Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (46)

kaylin 

všechny recenze uživatele

Ale jo, jsou zde tak intenzívní scény, až z toho mrazí stejně tak to může znechutit, ale svou podivně temně krvavou poetikou a barokní nabubřelostí mě ten film prostě nedostal. Na druhou stranu se musí uznat, že tohle je film, který se jen tak nevidí a jako celkový zážitek je jedinečný. Přesto mě ke Greenawayovi asi nepřitáhne. ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Velká taškařice Péti ZelenoAway. Předmětem je inscenace. Předmětem je plodnost. Kráva! A dítě co má překrásného pindíka. Všechny dámy si chtějí na něj sáhnout.. A pak je tu vražda býkem----to je divadlo? A jedna takzvaná matka ušukaná k smrti. To bylo divadlo? Já asi Greenawayovi rozumím, však nejist, nechávám si to pro sebe. Zajímavý brutální spektákl. ()

Reklama

haluska11 

všechny recenze uživatele

Dítě z Maconu je překvapivě poměrně brutální a hravá alegorická divadelní show. Greenaway je hodně kreativní borec a určitě jde o jeden z jeho lepších filmů. Jako bývalý malíř si umí vyhrát s mizanscénou a vizuálem. Ti, co žerou církevně-satirický, umělecky-společensko-kritický anebo lars von trierovský záležitosti, tuhle fajnšmekrovskou věcičku ocení. Běžný divák může zůstat zaskočen, snad i pobouřen - mamince a babičce to radši nepouštějte. ()

Fingon 

všechny recenze uživatele

70%. Greenawaye jsem si oblíbil po úžasném Kuchaři atd., zde divadelní-jevištní stylizace zachází ještě dál, což mi není zrovna příjemné. Film má i slabší pasáže (začátek třetího jednání) a poprava usouložením je jen pro opravdu tvrdé nátury (tak nevím, jestli je horší to poslouchat nebo se na to dívat), přesto má Dítě z Maconu něco do sebe... a Greenaway je staré prase. Jsem zvědavý na jeho další filmy... ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Nesouhlas s kaygen.it, tenhle film je ještě méně normální než ostatní, a to je co říct. Jsou temné, neúrodné časy 17. století, nacházíme se v honosném divadle a sledujeme hru o narození dítěte, které navrátí kraji ztracenou prosperitu. Postupně je však stále obtížnější rozlišit, co je hra a co skutečnost...Greenaway údajně původně zamýšlel tento film jako operu, a i když od tohoto záměru nakonec (naštěstí?) upustil, řada operních prvků ve filmu zůstala. Rozhodně to není film pro každého, je velice náročný, brutální a depresivní. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (3)

  • Sacha Vierny soutěžil o cenu Zlatá žába polské Camerimage v kategorii nejlepší kamera. Ve stejné kategorii vyhrál katalánskou cenu Sitges. (Terva)
  • Peter Greenaway soutěžil na Mezinárodním filmovém festivalu v Katalánsku o cenu Sitges u v kategorii nejlepší film. (Terva)
  • Film byl v roce 1993 mimosoutěžně promítán na filmovém festivalu v Cannes. (Terva)

Reklama

Reklama