Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Jürgen JürgesHrají:
Susanne Lothar, Ulrich Mühe, Arno Frisch, Frank Giering, Stefan Clapczynski, Doris Kunstmann, Wolfgang Glück, Christoph Bantzer, Susanne Meneghel (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Nevěřte lidem, co vypadají poklidně a důvěryhodně. A nevěřte jim ani poté, co přijdou s prosbou o vypůjčení pár vajíček. Raději nevěřte vůbec nikomu. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát funny games. Že je téměř nemožné, aby v Rakousku vznikl thriller, který šokoval celý svět, záhy se dočkal amerického remaku a svého času dokonce pokukoval po Zlaté palmě z Cannes? Nenechte se mýlit, režisér Michael Haneke, kterého proslavila brilantní děsivá psychologická studie Pianistka, to dokázal. Jeho snímek Funny Games, který lze chápat jako zamyšlení nad zobrazováním násilí ve filmu, stejně jako promyšlenou manipulaci režiséra s diváckou pozorností, je zcela právem řazen k tomu nejoriginálnějšímu, co bylo v roce 1997 ve světě natočeno. Přitom začíná zcela nevinně a nenápadně - dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic. V hlavních rolích znepokojivé a drsné exhibice zla se představují Arno Frisch, Frank Giering, Susanne Lotharová, Ulrich Mühe a další. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (263)
Ano, jako umělecký snímek to oceňuji, byť jako "normální" film mě to zklamalo. Proto také změna hodnocení poté, co ve mně film uležel a já už nejsem na něj tak naštvaný za to, jak mě nudil. Ona ta nuda totiž přišla právě v moment, když ze scény zmizeli oni dva hošani v bílém. Je to chytře vystavěno tak, aby po smrti Džoržíka už divák neměl komu fandit, totiž snad krom oněch dvou magorů. Rodiče mne zklamali - nedokázali ochránit své dítě, vzepřít se byť jedinému přání trýznitelů. Jejich bezmoc a ubohost se mi hnusí, protože zrcadlí moje vlastní (možné) chování - chování, které je normální, jediné rozumné, ale také bez špetky hrdinství a inovace. Bez podmínek příjmají svůj úděl a jejich pasivita je pro mě tím, co znervózňuje nejvíc. Chci, aby už mě s tím neotravovali a rychle zdechli, zatímco nedotknutelné zlo ať si dál klidně řádí, nakonec je to jen ve filmu. Tohle není Divoká řeka ani jiný dobrodružný příběh, kdy se obyčejný člověk dokáže vzepřít svému osudu a porazit silnější reprezentaci zla. Prostě jen čumíme na to jak obyčejní lidé dostávají psychicky i fyzicky přes hubu a když už se zdá, že by z toho mohli vyváznout živí přeju si, aby aspoň za svou obyčejnost zdechli rukou těch stvůr. Když nemůžete žít jako hrdinové, tak chcípněte jako zbabělci. ()
Jako řada jiných uživatelů jsem zhlédl prvně Funny Games U.S. A také si myslím, že jsou obě verze obsahem téměř totožné. Dvojice magorů mi příjde o něco působivější v rakouské verzi, na druhou stranu, těch promluv do kamery bylo v remaku přecejenom méně. Jinak jsem taky lépe pochopil postavu "hlavy" rodiny, takže se touto cestou omlouvám Timu Rothovi, který hrál divně možná i záměrně. V každém případě, Funny Games hodnotím slabšími 4* (kdo dřív příjde, ten dřív mele; zvlášť když se mele 2x takřka stejně) a rozhodl jsem se novější verzi přiklepnout pouze průměr. ()
