Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Alex (David Carranza) je gangstrom pracujúcim pre drogový kartel, z ktorého hľadá cestu von. Jedného dňa, sledujúc televíziu vo svojom rozľahlom, avšak biednom apartmáne, zistí, že z nej naňho uprene hľadí tvár mladej ženy. Táto žena sa volá Samantha (Tiffany Mualem); je zdravotnou záchranárkou, ktorá chce spasiť svet, utekajúc pred svojou temnou minulosťou. Obaja sa zrazu stanú hrdinami televíznej šou, o ktorej nemali najmenšie tušenie. Alebo sú takí osamelí a úbohí, že si to všetko iba vysnívali? Čo sa to v skutočnosti s nimi deje? Bud' sú blázni, alebo udalosti presahujú medze ich chápania. Avšak aká je skutočná realita a kto vlastne riadi túto šou? (sochoking)

(více)

Recenze (117)

Morholt 

všechny recenze uživatele

David Carranza a Tiffany Mualem hrají sami sebe, ale zároveň sami sebe nehrají. Zápletka srší originalitou, jaká se dnes vidí málokdy, ale přesto nabízí řadu "racionálních" vysvětlení a to i vzdor tomu, že tam jezdí ten divnej chlap na tříkolce. Nicméně s blížícím se závěrem všechny ty očekávané konce vzaly za své a film dostal zase úplně jiný rozměr a tentokrát jsem neměl ani minimální tušení, jak celá tahle melancholická žánrová všehochuť dopadne. Vedle místy až hypnotické režie i hudby zaujmou i neokoukané tváře ústřední dvojice. Pořád si nejsem jistý, jestli jsem v tom měl na konci jasno, ale v čem jasno mám je, že se mi to líbilo. 80% ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Po všetkých stránkach geniálne dielo, vypointované až do morku kostí, precízne obsahovo vyskladané a zabalené do prenádhernej symboliky. Je vlastne možné zmeniť osud? Ak áno tak ako? Ako sa vysporiadať so svojou minulosťou? Formuje naša minulosť aj našu budúcnosť?....na také a ešte mnohé iné otázky hľadá odpovede tento film. Na to, aby sme mohli ísť vpred treba najskôr poraziť našich osobných démonov z minulosti, iba vtedy si môžme pomôcť ako sebe tak aj druhým. Vtedy človek dokáže aj naoko nemožné veci. Za hlavný výrazový prostriedok a pomôcku k vyriešeniu tohto rébusu tu považujem hudbu, hudbu, ktorá pomáha hľadať to jediné možné riešenie, hudbu, ktorá dokáže meniť aj fyzikálny stav vecí, hudbu ako cestu k niečomu vyššiemu.... Husličky a spev tak v spojení so silnou náboženskou symbolikou (ale nie náboženskou vierou, skôr vierou v seba samého) umocňujú celkový dojem a v mojom vnútri preto ešte ozvena filmu bude dlho rezonovať. Určite nie je žiadna náhoda, že réžiu, scenár a hlavne hudbu tvorili jedna osoba - J. Winans. Páčilo sa mi, že každá jedna scénka, každý čin alebo predmet vo filme tu majú svoje miesto, každá jedna scénka tvorí jeden puclík v správnom poradí a na správnom mieste, aby sme potom na konci dostali celkovú skladačku. Takýmto precíznym a na symboliku zameraným spôsobom točí filmy iba maestro Lynch, aj keď úplne inou formou. J. Winans má u mňa v rámci hodnotenia stúpajúcu tendenciu, je to len náhoda, výkrik do tmy alebo jeho budúci trend? Už sa teším na ďalšiu jeho vec. Tento snímok ocenia iba milovníci tzv. filmových dunihlavov a mindfuckov, ostatní, obávam sa, film nedocenia. Jo, a ešte som zabudol na kameru, tá ponúka estetický zážitok par excellence :) ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Pan režisér má asi nějaký problém s inkoustem, možná psychickou poruchu, ne? Už je to tu zase, jenže tentokrát ve zmatenější podobě. SPOILERY. Ok, naše životy někdy vypadají jako psané bláznivým scenáristou a člověk se musí zamyslet, zda je Bůh bláznivý scenárista, a zda z toho „rámu“ (zde filmové kantny, v reálu života) jde nějak vypadnout, udělat věci jinak. Potud nemám s filmem problém. Jenže základní premisa je, že jsou DVA seriály. Tudíž, když ONA najde scénář JEHO života, zákonitě by ON musel najít scénář JEJÍHO života, ne opět svůj. Celá logika pak skutečně nedává smysl. Ona si zpívá písničku, on zahraje na housličky - proč to propojení nefungovalo dřív? A pak zde máme psychiatra / mafiána, a opět není vysvětleno, jak může být ve dvou realitách a jaké jsou jeho možnosti, když nemůže vstoupit do budovy. Na druhou stranu ďábel je zde jen v jedné realitě. Zkrátka - mám pocit, že zde byl na začátku zajímavý nápad. Pak se v něm autor ztratil, protože si neujasnil, co chce přesně říct. Ale doufal, že celý ten spatlanec dosáhne kultovnosti Donnie Darka, kde rovněž hrála roli nedořečenost a neujasněnost, ale tam to kupodivu zafungovalo (v režisérské verzi pak už bylo znát, že pan režisér měl jen štěstí, ani nevěděl jaké). Jenže to se zde nekoná. Je sice hezké, že nakonec se i fyzicky mohli dotknout (říkal jsem, že budou spoilery), což jsme asi tak všichni čekali, ale celek smysl nedává a nic dalšího vysvětleného není. K tomu oba dva ty příběhy jsou skutečně jak z nějaké latinsko-americké telenovely: mafián a záchranářka. Oba s traumaty z dětství! Oba prožívají těžkou krizi, kdy jednomu umírá někdo blízký, druhý má problém s nevlastní matkou či kdo to byl. Chybělo už jen nemocné štěnátko. Atmosféru to má příjemně záhadnou, ale pomalé je to skutečně neskutečně. Promluvy směrem k divákovi, co on hrdinovi udělal, už jsou jen čiré zoufalství, jak zahrnout účast i diváka do děje, jenže divák jaksi neměl celou dobu možnost a nikdy mít nebude, film ovlivnit. Pusťte si raději Truman Show, v podstatě to samé, ale napínavější. ()

