Reklama

Reklama

Třicátník Paul žije v pařížském bytě se svými dvěma tetami, postaršími aristokratkami, které ho vychovávají od jeho dvou let, a které sní o tom, že se z něj stane klavírní virtuos. Jeho život sestává z nudné rutiny a odehrává se mezi klavírním křídlem v obývacím pokoji a hodinami tance, které organizují jeho tety a kde dělá tanečníkům hudební doprovod. Paul stárne odříznutý od okolního světa, aniž by vůbec kdy pořádně žil... Až do dne, kdy potká Madame Proustovou, sousedku ze 4. poschodí. Tato výstřední dáma zná recept na bylinkový čaj, který dokáže s pomocí hudby vyvolat ty nejzapadlejší vzpomínky. Spolu s ní Paul objeví svou minulost a najde klíč k tomu, jak konečně žít svůj život... (AČFK)

(více)

Videa (5)

Trailer

Recenze (59)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Překrásná a poctivá Francie dneška a la Amélie z Montmartru. Nicméně v tomto případě má hlavní roli Paul a Attila Marcel. On a krásné kamerové záběry reality a snového světa, které režisér míchá tak překrásně, že si herce, který hraje Paula, totálně zamilujete. Guillaume Gouix je fakt skvělý a věřte mi, že jakmile se ve filmu alespoň trošku rozkoukáte, budete se na závěr neskutečně těšit. Vlastně nejen těšit, dokonce i v napětí očekávat rozuzlení. Počítejte ale s tím, že Vás to v žádném ohledu nezklame. Já si tenhle smutně krásný příběh prostě nenechal ujít. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Je zajímavé, jak máme každý jiný pohled na filmovou tvorbu, ale já si myslím, že je to svým způsobem obohacující. Příkladem může být třeba film Paříži miluj tě, který někomu nesednul a pak tento, který zase tak trochu minul mě. Nápad byl výborný, vrátit Paula pomocí záhadného čaje zpátky do minulosti za účelem jeho vytrhnutí ze stávajícího stavu nudné rutiny a v podstatě umírání zaživa, ke smysluplnějšímu životu. Po vizuální stránce to byla barevná pochoutka, opravdu se bylo čím kochat. Ale co jsem nebyla schopná akceptovat, byla přílišná překombinovanost. Sylvian nám to chtěl předložit originálním způsobem, ale já se tentokrát nechytala. A co mně moc nepřidalo, byl i samotný Paul, který na mě působil tak, že jsem nebyla schopná ho litovat, moje empatie se zkrátka nedostavila, tak jak by to bylo v jeho případě žádoucí. A to nemluvím o jeho tetičkách, které hrály zřejmě velmi dobře, ale já bych s nimi při nejlepší vůli nevydržela ani minutu. Zkusím ještě nějaký jiný Chometův snímek, třeba jsem jen nebyla v tom správné, rozpoložení. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Attila Marcel nabízí spoustu barev, světla a hudby, hravost, úsměvné i smutný scény a navrch příjemnou atmosféru. Bohužel je ale celý strašně předvídatelný, a to včetně nataženého a nechutně samoúčelného konce (osobně bych dal závěrečný střih hned po pěkné pasáži na hřbitově navíc za doprovodu ukulele). Ve výsledku to je to tak na slabší 4*, nicméně Chomet mě i napodruhé potěšil a asi si tohoto režiséra budu v budoucnu všímat o něco víc. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Nepochybně by tomu šly dát neurážlivé tři hvězdy, ale já se po vynikajících Iluzionistovi a Triu s tímhle nehodlám smířit. Vždyť druhou půlku už jsem ani nedokázal vnímat ten banální, a přitom nepřehledný děj. Chlápek žere houbičky a odhaluje tajemství, u nějž ani nechápu, proč je vůbec tajemstvím. No a co? Emoce nula, atmosféra nula. Od Pěny dní nejotravnější francouzská halucinace. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Attila Marcel vraví, že ak máte niečo nevysporiadané v živote a súvisí to s detstvom vyrazte do lesa na magické huby. No ak máte v susedstve tetku-bylinkárku, nemusíte ani to. Po vypití odvarku vypúlite oči, zavrátite hlavu: a je to tu. Na myseľ vyvstanú priezračné odpovede na otázky typu: Prečo ma vždy niekto do niečoho núti? Prečo robím, to, čo robiť nechcem? Prečo počúvam fašizoidné príkazy svojich tútorov? Prečo vediem tak nudný život? Prečo som poslušný robot? Všetko cez presvetlené okamžiky zasunutých šuflíkov pamäti. Priezračné a jasné, až tak detsky jednoduché. Nebyť teda záverečnej scény na pláži (áno tej po titulkoch - kto ste ju videli?), ktorá celé to optimistické nadšenie trochu skepticky znejasňuje. Všetko v objatí hudby a farieb a scén pripomínajúcej šálku čaju a čučoriedkového koláča v prírodnom altánku, v tieni starých stromov. Polahoda pre všetkých, ktorí podľahli čaru nemej kinematografie a nezabúdajú, že film je predovšetkým o možnostiach obrazu, zručne vystavaný dej je len dobrým korením, ktoré je dobre ak sa použije, ale nemusí ho byť vždy za hrsť. Stačí po troškách. Dobrého filmu, dobrých byliniek, húb, voňavej hebučko vláčnej bábovky s jablkovým čajom. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (1)

  • Na konci titulků je vzpomínka na herečku Bernadette Lafont, která v témže roce, kdy byl film uveden do kin, zemřela. (Marator)

Reklama

Reklama