Hoteliér

Tenhle film mně dostal. Sice jsem si v jednom okamžiku řekl, že možná už je tu opravdu hranice paparazzi (záběr na Pucholta přes okno poté, co už kameru vykázal ze svého hotelového pokoje), ale nakonec v tom kontextu i tento beru jako součást té sdělované pravdy, která vlastně byla zajímavá právě i tím, jak poctivě je přiznána ta pochybnost samotného dokumentujícího tvůrce, zda se nedopouští přešlapů proti etice, (a přiznává, že asi někdy přešlapy dělá), ale zároveň zda neretušuje realitu, kterou přece má za úkol zprostředkovávat. Já v tom nakonec vidím, že sám tvůrce dokumentuje i svou pochybnost. Sám sebe z dokumentace pravdy neretušuje a nekašíruje. Některé záběry jakoby z obavy právě z toho přešlapu uhýbají z pozic, které by mohly být jaksi znesvěcující, a tím vypovídají, o jak citlivou jde věc. Tohle je film velmi cenný a hodnotný tím, jak jde na dřeň, a přes veškeré bolesti a obtíže je realizován, stejně jako ta Lanďákova hra, kterou zkoušejí a nakonec přes veškeré pochybnosti a úskalí realizují staří přátelé, umělci par excellence: Landovský, Kačer, Pucholt, Abrhám. Pro mně je to obrovsky silný příběh triumfu umění a přátelství. Pro mně je úžasným hrdinou celého příběhu nejen Lanďák, o němž to vlastně je především, nejen Pucholt, který je okouzlující a lidskej, obětavej a krásnej, ale ještě víc a dokonce především Jan Kačer. Ten chlap je úžasnej. Jeho naprostá umělecká poctivost a obrovská lidskost, kterou projevoval celej život, tady snad ještě víc vyniká. To, co spolu s ostatními dokázal díky svému neutuchajícímu a nic nezastírajícímu naprosto otevřenému přístupu plného inteligence a citu, tím lidstvím a uměním, to se bez nadsázky dá nazvat triumfem nad smrtí. To celé bylo vlastně o umírajícím Lanďákovi, ano, ale tímhle ti chlapi tu smrt nakopali do zadku! Ukázali, že se z ní neposerou. To je nádhera. Obrovská nádhera. Lanďák včera večer umřel a já tento dokument viděl až dnes v televizi, kdy ho mimořádně zařadili do vysílání na ČT2. A za tohle, nejen za to, ale i za tohle Janu Kačerovi vzdávám obrovské díky. Poctivost až na dřeň bolesti. Úcta nesmírná. Nádhera. Mělo to smysl, pane Kačer! Obrovský smysl. Díky! Smekám před Vámi. Vím, to vlastně není hodnocení už jen toho filmu, ale hodnocení protagonistů dokumentu, jenže já to vnímám jako celek, už z důvodů, které jsem popsal. Překonávání pochybností udělalo z kameramana-dokumentaristy také jednoho z odvážných, kteří ty bolesti a pochybnosti musejí překonávat. Takže - pro mně to je obrovsky silný zážitek. Snad to nevyznívá ode mne příliš pateticky... ale jo, ať to i klidně vyzní pateticky. Je to triumf bojovníků nad smrtí. Díky za to! Máte mně celého na své straně, strhli jste mně. (12.10.2014)

Vážná témata pojednávána s nadsázkou a humorem. Všech zúčastněných si velmi vážím. Diskuse s P. Landovským a pány Abrhámovými, která následovala po promítání v Městské knihovně, to všechno náležitě zakončila. Velký zážitek! A Vladimír Pucholt je výjimečný člověk. (11.01.2014)

Zajímavý nápad. A většina účinkujících v pořadu si řekla své pojetí či představu, proč to dělá, takže divák má, o čem přemýšlet a může se sám rozhodnout, ke které pravdě se přikloní. A Landovský byl specifický živel (či živočich, jak říká Pucholt), i když byl zdráv, tak mně osobně to nepřišlo nějak jej ponižující. A ve zkoušce na zápraží i ve svém zdravotním stavu a jen hlasem bez gest dokáže jednoznačně přesvědčit, že byl opravdu dobrý herec. A podle textu i zřejmě autor. (01.04.2020)