Reklama

Reklama

Dítě z Maconu

  • Velká Británie The Baby of Mâcon (více)

Obsahy(1)

V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (46)

Radko 

všechny recenze uživatele

Brutálna rozprávka s morálnym ponaučením a kritikou cirkvi. Vlastne všetkých inštitúcií, ktoré si osobujú právo byť morálnym hovorcom väčšiny. Doslovné divadlo. Divadlo v divadle. Obrazová a kostýmová stránka filmu spolu s patetickým prednesom - veď ide o predstavenie pre priamo účastného diváka – výrazne prevyšujú v podstate jednoduchučký dej o zázračnom dieťati, ktoré si k svojmu prospechu a večnej sláve chcela prisvojiť chudobná dojka. Nepoctivosť sa nevypláca, rovnako ako prehnaná túžba hrať za každú cenu. Niektoré úlohy sú zobrané doslovne a tak po skončení hry ostáva na scéne niekoľko mŕtvych. Opakovanie tvorí kostru filmu. Opakovanie viet, či situácií. Nevšedné spojenie všetkých spomenutých výrazových prostriedkov vytvorilo výrazne artistný film - moralitu, určený najmä priaznivcom klubových filmov. ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Metaforicko-symbolický sugestívny výjav najhrubšej krutosti a násilia neskorého stredoveku v štyroch dejstvách a skvostnou výpravou na divadelných doskách - samo o sebe vynikajúce a nezabudnuteľné, no v rámci Greeawayovej tvorby jeden zo slabších kúskov - i keď post Peterovho najbizarnejšieho filmu mu právom patrí. ()

Reklama

Dadel 

všechny recenze uživatele

Nesouhlas s kaygen.it, tenhle film je ještě méně normální než ostatní, a to je co říct. Jsou temné, neúrodné časy 17. století, nacházíme se v honosném divadle a sledujeme hru o narození dítěte, které navrátí kraji ztracenou prosperitu. Postupně je však stále obtížnější rozlišit, co je hra a co skutečnost...Greenaway údajně původně zamýšlel tento film jako operu, a i když od tohoto záměru nakonec (naštěstí?) upustil, řada operních prvků ve filmu zůstala. Rozhodně to není film pro každého, je velice náročný, brutální a depresivní. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Asi nejlepší Greenaway. Jeho přetaženost až přepjatost se skvěle hodí ke zvolenému baroknímu slohu a tvrdému a údernému poselství. Tentokrát netřeba hledat symboly, o čem Díte z Maconu je, pochopíme okamžitě. Tím spíš se pak dá věnovat zajímavé struktuře, kde se hra mísí se skutečností, stejně jako se mísí lež s pravdou. 4 a 1/2 ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Theatrum Mundi, nebo-li Begotten v barvách a na prknech jeviště, před zraky celého světa. Světa papouškujících, tleskajících oveček, jenž se smějí, když je jim dovoleno, brečí, když je jim přikázáno a trpí, když jim není dopřáno. Moc v několika podobách, moc náhle nabitá a ztracená i moc zakořeněná a trestající " třináctkrát + třináctkrát + třináctkrát a tak dále. Velkolepá vizuální stránka, postavena na preciznosti snímání a pohybu v každém detailu. I v malém rohu obrazovky se odehrává příběh. Každý navštěvuje denně to samé divadlo a každého okolní herci jistě nudí. Nudí svým hledáním jistoty, každý si chce sáhnout, nebo jen ukrojit malý prstíček. Film plný žehnání i bolesti. Ojedinělé pojetí režijní i herecké. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (3)

  • Film byl v roce 1993 mimosoutěžně promítán na filmovém festivalu v Cannes. (Terva)
  • Peter Greenaway soutěžil na Mezinárodním filmovém festivalu v Katalánsku o cenu Sitges u v kategorii nejlepší film. (Terva)
  • Sacha Vierny soutěžil o cenu Zlatá žába polské Camerimage v kategorii nejlepší kamera. Ve stejné kategorii vyhrál katalánskou cenu Sitges. (Terva)

Reklama

Reklama