Laggies

Motiv je originální, já jsem teda nic podobného ještě neviděla. Herci jsou fajn a příběh je lehce úsměvný, hřejivý, myslím, že dokáže oslovit poměrně široké publikum, na které se ale často zapomíná. Označení jako indie film mi přijde zcestné "romantická komedie" mi přijde výstižnější i když zase těch komediálních prvků tam tolik nečekejte. Je to průměr. Nenudila jsem se, ale nadšená jsem taky nebyla. (17.01.2015)

V poslední době si nemůžu pomoct, ale Chloë a Keira se staly mými oblíbenkyněmi a jejich spojení v tomto snímku ve mě zanechal krásný blažený pocit. Laggies je o hledání vlastní identity a velmi pestře je to zde zviditelněno. Možná mi jen tento film zrovna přišel vhod, možná jsem se v něm ve spoustě bodech našla, možna..ale rozhodně má ráz a výbornou atmosféru. 100 minut a ani jedna z nich mě nenudila. Zasloužených **** (05.12.2015)

Lynn Shelton u mě zabodovala s nezávislým dramatem Sestra její sestry. Příjemně plynoucí konverzačku přináší i tentokrát, prohodí několik životních pravd, pár postav nechá na scestí a postupně je tlačí na tu, nebo tamtu stranu. Hořkosladká komedie představuje přerostlé dítě Keiru Knightley na prahu třicítky, která nemá práci ani žádnou praxi, respektive netuší, co chce jednou v životě dělat, která očekává, že lehce troubovitý přítel jednou poklekne na koleno, která nechápe své letité kamarádky, a která by si občas chtěla zkusit jen tak pro radost sjet na prkně. Pocitových snímků o „koulích na noze“ tu už bylo nesčetně, často s nevýraznou dějovou linkou, nicméně s hledáním té pravé životní cesty. I Keira zahazuje na týden „svůj“ život a nastěhuje se k náctileté náhodné kamarádce, která jí nebude soudit. A ta má osamělého tátu právníka, který se zdá být přísný, ale ve skutečnosti je to bourák s tváří (nedoceněného) Sama Rockwella. Každý udělá nějakou tu chybku, a přiznejme si, má je i scénář, ale ve výsledku to hlavně díky výtečným hercům skvěle klape, původně dokumentaristku Shelton milerád pochválím za solidní atmosféru a cynické rejpaly poprosím, ať jdou o dům dál. (21.01.2015)

Pubertální já přežívající v těle třicítky, strach ze ztráty svobody a nutnosti se rozhodovat sama a nést za to následky, hledat to své místo a toho svého… slečny, my víme své. Vy, pánové, berte tento film jako dokument. A vězte, že jestli se budete na své vyvolené tvářit stejně hadovitě jako Anthony v letištní scéně, žádná si vás nevezme, na to můžete vsadit zásnubák. (23.08.2016)

Nato, k čemu film na konec vedl, se mi to celé zdálo trochu zdlouhavé, kdy vlastně ani nedošlo k faktickému rozhřešení toho, co Keiřina postava řešila celou dobu, ale vztahově je to zajímavé a slyšet Keiru bez přízvuku je také celkem nové. Přízvuk jí sluší mnohem víc. Chloë opět s minimem hereckého prostoru, ale tak časově měla jinak místa celkem dost. Rockwell se mi zase jednou hodně líbil. (18.01.2015)