Keoma

Jeden z vizuálně nejpůsobivějších (pozdních) spaghetti westernů s vymazlenými širokoúhlými kompozicemi, které by záviděl i sám Leone. Příjemně netypický western s avantgardním střihem (důmyslně spojujícím minulost s přítomností), s téměř postapokalyptickou atmosférou zaprášeného města zdecimovaného morem (noční scény nasvícené loučemi připomínají středověk), s náboženskou symbolikou a s charismatickým Francem Nerem s vizáží Ježíše. Je to slepenec všeho možného od Shakespeara přes Bergmana po Peckinpaha, ale překvapivě to jako celek funguje. Shazuje to pouze bizarní soundtrack s ukňouranými baladickými písněmi, v nichž dva zpěváci přímo pěvecky komentují, co se ve filmu zrovna děje. (18.03.2018)

Kdysi jsem se rozhodl hodnotit špagetozápaďárny jako samostatnou filmovou odnož. Když pominu takové veličiny jako Corbucci, nebo Leon, jedná se většinou o naprosté srajdy. Ovšem roztomilé srajdy. Takže abych mohl dát nějakou tu hvězdu navíc oproti zbytku všech těch movie okolo, proto to svébytné hodnocení. - No a na tohle jsem koukl znova po mnoha letech a desítkách dalších špageťáren. Až mně vyděsilo jak špatné to je i v kontextu jiných italských (případně španělských) konin. A tentokrát to nezachránili ani ty modrý voči pana Nera, či rozverná vybíjená. Hudba děs, dialogy sranda (nechtěná) ultra děs, dresy sranda, příběh (? to jako fakt ta těhotná pani v nesnázích?) hovado, kydlení prčanda. Dva příklady za vše: na konci povídá paní smrtka (?) panu Keomovi držíce v ruce novorozeně - ,,počkej, vem si ho, bez tebe zemře, potřebuje tě!" A co na to pan Keoma?: ,, nepotřebuje, je totiž svobodné a kdo je svobodný, ten mě nepotřebuje!!" Tak. No a v úvodní scéně se najednou ozve výstřel a jeden pán má najednou v ruce zapíchlý nůž!!! Ten po něm hodil ani ne půl kilometru vzdálený pan Keoma. Ten zvuk výstřelu si vykládám tak, že ten nůž letěl nadzvukovou rychlostí a jednalo se tak zřejmě o sonický třesk. A tak to jde celý film, jedna scéna za druhou ... . (18.02.2024)

Ani nudný dabing mi nezkazil zážitek z toho brilantního spaghetti westernu - špinavá syrová a lehce tajemná atmosféra, nápaditě využívaná kamera, skvělé záběry a k tomu ještě úžasná hudba. Ve filmu je poměrně dost zpomalených záběrů, ale narozdíl od dnešních filmů jsou efektní, účelné a mrazivé, nikoliv patetické. Velkou přestřelku ve městě jsem si užíval jako nějakou akční 3D hru. (27.01.2012)

Keoma je takový pro mě netypický western, jsem zvyklý na postavy typu Eastwood a ne takový parchant jako Nero, ale rozhodně to není na škodu. Nero se umí pěkně rozzlobit a všechny pěkně pokosit. Westerny mám rád a tohle nebyla žádná pruda. Masakr jak má být. Jediné co mi dost vadilo byla hudba která oproti třeba Merriconemu nemá správnou atmošku a celkově se špatně poslouchá. (01.04.2011)

Formálně fascinující film, který si dovolil v rovině reprezentace, střihové skladbě a způsobech rámování věci, které jsem snad nikde v "neuměleckém" filmu neviděl. Typ nenápadného drzého filmu, který nikdy neoznačíte za vlivný nebo vizionářský (jako třeba dolarovou trilogii), možná ani ne za "dobrý" podle nějakých zavedených estetických kategorií, ale je občas jednoduše uhrančivý... Už se těším, až o něm něco rozsáhlejšího napíši a budu se moci kochat některými scénami opravdu detailně. (09.03.2008)