Peníze

Jen Bresson dokázal natočit vyloupení banky či několikanásobnou vraždu tak, aby to v divákovi nevzbudilo absolutně žádné emoce. Jeho styl je strohý, bez hudby, bez zajímavě komponovaných záběrů. Většinu stopáže sledujeme jen lidi, jak někam jdou, popř. někde sedí a mlčí. Všechny násilné, agresivní, zajímavé a důležité scény se odehrávají mimo kameru a pro ni tak zbývá jen pohled na obličeje, chůzi či nalévání čaje. Například ve scéně, v níž je Yvon u soudu obviněn z padělání peněz by byla normální reakce, že se nespravedlivě souzený muž chce nějak bránit - aspoň něco řekne na svoji obhajobu. Ne tak u Bressona, kde ,,hrdina" nic neřekne, ve tváři se mu nic neobjeví, jen se jako mrtvola odplíží pryč (což je při režisérově oblibě v nehercích vlastně jediný herecký prostředek, co aktéři snímku používají). A k tomu všemu to převratné poselství, že peníze jsou špatné! Setkání s filmařem, kterému nerozumím. (25.08.2014)

Film, o kterém Alan Parker řekl, že je nesnesitelně nudný. Aki Kaurismäki se naopak nechal slyšet, že poslední, co s ním v kině opravdu pohnulo, byly Bressonovy Peníze. Já říkám, že je to neskutečně hluboký a svým způsoben prakticky nevyčerpatelný film, který funguje na principu řečení nepatrné části z příběhu a následném tvoření podmínek pro to, aby si zbytek mohl divák domyslet sám podle sebe. Některé motivace postav nejsou vysvětleny vůbec - o to více si scény vymáhají aktivní přístup diváka (ani tváře herců nám nepomohou - v Penězích jsou ze všech Bressonvých filmů nejstrnulejší). Mimo to poslední čtvrthodinku osobně považuju za jednu z nejatmosféričtějších a svým způsobem nejkrásnějších pasáží kinematografie. Jistě je to film lepší až na druhé shlédnutí - a na třetí, čtvrté, páté... (22.03.2007)

Dívat se na Peníze jako na obyčejnou kriminálku by bylo ukvapené. Perfekcionistický Bresson v tomto komorním příběhu uplatňuje fanatický realismus, jednání hlavního hrdiny jen načrtává a mnoho otázek nechává nevyřčených. I na mnoho vedlejších postav nazírá s odstupem a chladně převypravuje jejich často zkratkovité peripetie, aniž by sklouzával k moralizování o vině - nevinně. Rozehrané situace pouze dokumentuje, přičemž hlavní těžiště zaměřuje na (i)racionalitu lidského jednání, které ve vypjatých situacích vede k afektu (útěk z vězení, atypický závěr). Šaráda kolem podvrhů několika stovek franků doslova semele relativně klidný život obyčejného Yvona, jenž se chtě nechtě vydává všanc policejnímu aparátu a vězení. Soudržnost rodinného života se rozpadá, dcerka mu umírá, žena Yvona definitivně opouští a výhledy do budoucna se omezují na bezprizorní nic. Hlavní dějová linka se místy propojuje s osudy jiných podvodníků (Lucien) a padělatelů (studenti lycea), kteří jsou prakticky stvůrci rozkladu jedné lidské existence. Bresson nehledá východiska v kritice establishmentu, nehledá vůbec nic. S až striktní faktografičností, bez špetky citu, sleduje morální rozklad Yvona (vlastně jakéhokoliv anonymního individua) vedoucí maximálně tak k bezvýchodnosti, černému pesimismu... (17.04.2005)

Po shlédnutí tohto snímku na mě padla dost velká depka. První náhoda úplně změní život obyčejného Yvona a odstartuje smršť horších a ještě horších událostí. Když mu zemře dcerka a opustí jej manželka, ztratí poslední zábrany a zbytky zdravého rozumu. Od tohoto okamžiku už je definitivně všechno v hajzlu... (14.09.2014)

Vvšechno, co jest, musí mít nějakou příčinu, a protože řetězec příčin nemůže být nekonečný, musí existovat první příčina. Tento známý "důkaz" používali někteří k prokázání existence boha. Ale co když se namísto tradičního boha vloudí jiné božstvo? Co se skrývá na konci řetězce příčin dokonale ukáže katolík Robert Bresson... Jeho tradičně minimalistická forma mi k tomuto filmu přesně pasuje, to chladné, pomalé, neúprosné a beznadějné podvolování se onomu božstvu, co hýbe světem. A když se mu člověk nepodvolí, tak už od světa nemůže člověk nic chtít, no, to by přece vraždil každý, ne? (21.04.2013)