Hlasitější než bomby

Filmy s retrospektivou mně většinou problémy nedělají, ale tady jsem v tom měla chvílemi zmatek. Ztráta, smutek, spoustu otázek, spoustu z nich nezodpověděných. Takový tápající film a já nevím, co tím Joachim sledoval? Jistě, že když nám někdo odejde takovým drsným způsobem, tak má každý tendenci přemýšlet proč? Bylo to nutné a mnoho jiných vzpomínek. Případně i nepochopitelnými zkraty po takové ztrátě. Za mě je to něco mezi trojkou a čtyřkou s případným repete. (13.10.2016)

Tohle prostě nejsou filmy, na které se chci koukat. Nechci se dívat na postavy, které se mi vyloženě protiví, postavy, které pro mě nejsou nijak zajímavé, navíc jsou podány způsobem, aby to křičel, že tohle je něco, co by si zasloužilo alespoň nějakou malou nezávislou cenu. Ty "snové" scény zde postrádají smysl. (16.08.2016)

Hezky obsazené drama, které řeší poměrně zajímavé téma, a řeší ho dost nezáživným způsobem. Vyprávění je chvilkama chaotické až nepřehledné, a chvilkama nudné. A velká škoda je, že většina lidí v dramatech je tak mělkých, nevěrných a sobeckých. Těžko se mi spoluprožívají jejich problémy, když se k nim staví takhle. (01.07.2016)

Festivalový film-produkt, který sice není úplné naleštěné lejno, ale nemá k němu daleko. Trier a spol. pochopil, co je potřeba k tomu, aby se jeho dílo dostalo do hlavní soutěže Cannes, tzn. natočil takzvaný europuding, který odškrtává snad všechna povinná políčka pro přijetí. 1. Mezinárodní casting včetně festivalového miláčka Isabelle Huppert - check. 2. "Reflexe" současných médií (videohry, skype) a jejich vlivu na odcizenost mládeže ála Slon, vítěz Zlaté palmy - check. 3. Obrázky z třetího světa, abychom ukázali, že si uvědomujeme relativní banalitu problémů, které tady ty privilegované postavy řeší - check. 4. Dialogy plné jakoby ambivalence a nejednoznačnosti, které ale ambivalenci jen umně předstírají a ve finále se k ničemu skutečně podnětnému nedoberou - check. 5. Eklektické přepínání mezi ich formou, efektními představami, abychom setřeli hranici mezi záznamem a skutečností, minulostí a přítomností, "realitou" a snem, ale ve skutečnosti nic z toho pořádne nerozvinuli - check. Jakkoli normálně považuju cinefily z Cahiers du Cinema za zastydlé provokatéry a pošuky, tady s nimi v podstatě souhlasím. Tohle není autorský film, který by měl co dělat v hlavní soutěži Cannes, ale spíš jeho falešná, dokonale dutá nápodoba, která připomíná dlouhou reklamu na New York Times a Skyrim. (07.05.2016)

Akoby sa autori nevedeli rozhodnúť, o čom tento film vlastne mal byť... o otcovi? o niektorom zo synov? o matke a ako ju vnímajú? až príliš veľa scén, veľa tém, veľa postáv... a veľká škoda, pretože predchádzajúce filmy Joachima Triera dokázali presne to, čo sa tomuto filmu nepodarilo – vyrozprávať intímny príbeh; a podať na záver (jasné/ucelené) posolstvo... toto je skôr zmätený pohľad na určité okamihy z ich života... (26.08.2016)