(pozor na spoilery) Neubránil jsem se dojmu, že německý ovčák pobíhající v druhé nebo třetí scéně po bytě je zřejmým odkazem na závěr Bressonova snímku Peníze. (Obě scény jsou záběrované velmi podobně, navíc ve Funny Games je tomuto pobíhání věnováno tak "zbytěčně" mnoho času, že ona pasáž přímo nabádá k tomu, aby v ní bylo hledáno něco jiného než jen informace týkající se příběhu filmu; Haneke se k ovlivnění Bressonem hlásí a mezi jeho nejoblíbenější filmy patří A co dále, Baltazare a Lancelot od jezera.) Chcete-li, srovnejte tyhle dvě scény, v kontextu obou celých filmů. Bressona zajímá, co člověka může dovést k tomu, že je schopný "bezdůvodně" vyvraždit jakousi cizí rodinu. Haneke film otvírá teprve těsně před činem a hraje si s divákovým očekáváním - jak to tu mnohem lépe, než bych byl já schopen, popsal např. Artran. Přestože se mi nakonec dostavilo jisté sklamání, pramenící pravděpodobně z toho, že jsem věděl o filmu předem příliš mnoho a mnoho čekal, celkově to bylo vlastně geniální (i když ne vždy úplně dotažené). Zahýbalo mnou nečekané zjištění, snad se mi to podaří popsat : Byl jsem připravený na extra nepříjemný, brutální film. Bál jsem se už před vstupem do kina. Vše bylo přesně tak, jak jsem si to představoval. A pak ta scéna, jak mladíci náhle zmizí. Věru trochu nevěrohodné chování přeživších manželů. A ač jsem tím sám sebe překvapil, řekl jsem si v duchu, že jsem se těšil, že tam toho mučení bude trochu víc. Haneke mě dostal. Pak se samozřejmě (podle logiky plnit divákovo očekávání, i když to vyzní nevěrohodně) mladíci vrátí s lapenou manželkou a na začátku následující scény se zdá, že Haneke opravdu počerpá trochu inspirace od Tarantina. V tu chvíli jsem byl vyděšený, že jsem myslel, že uteču z kina. A dostal mě znovu. Žádné mučení (ála řezání ucha v Gaunerech) nepřijde. Zastyděl jsem se.. ()
Zákeřná hra s žánrovými filmovými postupy i s divákem samotným. Napětí je podrazácky ředěno náhlými pohledy a poznámkami do kamery nebo rovnou podpásovkou s dálkovým ovladačem. Výsledkem je sice absurdní, ale také zcela nevypočitatelná thrillerová záležitost, která ráda sabotuje věrohodně plynoucí úseky a nezavazuje se vůbec ničemu. Ani příjemnému diváckému zážitku. Veškerá filmová štěstěna a logika je převrácena naruby a útrapy nezpůsobuje padouchům, nýbrž kladným postavám a divákovi (útěk syna, útěk ženy). Herecké výkony jsou dokonalé, především dvojka představitelů mladých tyranů věrohodně ztvárnila postavy, které hrají na dvě strany - jsou jak přesvědčivými padouchy ve filmu, tak i důmyslnými figurkami, které divákovi nejvíce dávají na zřetel absurditu celé této hry. Funny Games? Games určitě... ()
Tyhle vtipné hry jsem viděl až po vtipných hrách USA, i když tyhle ty hry ty americké dle data natočení předcházejí. Nejsem si úplně jistý zda by se mi tyhle hry líbiliy více než ty nové, kdybych je býval viděl v pořadí, v jakém byly natočeny. Takhle ovšem byly ty nové ve všech ohledech lepší. V nové verzi jsou sympatičtější naprosto všichni herci a hlavně je v nich nesrovnatelně pěknější hlavní ,,hrdinka". Jinak jsou filmy docela identické až na pár detailů, že jednou je pejsek v kufru auta a poté třeba v autě a podobně. Bohužel nadšení z mladšího bratříčka se k tomuto staršímu nepřeneslo, což je ale dost možná ovlivněno přávě tím, že jsem to stejné v jiném kabátě už prostě viděl. Dle pocitů z filmu svoje hodnocení přes * nedostanu. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (16)
- Paul (Arno Frisch) hovorí vetu „Ešte sme nedosiahli dĺžku celovečerného filmu“ presne po 95 minútach filmu. (Bilkiz)
- Hlavné postavy Paul (Arno Frisch) a Peter (Frank Giering) sa vo filme niekoľkokrát oslovia menami Beavis a Butt-head. Ide o narážku na známy seriál Beavis a Butt-head (1993). (GTS_PUNK)
- Režisér Haneke řekl během natáčení svému producentovi, že pokud film bude úspěšným, tak jedině proto, že diváci nepochopí jeho skutečný význam. (Morien)
Reklama