郊遊
Les Chiens errants
Túlaví psi
Stray Dogs
Obsahy(1)
Hsiao Kang se živí tím, že za každého počasí drží na rušné ulici reklamní poutač nabízející luxusní apartmány. Občas si zapálí cigaretu, občas si odskočí. Hsiao Kang má dvě děti, s nimiž obývá přístřešek bez elektřiny a vody. Stálé místo, kam složit na noc vlastní hlavy a hlávky zelí, nemají. A tak rodina bez matky putuje městem, které sice nekontrolovaně roste, ale jen stěží nabízí pocit domova. Ač hrdinové jako by si na skličující prostředí zvykli, jeho působení na diváka nijak neslábne. Tsai Ming Liang opustil zálibu v barvitých kompozicích a nahrazuje je neméně účelnou strohostí. Své hrdiny i diváky uhrančivě provází odvrácenou stranou města, v němž se odehrávají mnohé konflikty, v tomto filmu ale podané tak, že se zásadně vzdalují tradičně vystavěnému dramatu či sociálnímu komentáři. Kompozičně nesmírně silný snímek dává pocítit plynutí času a umožňuje, aby si divák postupně poskládal velmi ucelený obraz, který se zaryje do paměti. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (19)
Můžu to přičíst své nezkušenosti s autorem, ale i když jsem se opravdu snažil, nenašel jsem k němu skrze Toulavé psy cestu. Nevadí mi prakticky vyprázdněná narace, protože v hlavě si jednotlivé pocity (a možné příčiny a následky) spojené s postavami můžu vykonstruovat. Ale dlouhé záběry ve druhé polovině filmu, zvláště pak ty poslední, mi už přijdou spíš jako snaha o to, aby se o filmu mluvilo. Do nitra hrdinů lze proniknout i "stručněji". ()
Závěrečná katarze perfektně vyzařuje vizionářskou Tsai optiku (stav vnitřního zdrcení bez východiska). Pouze pro náročné publikum. ()
Můj první film Tsai Ming-lianga na velkém plátně ukázal, jak nezbytné je právě jeho filmy vidět v kině. Ty nekonečně dlouhé statické (polo)detaily nemluvných hrdinů, kteří de facto jen nečinně stojí, ale přitom se v jejich tváři odehrávají celá dramata, člověk najednou vnímá jinak než doma u monitoru počítače / televizní obrazovky. Toulaví psi sice mají potenciál ztratit během projekce půlku diváků, které bezdějovost režisérova filmu a infantilnost jeho postav irituje, když ale víte, na co jdete, dostanete přesně to, co jste očekávali. Lee Kang-sheng snad nikdy nebyl lepší. Mistr neherců. ()
Film, ve kterém jsou rozpitvaná hlávka zelí nebo značení svého teritoria stejně významné jako slzy nemocného domu. Závěrečná scéna před nástěnnou malbou je potom jedna z nejlepších v historii kinematografie. Katarze. ()
[AFF 2014] Vyprázdnená narácia na polceste na západ. 90% ()
Ve scénách s ovocem a zeleninou Tsai jako obvykle válcuje. Vlastně i ve všem ostatním je to zdánlivě starý Tsai, bohužel mám pocit, že nápady došly, opravdu skvělých scén je až překvapivě málo a i proto to celé nefunguje už zdaleka tak dobře jako v Řece nebo Ať žije láska. Dílo téměř vyčerpaného tvůrce. ()
Film není umění stejně tak jako není uměním porcelanový hrníček. Proto se nemůže tento snímek schovávat za větu " to jsem nepochopil, asi nějaký umění " -Ne tohle umění není tohle je špatný film. Který by se ovšem líbil na mé bývalé škole. A to byla umělecká ()
Dlho som Stray Dogs odkladal. Jednak som sa tak tešil na Tsai Ming Lianga, že som si ho nechcel pozrieť príliš rýchlo, aby som sa mal na čo tešiť. Na druhú stranu treba byť na jeho poetiku patrične naladený. Bohužiaľ Stray Dogs ani zďaleka nedosahujú kvalít jeho predchádzajúcich snímkov. Dôvod? Óda na samotu v izolovanom prostredí. Tam, kde väčšinou jeho postavy išli proti prúdu a v spoločenských konvenciách by ich každý definoval slovom divný, sú v tomto prípade odsúdený na chladné prostredie( aj keď aj tu si lokačný manažer zaslúži pochvalu) o samote. Kang-Sheng Lee ako obvykle do pohody a aj téma vody ako deštruktívneho prvku je tu prítomná - hlavne v prípade zomierajúceho domu. Ale celé mi to príde bez osobitejšej výpovednej hodnoty. Mnohé scény sú len prázdne a kompozične pekne nasnímané, ale miera explicitnosti a komplexnosti ako v predchádzajúcich snímkoch sa vytratila. Netvrdím, že je to zlý film, ale v rámci celej Tsaiovej tvorby je pomerne nevýrazný a divácky najneprístupnejší. Čo trochu narúša poetiku, ktorú som mal u neho ako tvorcu veľmi rád. ()
