Django

Začne to skvěle - muž táhnoucí rakev, záchrana bezbranné ženy, osamělý pistolník, mlčenlivý a když něco řekne, spíš to cedí mezi zuby. V liduprázdném městečku jen bahno, děvky, salón... a pak přijde na řadu kulomet. Pravda, kulomet je nesmysl s nekonečným množstvím nábojů a lehký jako pírko. Ale až po sem je to úctyhodná pocta westernu staré školy... S bandou Mexičanů ale přijde problém. Krádež zlata z fortu, zlato vypadající (a asi i vážící) jak müsli, nemožné množství mrtvol - no jo, když padouši tomu jdou tak trochu naproti, když samovolně vbíhají do střel. A degradace děje do stupidní polohy. Ani ten Franco Nero už není takovej borec, přestože charisma může hrstmi rozdávat. Celkově ta kvalita filmu stojí za prd, ale nelze tomu upřít fakt, že zde vznikla když už ne legendární, tak alespoň nezapomenutelná postava. A taky docela chytlavá úvodní píseň. (27.11.2022)

Takový metahipsterský western - střílečka, která se snažila být za každou cenu cool ještě než být cool za každou cenu začalo být cool. A co si budem povídat, forma je zvládnutá al dente, Franco Nero je charismatický až na půdu, obličejík Loredany Nusciakové vypadá jako anděly vytesaný do bezkazého mramoru a ta po víko ozbrojená rakev je prostě ikonická a nezapomenutelná. Plus to bahno, tuny a tuny bahna, bláta a bažin. Jenže ve skutečnosti není Django perfektním westernem ani omylem. Místo toho jde o povedenou neintencionální parodickou komedii napěchovanou planými prkennými plky a stupidně situovanými situacemi, kterým se prostě nedá nesmát. Jo a ta přemíra bahna, tu už jsem zmiňoval? Tak ta celoý ten pokus o drsný coolový (super)"hrdinský" western jen šperkuje. (22.09.2015)

Django ... K srdci mi nepřirostl. Trochu si hrál na Ramba - a chvilku mu to docela šlo. Ale zůstalo za ním příliš mnoho mrtvých na VŠECH znepřátelených stranách (!) na to, abych mu mohla fandit. A jestli nakonec každý dostal, co zasloužil ? Abych pravdu řekla, nejsem si úplně jistá. Příběh není tak černobílý, jak se zpočátku tváří, ale nevěřila jsem mu. Vlastně jsem nevěřila nikomu: Neviděla jsem nesmlouvavé kladné a záporné hrdiny, kterak bojují každý za sebe a za svou věc, ale trochu životem unavené herce a herečky, navlečené do dobových kostýmů a donucené simulovat Divoký západ někde v závětří zabláceného modelu westernového městečka ... 2,5* (16.05.2012)

Je to možná troufalé ale podle mého se jedná o možná nejlepší spaghetti-western. Corbucci vsadil na geniální interiéry a zajímavou vizuální stránku která se odlišuje od Leoneho a určitě se jim vyrovná. Bacalov sice není Morricone ale hudební složka je dostatečně kvalitní. Scénář je opravdu chutný špagety koktejl. Nepostrádá nic co má tento druh filmů mít. A má dokonce něco navíc - Djanga. Tvrďák z rakví který je těžký konkurent pro stejně charismatického lovce hlav Eastwooda. Franco Nero byl nejlepší možnou volbou. Jeho chladný smrtonosný kukuč jen tak někdo nenapodobí. Jedině skvělý (a vzhledově Nerovi neuvěřitelně podobný) Terrence Hill. Nechutní záporáci , spousta památných scén , skvělá režie a charismatický hrdina tvoří pro mne dokonalé mistrovské dílo kterému se vyrovná pouze Dolarová trilogie. Adijos Bastardos!! (10.05.2008)

Po Leoneho jedinečné dolarové trilogii a kultovním Tenkrát na Západě, asi ten nejznámější spaghetti western, co byl kdy natočen. Charisma mladého Franca Nera (v době natáčení filmu mu bylo pouhých 25 let) doslova přetéká z filmového pásu a jeho špinavý anti-hrdina zde jediným pohledem paralyzuje nejen své soupeře, ale i krásné ženy (filmové i skutečné). Počet mrtvých je prakticky úměrný minutáži a i když snímek trošku okatě připomíná o dva roky starší kousek Pro hrst dolarů, je svým způsobem svěží i originální. A drsný. Dodnes právem vyzdvihovaná klasika a rozhodně lepší Django, než ten uloudaný od Tarantina. (23.06.2019)