stration 

všechny recenze uživatele

Zajímavý a originální film, který je na jednu stranu pořádný mindfuck a na druhou stranu neokoukaná lovestory, kde ke konci fakt nevíte, která bije. Máte z toho ale kupu pocitů a jste pořád v napětí, jak to celé vlastně dopadne. No a když to celé skončí (je to přece jenom trochu delší), máte příjemný pocit, že jste viděli něco, co se dá vidět málokdy. Mně to rozhodně stačí. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Strhující filmařina, brilantní a průlomová ve více směrech, než kolik jste jich před sledováním znali. *** Chápu motivace srovnávat tenhle počin s Inception, v mnoha vedlejších ohledech je to funkční příměr a naprosto namístě, ale setrvat u toho přirovnání by v konečném důsledku znamenalo osudově se minout s myšlenkovou pointou obou těch snímků a promeškat aktivační moment, hybnou energii, nakopnutí za horizont, které Inception skutečně má (jakožto film o lucidní, vyšší, excitované hladině vědomí a dialogické, kooperační povaze za tuto hranici vyspělého, pokročeného života jedinců) - a které The Frame jen opisuje a předstírá (jakožto film o cestě jednotlivce teprve k té bazální hladině vědomí o sobě, předkooperační). Tohle předstírání je ostatně jediná (a dost možná jen chytře předstíraná) slabina tohoto filmu, totiž "slabina" stejné povahy jako průhledná sklenice, které chybí dno - můžete si myslet, že umíráte žízní, a při pohledu na tu sklenici doufat, že je plná čiré vody - pokusíte se napít, zachránit si život tradovaným způsobem, a zjistíte zprvu jen tolik, že se z ní nenapijete - nebo se díky tomu můžete naučit o jevení věcí něco tak hluboce podstatného, že zpětně pochopíte, že sklenice naplněná byla - jenže ne čirou tekutinou pro tělo, ale živou vodou pro vaše vědomí. A žízeň přestane existovat jako hrozba, přestane se tak jevit. *** Mnohem přiléhavěji by se proto The Frame dal přirovnat k Nekonečnému příběhu, kde Alex je Bastien, ďábel je šelma-nicota a jeho Anděl-záchranářka Sam (=Sam-aritánka) je dívenka ze Slonovinové věže, která mu našeptává, co je potřeba udělat - odhodit zábrany, strach, ošklivost, projikované druhými lidmi, odhodit projikované scénáře, a vytvořit celý svět z-novu, jedinečný, obsáhnout ho celý svým vlastním vědomím, přijmout beze zbytku, svýma očima a zápalem ho vyrvat nicotě a pokračovat ho sám... k tomu ovšem patří i odhození poslední zábrany, pochopení, že záchranná síť, spásný hlas, nikdy neexistovaly mimo vlastní mysl, že i Anděl-Královna-záchranářka Sam-našeptávací hlas je jenom vnitřní projekcí na cestě k osvobození svého vědomí... a to je moment, v němž The Frame předstírá, hraje falešnou kartou, jako ďábel nás ještě pokouší - té poslední smířlivé scéně, záběru doteku mezi Alexem a jeho andělskou záchranářkou, se nesmí uvěřit, jinak se zase necháte ukolébat do nevědomí a přesunete odpovědnost mimo svoje ohnisko. Na externí Anděly, kteří vás přijdou probudit a zachránit. Ne. On je tam na konci - na počátku svého světa - sám, ona byla jen jeho vnitřním hlasem, nejpřitažlivější součástí romantického příběhu, který si na sebe vymyslel, aby se odvážil se probudit - ona byla pomyslným límcem, za který sám sebe vytáhl z Močálu zapomnění. Ona neexistuje. Jakmile tuhle lest prohlédnete, odvážíte se ji připustit, jste zralí na Inception, zvládnutí The Frame je úvodním testem, abyste se nominovali mezi tamní architekty-projektanty, a vstupenkou ke kooperační rovině, na úplně jiné hřiště a k úplně jiné hře o něco úplně jiného. Geniální - zajímalo by mě, jestli sám tvůrce Jamin Winans zkouškou svého posledního záběru prošel, jestli prošel frejmem, rámem (bránou mezi Sfingami, kde musíte správně zodpovědět otázku, probodnout papír a potom ještě beze strachu projít skrz), nebo ho finální boj se svojí chimérou, znázorněnou v závěru, teprve čeká - narafičil si to na sebe opravdu důkladně. *** Bonusová poznámka: Nejde to nedělat - nejde při sledování The Frame nemyslet na jiný film na stejné téma, který byl ale natočený tak rafinovaně, že na to tehdy skoro nikdo nepřišel, a tak zůstal tristně podhodnocený jako obyčejná mexická romance, aniž by divákům došlo, že se jedná o manipulaci filmu scénářem, který píše hlavní postava, manipulující se svým vědomím: neptejte se mě, ptejte se prachu: Ask the Dust! Můj dárek pro vás. () (méně) (více)

Galerie (7)

Reklama

Reklama