!!! Ta závěrečná nehybná katarze... tohle není spoiler, jen je třeba opravdu trpělivě vydržet do konce, kde si divák teprve všechno pořádně prožije. Kompozicí záběrů opět dokonalé, Tsai je vizionář a z Top 10 mých oblíbených režisérů nikdy nezmizí. Ve spojení s jeho experimentem "Cesta na západ" jde možná o nejsilnější zážitek z letošního MFF KV. Mám rád filmy, na které se těším od okamžiku zveřejnění programu, a pak od nich dostanu ještě více, než jsem tušil, možná i věděl. ()
Na tento film jen tak nezapomenu. Opravdu zcela neuvěřitelný zážitek! ()
Nebudu přidávat procentuální hodnocení, protože poprvé v životě jsem opustil kino před koncem filmu. Jednotlivý záběry byly fakt moc hezký a být to obrazy či fotografie, nevidím důvod k negativnímu hodnocení. Jenže i fotografie mají větší pohybovou dynamiku než Toulaví psi a jsem si celkem jist, že tyhle hafany by předběhl i Stephen Hawking bez vozíku. Myšlenku to má a koho zajímá odvrácená strana asijského velkoměsta a drsný chleba nosiče reklamního letáku, pak přeji šťastné koukání, já neměl sílu a trpělivost. ()
Tsai se snaží navázat a vrátit se filmařsky do své zlaté éry - devadesátých let - avšak nedaří se mu to a je znát, bohužel, že se začíná vyčerpávat. Například scénu trhání a následného agresivního konzumování zelí už Tsai použil ve filmu Ať žije láska! (a to včetně následného brečení) a bohužel to není jediný příklad, ve kterém vykrádá sám sebe. Jako ano, musím uznat, kamera je opět úžasná a záběry tvoří dokonalé, je tu znát i to, že nad těmi obrazy někdo přemýšlel (Hsiao Kang se živí tak, že drží reklamní poutače, ovšem jsou to ale reklamy na luxusní bydlení, přičemž on sám žije s dvěma dětmi v nějaké kůlně bez vody a elektřiny), funguje tu i nějaký příběh, něco se tady děje (a neříkejte, že ne, to jste pak tomu filmu nevěnovali pozornost), jídelní scény Tsai taky jako vždycky zvládl na jedničku a některé scény mají i určitou sílu (třeba když Hsiao Kang zpívá), ale celkově ten film působí až zbytečně utahaně, hodila by se i nějaká backstory ohledně minulosti Hsiao Kanga a chtělo by to i víc optimistických scén, jelikož ten film je dost depka. Jo, a taky nechápu, proč ty děcka, když žijí tam, kde žijí (a jejich matka na tom není o moc líp, má sice vodu a elektřinu, ale žije v nějaké rozpadající se ruině, i ten její dům strašně vypadá), měla pořád čisté oblečení. Právě u neskutečně chudé rodiny bych tohle nečekal. Celkově ten film není špatný a o silné momenty nouze není, ale Tsai tady už vykrádá sám sebe a je vidět, že mu docházejí nápady. 3* ()
I love your friends, they're all so arty, oh yeah! ()
75% ... Dokumentárny štýlom zachytená dráma jednej rodiny. Dlhé zábery, minimum verbálnej komunikácie, realisticky ťaživé, tiesnivé a depresívne. Mohlo to byť však kratšie. ()
Na obrazy se chodí do galerie, ne do kina. A téma to nespraví. ()
Tsaiovy snímky jsou vyhrazeny milovníkům minimalistických filmů. Technicky dokonalé, ale chladné - nicméně dlouhé záběry stylizovaných, oslnivých obrazů mohou hypnotizovat diváka a uvíznout v paměti. Bohužel Tsaiova dráha má klesající tendenci, zde nic nového nepřináší. ()
No je to takové pěkné filmové mučeníčko. ()
Jestliže se ve filmu nic neděje, není to umění, ale film o ničem. ()
Skoro nikdo v kině nevydržel... ()