Režie:
Roberto AndòKamera:
Maurizio CalvesiHrají:
Toni Servillo, Valerio Mastandrea, Valeria Bruni Tedeschi, Anna Bonaiuto, Michela Cescon, Gianrico Tedeschi, Judith Davis, Brice Fournier, Andrea Renzi (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Enrico Olivieri, předseda nejsilnější politické strany, je na pokraji krize. Preference jeho strany stále klesají a volby se nezadržitelně blíží. Jedné noci však Olivieri zmizí. Ve společenských a stranických kruzích se rychle šíří fámy a dohady a šedá eminence, Andrea Bottini, usilovně přemýšlí, jak situaci zachránit. V jeho hlavě se tak zrodí šílený a hazardní plán – podsunout veřejnosti Olivieriho bratra – dvojče. Důvtipný filozof, který trpí bipolární depresí, je však pravým opakem svého bratra. Poetické a srozumitelné vyjadřování, žoviální přístup k lidem a rozesmátá tvář jsou klíčem ke strmému vzestupu preferencí strany. Nebývalý obdiv a popularitu politika však kdosi ze zákulisí sleduje a vyčkává... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
Pro mě určitě nejlepší karlovarský film, který jsem loni viděla. A nejveselejší. :-))) ()
Taková nemastná neslaná Itálie. Dráma vlastně žádné a komedie ....nějak si nedokážu vybavit, jestli jsem se aspoň u jedné scény zasmál. ()
Celou dobu jsem přemýšlel, co by z týhle jednoduchý zápletky vytlačili v Halivúdu. Naštěstí se Robeerto Andó nenechal vtáhnout do lákavýho světa poučování a taškařic. Vznikla tak zábavná a zároveň rafinovaná (především v textexh) hříčka o záměně identity, o věc důležitých a nedůležitých a o tom, jak by to bylo fajn, kdyby politici nemleli prázdný fráze, ale padlay z nich promyšlený souvětí. ()
Zoberte blazna, zamente ho za lubovolneho politika a este mu budu aj tlieskat. Vsak co moze byt lepsia skola politologie, ako byt zavrety par rokov v blazninci. Velka kajsmentkerovina! ()
Pre mňa to bola poctivá talianska (európska) filmárčina, so všetkým čo k tomu patrí. Scenár nie až tak originálny, čo však pri hereckých výkonoch, z ktorých bol najvýraznejším Toni Servillo so svojou dvojrolou, to však vôbec neprekážalo. Film mal príjemné tempo a niesol sa v takej celkovo príjemnej atmosfére. Myšlienka na záver (silný moment): Scéna, ktorá mi utkvela v pamäti najviac, je jednoznačne Giovanniho príhovor talianskemu ľudu. Ten bol pre mňa zážitkom najmä kvôli Servillovmu herectvu, ktorý dokázal neskĺznuť do patetizmu, a zhliadol som ho niekoľko krát. Tejto scénke môže konkurovať azda len oduševnený príhovor Nathana so záveru prvej série Misfits. ("You´re wearing cardigans!") ()
Vzletný stejně jako prázdný slogan Ať žije svoboda, Viva la libertà, nemá ve stejnojmenném příběhu žádný odraz. V něm jen notně opotřebovaného a vyhaslého předsedu jedné italské politické strany nahradí nový, energický, usměvavý, srozumitelný chlapík, který o funkci nemusí bojovat, prostě mu jednoho večera jako zralá hruška sama spadne do klína. Popularita strany i nového veselého předsedy letí vzhůru a starý zmatený předseda zašitý u bývalé ženy ve Francii o tom ani neví. To ale mají příslušní italští voliči štěstí. Pravil s přispěním Angelo Pasquiniho režírující scenárista a autor knižní předlohy Roberto Andò. A neitalští voliči a dosud neobjevení lídři zanedbaných politických stran tiše závidí. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj. MacGuffin ()
Reklama