Dva dny, jedna noc

Sandra je na maródke,je PN,je piatok,zvoní jej telefón,zdvíha ho,ale ešte ide vybrať koláč z trúby a počúva človeka na druhom konci a dozvedá sa nepríjemnú novinu,ktorú urobili za jej chrbátom...Dostáva padáka,vyhadzov,kopačky,a tým pádom vznikajú opletačky,lebo sa jej dostane jedna jediná možnosť,že v pondelok bude tajné hlasovanie,kde kolegovia,zamestnanci ju buď podržia,ale vtedy by prišli o lukratívnych 1000 EURO Prémie.Tak Sandra nie je dva krát nadšená,víkend bude pre ňu vyčerpávajúcou záležitosťou,kolegyňa z práce jej dáva kontakty na kolegov,telefónne čísla,adresy,na ktorých nájde svojich kolegov,ktorých pozná z práce,nepozná ich druhú tvár,za ktorou sa skrývajú v súkromí,aspoň zistí,čo sú zač.To znamená,že aby som nezabudol,má takú silnú podporu svojho manžela Manua,že stretnutie sa s kolegami bude rôzne,nebude to skrátka prechádza ružovou záhradou,navštívi ich,no bude v tom určitá dávka adrenalínu,aspoň z jednej strany markantná.Ak by som mal hovoriť o situácii u nás na Slovensku,kde 99 percent ľudí si drží svoju prácu,stoj,čo stoj,tak pochybujem,že medzi touto armádou nezamestnaných,by bol niekto ochotný vzdať sa svojho nároku na plat,na prémie a cetera.Je to bohužiaľ otrepané klišé,ale tu sa dnes stará každý sám o seba,má kopec pôžičiek,niektorí sú zadĺžení až po uši,alebo splácajú hypotéku na dom,byt na niekoľko rokov,čo poznám ľudí,čo budú splácať až pomaly do dôchodku,strachovať sa,aby ma nevykopli zo zamestnania a pod.Sandra nelení,lebo komu sa nelení,tomu sa zelení,vydáva sa na cestu,ktorú by závidel aj Frodo Pytlík,cez sobotu a nedeľu bude tak extrémne vystresovaná,zároveň aj miestami šťastná,že si zvykla dávkovať tabletky,asi proti stresu,ktorú do seba nasype,až ju to zloží k zemi.Klasicky som sa s ňou stotožnil,poznám to,už ma vykopli ako prašivého psa,že som sa z toho dlho nemohol spamätať,lebo v tom bolo čosi viac,ale potom som zvážil,že som sa vďaka vyhadzovu dostal na miesta,o ktorých som nesníval ani v tom najlepšom sne,ako sa hovorí,že niečo zlé je na niečo dobré,tak som v presvedčení,že Sandra si našla lepší JOB.Bratia Dardenneovci sú pre mňa neznámy pojem,čo sa dnes zmení,Marion poznám,ale dlhšie obdobie som ju nikde nevidel,i keď viem,že nakrúca,páči sa mi táto sympatická francúzska,ktorá behá z Hollywoodu do Európy,lebo táto holka má na veľa,ako sa otŕčať v Mekke Filmu.Ako by ste sa vy zachovali na jej mieste,alebo ak by ste boli jej kolegovia?Dilema?Ja viem,čo by som urobil... (30.11.2014)

"Vžij se do mojí situace." - Věta, která ve filmu nejednou zazní a která je klíčová pro jeho docenění. Empatie je velmi důležitá charakterová vlastnost a tenhle snímek prověří, jak moc ji v sobě máte rozvinutou. Dva dny, jedna noc je snímek zdánlivě nesmírně obyčejný a civilní (což ale byl ze strany tvůrců nepochybně záměr!), ale to, jak chytře a procítěně zrcadlí určitou část současné sociální reality (problematika shánění a udržení si zaměstnání), si zaslouží velké uznání (a snad i nějaké to ocenění). 80 % (18.01.2015)

Obávám se, že na uctívání Deux jours, une nuit budu ještě moc malý undergroundí pívo. A když tu vidim někoho vykládat dokonce i o "nacistických praktikách zaměstnavatelů", musim s úsměvem zkonstatovat, že jsem na to zřejmě i příliš pravicovýho založení. Vychrtlá Marion, plahočící se od jedněch dveří ke druhym a se zbytkovym dechem neustále škemrající o pomoc, to jednoduše nebylo pro mě. Mes excuses... (21.11.2014)

Marion mám čím ďalej, tým radšej. S touto postavou som si spomenula na tú jej z Inception, nejako sa s ňou tie depresívne postavy vlečú. Na film som išla, nemúdro, s rozbehnutou bolesťou hlavy a odišla som s migrénou, takže sa mi zdalo, že film je neskutočne dlhý, ale nehovorím, že ma nebavil. Ľahko sa dá vcítiť do hlavnej postavy aj do jej kolegov, veľmi ale fandila aj pánovi manželovi. Neviem o depresii veľa, len to, že je to olovená vesta, z ktorej sa "postihnutým" asi nikdy nepodarí úplne vymaniť, no Sandra mi príde veľmi verne napísaná. Držala som jej palce až do konca. (Kino Film Europe - Be2Can - 9.10.2014) (11.10.2014)

Co si budem povídat, stavět svoje zaměstnance před hlasování o budoucnosti člověka, abychom si neušpinili ruce osobně, to je prasárna největší. Film o tom, jak si daná obět jednoho po druhém z těch, co mají její osud v rukou, sama obíhá, ale moc nenabízí. Hrdinka tu prostě fakt jenom běhá od hlavy k hlavě s totožnou prosbou a psíma očima. Nic míň, ani víc, napsala bych, ale to by tu nesměla být Marion. V tom svítivém nátělníku ve mně probudila i ty nejskrytější lesbické touhy a kdykoli i jen postávala na scéně, což bylo skoro celou stopáž, mou mysl přepadaly fantazie o tom, jak... Ale to si raději už nechám pro sebe. Takže 50% za film a kilčo za Marion, s níž se budete chtít při sledování tohohle filmu lesbit snad i bez ohledu na vaše pohlaví. Z noci tam moc nebylo a tak hodnotím ty dva dny, hvězdu za každej. (22.11.2014)