Vi är bäst!
My sme najlepší!
We Are the Best!
We Are the Best!
Režie:
Lukas MoodyssonScénář:
Lukas MoodyssonKamera:
Ulf BrantåsHudba:
Hans MøllerHrají:
Mira Barkhammar, Mira Grosin, Liv LeMoyne, Johan Liljemark, Mattias Wiberg, Jonathan Salomonsson, Alvin Strollo, Charlie Falk, Lena Carlsson, David Dencik (více)Obsahy(1)
Dvě 13leté dívky Bobo a Klara vyrůstají ve Stockholmu 80. let a cítí se přehlížené vlastními rodiči. Jsou osamělé, naštvané, jen tak se potloukají po ulicích a rozhodnou se založit punkovou kapelu, i navzdory tomu, že neumí hrát na žádný hudební nástroj. V místním mládežnickém klubu "vymlátí" z nástrojů hrůznou píseň o hodinách tělesné výchovy a záchraně dětí v Africe, ale stále to není ono. Když se však k nim přidá slušná a věřící Hedvig s výjimečným hudebním talentem, jejich kapela i hudba náhle dávají smysl. Konečně mohou s punkovými účesy zvítězit nad sexistickými a nechutnými kluky, vyfintěnými koketními holkami a trapnými rodiči. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (27)
Aspoň jsem konečně pochopil, o čem je punk. Jinak to byl film pro mladší generaci, ale i té starší mohl sdělit něco o tom, jak se projevuje dospívání. Třináctileté holky v pubertě jsou zjančené do punkové hudby a rozhodly se zřídit vlastní kapelu. Přizvou do ní jedinou skutečnou hudebnici, o rok starší kytaristku, kterou zase naučí, jak by se měla správně umět radovat ze života. Pochopitelně, je tam příběh první lásky, prvních zklamání a rozmíšek, jak už to mezi děvčaty v těchto letech chodí. Nebyl to film nijak oslnivý,ale dívat se na něj dalo, děvčata hrála nesmírně přirozeně... ()
Brežněv Reagan, fuck off! Z mého pohledu mnohem upřímnější "hudební" film než všeobecně adorovaný Whiplash!. A to i po hudební stránce, přestože punk i jazz zbožňuji asi tak stejně, jako zánět pod šestkou vlevo nahoře. Příšerné písničky typu "Nenávidím sport!" jsou podobně návykové, jako příšerné filmy Eda Wooda! Moodysson je naštěstí jiný režisérský kalibr a z minima dokázal - za vydatné pomoci tria báječných dětských hereček - vyždímat maximum a já nemám nejmenší problém ocenit jeho sympatické dílko čtyřmi neméně sympatickými hvězdičkami. ()
Veľmi milý, nenáročný, oddychový film o veku, v ktorom jednoducho neznášate svojich rodičov, lebo sú trápny a aj vás neustále niečím strápňujú ...no proste puberta. Príbeh o partii mladých dievčat, ktoré si založia punkovú kapelu a pritom vôbec nevedia hrať na žiadny nástroj a je to všetko samozrejme len recesia. Ako to celé dopadne tiež nie je ničím objavné či nové, ale nemyslím si ani, že by niečo také chceli tvorcovia dosiahnuť, takže sa im to vlastne podarilo. A na záver mi nedá nespomenúť príjemný bonus tohto nenápadného filmového počinu a to Davida Dencika v úlohe otecka jedného z dievčat. Hneď som musela zdvihnúť hodnotenie o hviezdičku vyššie. Čo už s ním, keď je všade tak sakramentsky výborný! Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. ()
Možná to není Moodyssonův nejlepší film, ale kvůli mladým punkerkám, náboženským vtipům, retro atmosféře a „fuck off“ konci nemůžu jinak. Je to taková Škola rocku bez školy… a vlastně i bez rocku. Je to sever. Je to punk. Vi är bäst! Nejzábavnější kinozážitek poslední doby. ()
Tymto filmom Moodysson dokazuje, ze ako reziser na to stale ma, ale ako scenarista by konecne mohol napisat nejaky silnejsi a v akomkolvek ohlade putavejsi pribeh. Pribeh o troch mladych dievcatach (u dvoch z nich som cely cas rozmyslal, ci to nie su chlapci), ktore behom puberty vsetko zacina stvat a atak si zalozia punkovu kapelu. Film len tak pomaly plynie bez väcsich komplikacii. Ma to solidnu atmosferu, tie tri chlapcodievcata su celkom sympaticke, ale po chvili to zacne celkom nudit. Moodysson si neodpusti aj nejake tie drobne narazky, ktorymi sa vyjadruje k rôznym spolocenskym problemom a zase nenapadne kritizuje kapitalizmus. Ale vsetky tie narazky pôsobia plytko a tak nejak naviac. Raz sa to dalo v pohode vydrzat, ale stale cakam, ci este niekedy Moodysson natoci podobnu pecku akymi su jeho prve dva celovecerne filmy. 5/10. ()
Reklama