Cizí oběd

Cizí oběd je jeden z těch pár filmů, které dorazí do Vaší duše a už se z ní nevymaní. Vypráví totiž příběh něčeho, o čem jsem předtím neměl ani páru, dokud jsem se o tom nedozvěděl právě skrz tento film. Já teda uznávám, že toho ještě vím hodně málo, abych mohl soudit celý náš svět, ale tahle síť poslíčků, která už historicky přes sto let roznáší obědy zaměstnancům různých indických fabrik, mě úplně dostala. Nechápu tu preciznost, přesnost, dochvilnost a hlavně funkčnost. Vše samozřejmě s rezervou, protože nic není dokonalé a právě kvůli té jedné nedokonalosti vznikl tento krásný film, který je svým vzezřením tak krásný, až je vlastně smutný. Taková setkání totiž může opravdu napsat snad jen samotný osud. Nebo snad máte nějaké jiné vysvětlení? (09.01.2017)

Je tolik málo snímků, které pohladí, že jsem vždycky moc ráda, když se k něčemu takovému dostanu, a to vlastně vždycky úplně náhodou. Po celou dobu trvání stopáže jsem se snažila rozklíčovat systém rozvážky a to by v tom byl čert, aby neexistovaly návody. Ale světe div se, jsou prostě věci, které se nedají vysvětlit. Snímek je v podstatě o náhodě, která ovšem hraje hlavní roli. To dává postavám jisté kouzlo, na které se dobře kouká. Dalším plusem je vlastně fakt, že není postava, která by vás obtěžovala nebo vám lezla na nervy, nikdo nehází nikomu klacky pod nohy, každý jen přemýšlí nad tím, jak by mohl být jeho život lepší a že někdy stačí málo. A tahle myšlenka má tak pozitivní dopad na vaše smýšlení, že odejdete z kina s dobrým pocitem. Třikrát sláva a nešetřete nás do dalších let. (12.02.2014)

Nápaditý motív obedára ako komunikačného kanálu medzi náhodnými ľuďmi a závan atmosféry z Bombaja . Inokultúrne filmy zaujímajú všeobecne už iba z princípu, pretože zväčša vypovedajú o cudzej mentalite. Pokiaľ režisér dokáže skĺbiť námet a kultúru, má automaticky vyhraté a o počine sa komunikuje - v tomto prípade spočiatku nebolo takmer nič v neporiadku, idea sa však veľmi rýchlo začala strácať pod nánosom zbytočného slova a moralizátorských bočných ciest. (30.03.2015)

Indický film, ktorý nám môže zároveň aj so svojím príbehom priblížiť ich kultúru a v čom sú trocha iný ako my. V každom prípade tento film nemá zložitý príbeh a nápadov v ňom je minimálne množstvo. Sila filmu Dabba je teda v niečom úplne inom. Najväčšia sila je v rozprávaní príbehu a postupnom odkrývaní a stále hlbšom vnímaní jednotlivých postáv a pochopení toho čím tie jednotlivé postavy sú (trochu som to zložito napísal). Hneď od začiatku vieme o čo ide v príbehu a teda nás nemôže nič prekvapiť a len sa do neho môžeme ponoriť a buď ho prijmeme, alebo sa nám to nepodarí a hneváme sa za stratení čas. Vrchol filmu som si nechal na koniec a to je pre mňa rozmýšľanie postáv o sebe a to na čo postavy prídu priamo ovplyvňuje ďalšie pokračovanie príbehu, čo sa teda vo veľa filmoch nestáva, aby sa postava zmenila tým, že sa zamyslí sama nad sebou. Film je o živote a má určite nejaký odkaz, ktorý môže byť pre každého iný. (27.10.2016)

Môj počiatočný optimizmus sa začal rozvíjať od momentu, ako si hlavná dvojica začala prostredníctvom obeda dopisovať. Príbehy zo života ktoré boli či už z minulosti alebo prítomnosti boli skvelé. Tešil som sa kedy sa stretnú. Nečakal som od nich žiaden vzájomný vzťah ale skvelé kamarátstvo. SPOILER! no od momentu ako sa hlavný hrdina vyhol stretnutiu to začalo upadať. Chápem ho (a to dosť! možno by bolo teraz všetko úplne ináč) ale filmu to veľmi ublížilo (23.10.2015)