Příbuzenstvo

90% - Tento film má v sobě ohromnou poezii. Je to sice poezie, jež má velmi chladný, a neutěšený nádech, ale právě tím je krásná. Film Příbuzenstvo přibližuje atmosféru panelových sídlišť pod krásným nebem, lesk a bídu (tehdejší) moderní doby, rušný život pod oparem ospalosti... K tomu nádherný lidský příběh matky, jež do tohoto světa přijíždí odkudsi z venkova za dcerou... Vynikající herecké výkony, atmosféra a lidskost tohoto filmu si mne doopravdy získaly. Pro mě nejpůsobivější Michalkov z toho, co jsem viděl. (07.01.2006)

Obrazy zo života sovietkych vidiečanov žijúcich roky vo veľkomeste. Matka prichádza po rokoch na nečakanú návštevu dcéry a vnučky. Nachádza zmaľovanú fuchtľu, rozpadavajúcu sa rodinu a vnučku uzatvárajúcu sa do skríň a hlasnej hudby. Z matkinho bývalého manžela je alkoholik spomínajúci na mladosť vyrevujúc piesničky s garmoškou a mladými motorkármi. Zvukový chaos, neustále prekrikovania sa a hádky, komicko smutné konania, množstvo každodenných sovietkych absurdností v panelákovo betónovom objatí a neustála snaha niečo riešiť sú typické pre tohto Michalkova. Kakofóniu zvukov a mätež postáv narúšajú zdĺhavé monotónne scény (bežec na štadióne, lietadlo na oblohe) ozvučené otrasnou synťákovou filmovou hudbou (mimochodom obdobné plytké tóny boli typické pre ruské filmy 70 a 80. rokov). Trpkosmiešne vyznenie, pripomína komediálnu časť čs novej vlny, tu oblečenú do trička s ruským olympijským Míšom. Pozn.: Scéna tanca svokra a zaťa v reštaurácii je geniálna a podľa mňa prevyšuje omnoho viac známy Travoltov tanec vo filme Pulp fiction. (26.02.2005)

V prvé řadě vynikající komedie, využívající i absurdních výjevů či situací. Ne, že by se tomu režisér vyhýbal i v jiných snímcích, ale zde si to opravdu užívá. Legrace ovšem končí a začíná nekompromisní realita velkoměsta, kterou je nefalšované rodinné odcizení. Každá ve svém pokoji, každá po svém, zvlášť ta nejmladší si to jede ve velkém štylu. Snad by to ale ani nebyl Michalkov, aby divákovi opět neposkytl velkolepě nasnímaný a silně emotivní závěr, kde slovo rodina nabývá na významu a příjezd bábušky za svými potomky dostává konečně smysl. (01.09.2016)

Sovětská depka v čisté podobě. 1) Film disponuje výbornými hereckými výkony zejména ženského obsazení. 56letá Nonna Morďukovová (matka) jakoby z oka vypadla až archetypálním často se vyskytujícícm bodrým ruským ženám z lidu. 31letá Světlana Krjučkovová (rozvedená dcera Nina) představuje další častý typ sovětské ženy - emancipované, trochu hloupé, trochu svéhlavé a především silně zubožené. Z mužských rolí mi nejvíce na nervy šel 62letý Andrej Petrov (nápadník Ljapin) svou vlezlou korektností, s níž snášel nepříjemné chování své ženské partnerky._____ 2) Film je, stejně jako byla i sovětská společnost, uřvaný a elementárně agresivní. Všichni tkví hluboko v sovětské realitě, ani sami tvůrci očividně netuší, jak moc. Telefon z Prahy symbolizuje fakt, že něco mimo zobrazovaný svět existuje, ale nikdo to ani nezaznamená. Obsazení budoucího herce a režiséra, 9letého Fjodora Stukova, do role psychedelické vnučky Irišky podsouvá nenápadně pochybnost o tom, zdali to, co vidíme, je opravdu realita, když si nemůžeme být jistí dokonce ani pohlavím postav. Kontrapunkt psychicky vyčerpaným a zdecimovaným hlavním hrdinům tvoří uhlazení armádní důstojníci. 36letý Nikita Michalkov tu možná jen bezděčně naznačuje, kdo se v sovětském režimu měl dobře._____ 3) Na netu jsem našel pětiminutové amatérské video z moskevské prodejny potravin ze začátku devadesátých let. Kamera přejede prázdné regály, nerozbalené kartonové bedny, z nichž nakupující urputně dobývají své konzervy. To nejděsivější přijde hned potom - tváře žen (muži v obchodě téměř nebyli) - unavené, strhané tváře lidí, kteří žijí v pekle._____ 4) Výstižný koment: Radko****, ScarPoul**. (03.08.2016)

Nikitu Michalkovova rozhodne povazujem za velikana europskej kinematografie, a mozno aj svetovej. Tuna vsak este nezaziaril naplno. Tematicky ide o rozpad rodiny a drsnu krizu rodinnych vztahov v byvalom ZSSR za Brezneva - generalny tajomnik Ustredneho vyboru KSSZ v rokoch 1964 - 1982. Smutny je rozpad manzelstva a nasledne matka zanedbava dceru, no a vesele to nema ani on, lebo chlasta. To nie je dobre pre ziadnych ludi, ci uz hinduistov, ci uz Rusov. Humoru tu bolo len minimum, ak vobec nejaky, skor ide o smutnu a hodne depresivnu studiu rodinnych vztahov v byvalom ZSSr. Ovsem, talent pre reziu Michalkov rozhodne ukazal - a filmovy diviak moze Michalkovova vidiet ako casnika v akomsi hoteli/krcme - neviem uz presne, co to bolo. 77 % (23.04.2016)