The Day of the Doctor (S07E15)

Geronimo! Allons-y! Absolútny vrchol Doctora Who! Tu, na 50. narodeniny, sa prepisuje história a to vskutku impozantným spôsobom so všetkou gráciou. Oslava tohto jedinečného jubileá bolo skutočne exkluzívnym a nezabudnuteľným zážitkom, ktorý vo mne zanechal silný dojem. Pri sledovaní Davida Tennanta a Matta Smitha som sa cítil ako v rozprávke, kde sa sny stávajú skutočnosťou. Vidieť skrátka mojich dvoch najobľúbenejších Doctorov spolu bolo splneným snom. Interakcia medzi Davidom a Mattom bola neskutočná, tá ich dynamika vo mne vyčarila úsmev na tvári. To, ako po sebe dokončujú vety, bolo senzačné a k tomu tie vtipy a hlášky, proste lahôdka pre oči a uši. Tá narážka na Timey-Wimey bola nesmiere podarená. Moment, kedy sa všetci traja Doctori rozhodli vziať na seba podiel za zavinení skazy Gallifrey, bol velice silný a mrazivý. Avšak Clarine slzy na stekajúce po tvári obmäkčili ako aj Doctorov, tak aj mňa ako diváka. Hneď nato si zaumienili, že predsa len zachránia Gallifrey, čo bol vážne radostný moment plný nádeje. A scéna, počas ktorej sa zbiehali Doctorovia zo všetkých kútov vesmíru a za všetkých časových rovín, bola neskutočne epická a počas nej mi prebehol mráz po chrbte! (15.05.2021)

Milostný dopis fanouškům Doktora a díl, který podává ruku jak divákům pouze obnoveného seriálu, tak těm, kteří znají i díly staré půl století. Moffat ve svém obvyklém stylu na začátku diváky mate, hraje si s kánonem seriálu způsobem, který se rozhodně ne každému musí líbit, ale tentokrát přidává nečekanou porci humoru a pro dobrou míru i lásky ke klasickému univerzu Doctora Who. Nejsilnější zbraní téhle epizody je určitě interakce tří Doktorů. Matt Smith předvádí esenci Jedenáctky ve zkratce, tu zvláštní směs dětinskosti a staré duše - a kontrast i spojitosti s hravou Tennantovou Desítkou jsou zábavné. Návrat Davida Tennanta je neskutečně milý a trochu smutný (když přijde řeč na jeho nejistotu ohledně budoucnosti) zároveň, ale rozhodně nebyl pro děj nevyhnutelný. Opravdu vynikající je ovšem posmutnělý John Hurt, jehož herectví pro mě hlavně ospravedlňuje nepoužití osmé Doktorovy inkarnace (Paul McGann). O moc víc než přátelský polibek fanouškům bohužel tenhle speciál není. Doktora sice směřuje na jeho domovskou planetu, ale toho se ve skutečnosti jenom tak nedočkáme. (09.01.2014)

Typická Moffatovina, inak sa to ani nedá nazvať. Je to neskutočne prekombinované a typicky Moffatovsky nevinné, pretože sa zdá že podkopal všetko čo sa dalo, ale v skutočnosti je to presne naopak. Je to whovianský manifest, pri každej druhej minúte hlboký nádych a povzdych nad parádnosťou odkazov, Zygoni fajn, Hurt s Tennantom fajn, celkové temné posolstvo fajn, pochopil som čo znamenalo to "zmenenie seriálu od základu". Najsmutnejší je však finálny ťah ktorý mega nedáva zmysel, samozrejme, War Doctor, 10. a 11. sa stretli vďaka časopriestorovému úkazu ktorý vytvorilo Momentum, dokonca dokázalo prebúrať časový zámok a dovolilo Doktorovi zastaviť War Doktora pred 100% stlačením tlačítka tým husárskym kúskom (nechápem, prečo môže byť taká neskutočne silná a nebezpečná vec dokáže byť ľahko ukradnutá a vôbec existuje...), ale následné povolanie všetkých Doktorov zo zafixovanej línie času je už moc, nostalgické, ale moc. Ale Capaldi potešil (aj keď rovnako nedával zmysel). V konečnom dôsledku pekné, úžasné, nostalgické (scarf, Baker!) ale veľmi, veľmi, veľmi, zdôrazňujem veľmi timey-wimey. 7/10 (25.11.2013)

Skvělý speciál. V průběhu těch tří sérií jsem se už stihl kompletně přešaltovat na jedenáctého Doktora, až s tímhle speciálem jsem si opět připomněl, jak byl desátý Doktor skvělý a jak mi chybí. A aby toho nebylo málo, ještě John Hurt jako Doktor - Nedoktor. Když jsou ti tři pohromadě, tak to doopravdy nemá chybu. Výborný příběh se Zygony, královnou Alžbětou a ozvěnou prvních sérií v podobě Rose. Jeden z nejlepších dílů... 100% (04.07.2016)

“You know the sound the TARDIS makes? That wheezing, groaning? That sound brings hope where ever it goes. To anyone who hears it, Doctor. Anyone. However lost. Even you.” The day of the Doctor si zaslouží plné hodnocení už jen kvůli tomu, že dokázal něco neuvěřitelného. Dokázal provázat celý seriál a vzdát mu hold, zaplnil mezery, o kterých jsem ani nevěděla, že tam jsou, dokázal vybudovat neuvěřitelnou atmosféru. Změnil směr celého seriálu a i když jsem (zatím) neviděla původní řady, cítila jsem ucelení a hlavně respekt a úctu k dřívějším řadám. Už to pro mě nejsou starší řady a novější řady, ale prostě jen Doctor who. Je to zvláštní, ale až po tomto speciálu si naplno uvědomuji, jak je tenhle seriál výjímečný... Happy anniversary, my Doctor. (25.11.2013)