Ak chcete zistiť, či Danny nájde šťastie a naplnenie, pozrite si film. Neoľutujete. 85%. (01.09.2018)

(88/2015) / Veľmi som túto rolu Al Pacinovi doprial, krásne to zahral, vyslovene strhol herecky celý film. Áno je to taký ten predvídatelný typ scenára. Taký v ktorom sa fakt, že všetko predvídané aj udeje, počíta k najväčším pozitívam. A Danny Collins je PRÁVE tá postava s ktorou sa dá sympatizovať. Posledná scéna je zážitok, super pocitová filmárčina to je ale od začiatku do konca. (9/10) (04.07.2015)