Mrňouskové: Údolí ztracených mravenců

Jednoznačná sázka na roztomilost, která u mě vychází. Akce, dobrodružství, napětí a ani láska nechybí. Jednoduchost postav, čili červení mravenci coby zlo a černí zastupující dobro. Veškeré dialogy zastoupeny troubivýmy zvuky a tichou gestikulací očima a tykadly, tedy němý film pro ty nejmenší a nejen pro ně. Co více chtít ? :) (13.08.2014)

Tak to mravenci podpalují lesy, a já si pořád myslel, že za to můžou neukáznění turisti u táboráků, nebo nějaký kuřák, který zahodil vajgl. A co je na tom nejhorší je to, že to páchají ti černý. Od rezavých bych něco tak zákeřného čekal, ale od těch černých :oO, to tedy ne, a ještě ke všemu ve spolupachatelství s vykulenou beruškou. Tak to je fakt síla dozvědět se konečně, jak je to ve skutečnosti. (12.06.2014)

Strastiplná cesta malej lienky, ktorá sa chtiac nechtiac ocitá uprostred krutého boja "hračky" prírody medzi armádou čiernych a červených mravcov. Srandistický poloanimák, ktorý príjemne prekvapil a pobavil. Nakoľko je nemý, celkom by ma zaujímalo ako ho počas sledovania vnímajú najmenší. Či bez dychu, alebo bez záujmu. Prišiel mi totiž skôr pre kategóriu "násť" a viac ročných. (02.10.2014)

Film je sice určený pro děti, ale udělá jim v šešulkách pěknou paseku. Rodiče do nich hustí, aspoň doufám tedy, že v lese se má zachovávat pořádek, nevyhazovat žádné odpadky, a tady najednou vidí, jak jsou ti tvorečkové doslova vděční za cokoli, co jim člověk zanechá, od kostky cukru přes zápalky až po rezavou plechovku. Já třeba pod vlivem z tohoto filmu hned po jeho skončení pohodil plný pytel odpadků v nejbližším lese a zařekl se, že popelnici už nikdy používat nebudu. Taky snímek zasahuje tvrdou ránu na solar všem rodičovským snahám omezovat sladkosti u svých dětí, protože ratolesti mohou zcela logicky namítnout, že když se po cukru stává z mravence suprmravenec, z nich se stanou suprděti, a kdo by ty nechtěl? Pravda, rodiče se mohou chabě bránit odkazem na mravenčí královnu a vysvětlovat holčičkám, že přeci jenom není žádoucí, aby řekněme v svém věku tří pěti letech nakladly tolik vajíček. Na jednu stranu se film drží reality, např. toho, že si mravenci chovají v mraveništi mšice, kterým olizují jejich sladké zadečky (což naštěstí na plátně nebylo zobrazeno), bohužel je v kině všichni rodiče a děti (až na mě teda) považovali za poskakující roztomilá zelená mravenčí vajíčka. Hrozné, taková nevědomost! Na druhou stranu snímek dost lže, protože berušky přátelé rozhodně nejsou vegetariány, s rozkoší by vycucávaly právě ony mšice a né jakési bobule. No a závěr děti krásně poučil o důležitosti člověka v přírodě, protože musí hasit každý průser, co si zvířátka nadrobí. (25.01.2014)

Už jako malé děti jsme věděli, že houfy rezavých mravenců jsou voje zla :-). Dokonalá hmyzí poezie za vůně lesních hvozdů, kterou uměli Francouzi již od dob Mikrokosmu. Kulturně-rasová bitva je zažehnuta ... jen aby statečný posel dorazil včas. Můžeme se tomu smát, ale Údolí ztracených mravenců je humornou i dojemnou poctou hrdinství, statečnosti, obětavosti a sounáležitosti ve všech světech naší krásné Země. (10.09.2016)