Nachové plachty

I já patřím mezi lidi, kteří občas sní s otevřenýma očima, ale to moje čekání na prince se už dávno změnilo v Čekání na Godota. Avšak zde jsme v pohádce, a tak měla hezounká dívenka, která vyrostla do neméně půvabné slečny, štěstí, protože si jí (některými přehlížené i vysmívané) zcela náhodně všiml krásný archetyp (široce jsem se o něm rozepisovala v deníčkovém příspěvku o Vojna a mír), zde kapitán pocházející ze šlechtické (hraběcí) rodiny. Vzhledem k tomu, že Lanovoj je tady krásný jako obrázek (vidím tam jistou shodu s úplně mladým Maraisem a s princem Telemachem), a pro námořní dobrodružství mám slabost už od Hornblowera, tak jsem tentokrát úspěšně přežila celkem jednoduchý příběh (no a co, láska Parida a Heleny ho má taky a to nám ji zprostředkoval sám Homér), který má mravní poučení stejné jako Schelingerova Šípková růženka, oproti Vojna a mír ubylo umělecky laděných pohledů do přírody (stromů, racků,...) a na moře (zůstalo jich právě tak akorát), a proto režisérovi odpouštím i to, že nachová barva má identický poměr složky modré a červené... (06.03.2015)

Škoda, že Rusko (SSSR) namísto "světové revoluce" a všelijakých těch ...ismů různých ér a ideologických diverzí nevyváželo raděj více filmové pohádky (potažmo část jiné své nezideologizované filmové produkce) a kulturu jako takovou. Ona pověstná "Ruská duše" se samozřejmě v těch filmech (a umění vůbec) musela projevit a právě ruské pohádky d.m.s.n. vždy vynikaly zvláštní a svébytnou estetikou a pro oddechové celorodinné nahlížení příjemně insitními hereckými kreacemi, náladami a filmařinou vůbec. Takže i Nachové plachty jsou ponejvíce rozkošně hravým podobenstvím (ach ano - i ty výchovné přesahy chudožniky do filmu naimplantovali, ovšem v podobě, která neurazí, nenaštve a není podbízivá) o lásce a naději, formou i obsahem krásný film kupodivu velmi stravitelný i po půlstoletí od dob natočení! . . . Takže čtyři hvězdičky přepoctivé, ba i pět bych dal - hlavně za kameru a dobové vizuální kouzla, i za tu hudbu srdceberoucí, ale přeci jen jsem cítil na více (bohužel!) místech jisté zmatenosti v režii (zjevně vycházející z nepropracovaného scénáře) a následném střihu, z čehož bych s odstupem a pochopením kontextů vinil takové to dobové všeobecné sovětské lajdáctví... Škoda! . . . Ale jinak dlužno uznat - jo, pořád je to krásná pohádka! - - - - - (Poprvé viděno v dobrém rozmaru v mjéždunarodnyj dětskyj děň adínacatovo góda na dvd s původní zvukovou stopou s č. titulky a v originálním formátu obrazu 2.35:1 (nechápu údaj na IMDb 4:3?), hodnocení 23., komentář zde jako pátý - 1.6.2011) (01.06.2011)

Krásný poetický příběh o Assol, dceři výrobce hraček, která čeká na prince, který nepřijede na bílém koni, ale na lodi pod nachovými plachtami. Assol je krásná, půvabná a líbezná, hraběcí syn, kapitán lodi Secret, se zamiluje na první pohled a dívce nechá svůj prsten (nápadně podobný zásnubnímu prstenu princezny Diany, nyní i princezny Kate, takže víme, kde se zlatník inspiroval - v ruských filmech) a když zjistí, o čem dívka sní, rozhodne se jí sen splnit. Sny se mají plnit, aby byl svět krásnější, i když to znamená, že vykoupíme zásobu červeného hedvábí pro celý okres na několik let. (29.05.2011)

Doopravdy pěkný film! Která malá holčička by nechtěla uvěřit, že až jednou vyroste, objeví se na obzoru loď s nachovými plachtami a z ní vystoupí krásný princ, který si ji odveze do daleké země? Pohádková, jednoduchá, ale výborná (kouzelná, poetická) ruská adaptace novely ruského autora (o kterém jsem v životě neslyšel). Na padesát let starý film výborná kamera, krásné exteriéry rybářské vesničky, krásné plachetnice, krásná hlavní představitelka (i když - nejvíc se mí líbila jako malá holčička, která poslouchá vyprávění o krásném princi, který pro ni jednou připluje - to co se v té chvíli dělo na její tváři, bylo krásné). Současně je to udělané tak, že přestože jsem film viděl v ruštině, neměl jsem pocit, že se dívám na ruský film. Tahle romantická pohádka s koncem, který nemůže být jiný, než šťastný, se mi líbila moc. Lidé přece potřebují snít! (19.07.2011)

ROZHLIADNI SA OKOLO SEBA. VŠETCI PRACUJÚ AKO DRACI. KTO MÁ ČAS NA SNY?! - NIE, JA VIEM, ŽE VŠETCI MAJÚ SNY. INAK TO NEJDE! VŠETCI ĽUDIA SNÍVAJÚ. SNÍVAJÚ PRETO....PRETOŽE SÚ ĽUĎMI. Mimoriane príjemný vizuálny a emotívny zážitok. Trochu naivná, ale krásna poetika. Áno, veď i snívanie je súčasťou života! (26.07.2011)