Palo Alto

Pověru o dědičnosti talentu zde Jack Kilmer, starýho Kilmera syn, lehce vyvrací... je ale docela dobře možný, že hlavní vinu nese fakt, že Val sám nemá na rozdávání, čemuž se po vysilujícím prokousávání nudou už nějak nemám chuť hlouběji věnovat. To za prvé. A za druhé - když já ty teenagery už nějak nemůžu. A za třetí - nevím, kde vzal autor anotace ta překvapivá infa o třídním oblíbenci a "neuvěřitelném" malířském talentu... a ještě jako by tato pseudo-pozitiva měla mít bůhvíjaký vliv na jeho celkovou netečnost i děj - neděj. Jinak doufám, že mají Coppolovi jmenovku na zvonku, ať dlouho nehledám, až se budu chtít zase někdy pořádně umrtvit jejich filmovou hypnózou... a ani luskat prsty nemusí, beztak všechno zapomenu. Viděno v rámci Season Challenge Tour - týden s filmy o dospívání. (15.12.2015)

To je zase dilema. Na tomhle filmu mě nejvíc mrzí jedna věc - zakončení. Posledních třicet minut vás film připravuje na NĚCO, co má přijít a vy tušíte, že to NĚCO přijde a najednou se objeví závěrečné titulky a vy se cítíte tak nějak... podvedeni, že to NĚCO nepřišlo. Celkově s Palo Alto problém nemám, je to milý, ačkoliv trochu depresivní film s krásným soundtrackem a kouzlo to má, ale přeci jen nám nepřináší nic nového. Takových filmů o zachycování životů zmatených dětí, které jsou někde na pokraji dospělosti a vyrovnávají se s tím po svém je nespočet. Každopádně knihu od Jamese Franca si přečtu a kdo ví, třeba tu čtvrtou hvězdičku časem přihodím. (31.07.2014)

Další z rodiny Coppolových ukazuje, že talent je prostě dědičný a prezentuje nám život mladých lidí takovým způsobem, že místy dost cítíme beznaděj, stejně jako jakousi slabou naději. Natočeno dobře, ale samotný příběh mě prostě nějak nedostal. Možná nějaký lepší tah na bránu, jiné zvraty, nevím, něco. Takhle je to dobré, ale zapomenutelné. (07.08.2014)

Dievčatá od Coppolovcov točia také zvláštne filmy, len niektoré zvláštnosti si mohla Gia odpustiť. Páčia sa mi takéto filmy, a aj takéto konce. Herci výborní a soundtrack geniálny. Film som si pozrela hlavne kvôli Jackovi, lebo je synom mojej veľkej srdcovky. Bol veľmi prirodzený a niekedy mi neskutočne pripomínal otca. (09.04.2015)

Velmi dobře rozehrané lehce depresivní drama zaměřující se na více postav najednou. Každé věnuje dostatečné množství času, aby divák poznal její motivace a strasti a v poslední třetině ho připravuje na zvrat, který... prostě nenastane. Díky tomu ve mně film po skončení zanechává jakousi pachuť. Jakoby něco zůstalo nedořečeno, ale ve výsledku asi chápu, jak to tvůrci zamýšleli. V knize tenhle postup funguje, ve filmu většinou ale moc ne. Francovu povídku bych si ovšem rád přečetl. (24.10.2014)