poster

Attila Marcel

  • Francie

    Attila Marcel

  • Slovensko

    Attila Marcel

Komedie / Drama

Francie, 2013, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sarkastic
    ****

    Attila Marcel nabízí spoustu barev, světla a hudby, hravost, úsměvné i smutný scény a navrch příjemnou atmosféru. Bohužel je ale celý strašně předvídatelný, a to včetně nataženého a nechutně samoúčelného konce (osobně bych dal závěrečný střih hned po pěkné pasáži na hřbitově navíc za doprovodu ukulele). Ve výsledku to je to tak na slabší 4*, nicméně Chomet mě i napodruhé potěšil a asi si tohoto režiséra budu v budoucnu všímat o něco víc.(14.7.2014)

  • Radko
    ****

    Attila Marcel vraví, že ak máte niečo nevysporiadané v živote a súvisí to s detstvom vyrazte do lesa na magické huby. No ak máte v susedstve tetku-bylinkárku, nemusíte ani to. Po vypití odvarku vypúlite oči, zavrátite hlavu: a je to tu. Na myseľ vyvstanú priezračné odpovede na otázky typu: Prečo ma vždy niekto do niečoho núti? Prečo robím, to, čo robiť nechcem? Prečo počúvam fašizoidné príkazy svojich tútorov? Prečo vediem tak nudný život? Prečo som poslušný robot? Všetko cez presvetlené okamžiky zasunutých šuflíkov pamäti. Priezračné a jasné, až tak detsky jednoduché. Nebyť teda záverečnej scény na pláži (áno tej po titulkoch - kto ste ju videli?), ktorá celé to optimistické nadšenie trochu skepticky znejasňuje. Všetko v objatí hudby a farieb a scén pripomínajúcej šálku čaju a čučoriedkového koláča v prírodnom altánku, v tieni starých stromov. Polahoda pre všetkých, ktorí podľahli čaru nemej kinematografie a nezabúdajú, že film je predovšetkým o možnostiach obrazu, zručne vystavaný dej je len dobrým korením, ktoré je dobre ak sa použije, ale nemusí ho byť vždy za hrsť. Stačí po troškách. Dobrého filmu, dobrých byliniek, húb, voňavej hebučko vláčnej bábovky s jablkovým čajom.(27.7.2014)

  • xxmartinxx
    **

    Nepochybně by tomu šly dát neurážlivé tři hvězdy, ale já se po vynikajících Iluzionistovi a Triu s tímhle nehodlám smířit. Vždyť druhou půlku už jsem ani nedokázal vnímat ten banální, a přitom nepřehledný děj. Chlápek žere houbičky a odhaluje tajemství, u nějž ani nechápu, proč je vůbec tajemstvím. No a co? Emoce nula, atmosféra nula. Od Pěny dní nejotravnější francouzská halucinace.(28.2.2014)

  • emma53
    ***

    Je zajímavé, jak máme každý jiný pohled na filmovou tvorbu, ale já si myslím, že je to svým způsobem obohacující. Příkladem může být třeba film Paříži miluj tě, který někomu nesednul a pak tento, který zase tak trochu minul mě. Nápad byl výborný, vrátit Paula pomocí záhadného čaje zpátky do minulosti za účelem jeho vytrhnutí ze stávajícího stavu nudné rutiny a v podstatě umírání zaživa, ke smysluplnějšímu životu. Po vizuální stránce to byla barevná pochoutka, opravdu se bylo čím kochat. Ale co jsem nebyla schopná akceptovat, byla přílišná překombinovanost. Sylvian nám to chtěl předložit originálním způsobem, ale já se tentokrát nechytala. A co mně moc nepřidalo, byl i samotný Paul, který na mě působil tak, že jsem nebyla schopná ho litovat, moje empatie se zkrátka nedostavila, tak jak by to bylo v jeho případě žádoucí. A to nemluvím o jeho tetičkách, které hrály zřejmě velmi dobře, ale já bych s nimi při nejlepší vůli nevydržela ani minutu. Zkusím ještě nějaký jiný Chometův snímek, třeba jsem jen nebyla v tom správné, rozpoložení.(28.11.2014)

  • italka63
    ****

    Neohýbáte se smíchy. Běží před Vámi film, který je mírně bizarní, ale o tom život bývá. Uhlazený Attila, který nemluví a ve třiceti letech žije v nájemním čtyřpatrovém domě se svými tetičkami, které milují hudbu a dávají výuku tanečních hodin. Už jen to složení tanečníků mě dostalo, a když jsem viděla podivínskou sousedku paní Proustovou s obrovským psem, připomínající medvěda a pěstující bylinky s mnoha účinky v bytě, moje zvědavost vzrostla. A střípky vzpomínek daly dohromady dětství malého Attily, které provázela láska, umění a tragédie. I když jste mohli konec předvídat, byla jsem mírně dojatá, protože život, ten Váš, když se rozhodnete ho opravdu žít, může ještě za něco stát.(4.7.2015)

  • - Na konci titulků je vzpomínka na herečku Bernadette Lafont, která v témže roce, kdy byl film uveden do kin, zemřela. (Marator)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace