Peníze

Jsem poměrně otráven. Z obsahu s takhle nekompromisním příběhem, pro francouzská dramata asi typickým, by se to dalo očekávat a skoro jsem byl na to připraven. Ale co je horší, já jsem daleko víc otráven z formy. Žeby to byl záměr? Dlouhé statické záběry, podivné detaily, plno monotónně vyznívajících míst, mezi nimiž se leccos zajímavého uděje, ale ty nejdůležitější zvraty v podstatě nevidíme, neb je režisér v rámci osobitého zpracování vynechává či přeskakuje. Od začátku film nabíbral pro mne slibný potenciál a zachycení drobné kriminality, neplánovaně přerůstající v kriminalitu stále větší, mělo něco do sebe, ale jako celek nakonec neměl pro mne výrazný přesah. Na můj vkus až příliš experimentální kus. Od Roberta Bressona se mi hodně líbil v něčem podobný Kapsář s podmanivou černobílou kamerou, tady jsme si s panem režisérem těžce nesedli. 45% (19.07.2020)

Film, o kterém Alan Parker řekl, že je nesnesitelně nudný. Aki Kaurismäki se naopak nechal slyšet, že poslední, co s ním v kině opravdu pohnulo, byly Bressonovy Peníze. Já říkám, že je to neskutečně hluboký a svým způsoben prakticky nevyčerpatelný film, který funguje na principu řečení nepatrné části z příběhu a následném tvoření podmínek pro to, aby si zbytek mohl divák domyslet sám podle sebe. Některé motivace postav nejsou vysvětleny vůbec - o to více si scény vymáhají aktivní přístup diváka (ani tváře herců nám nepomohou - v Penězích jsou ze všech Bressonvých filmů nejstrnulejší). Mimo to poslední čtvrthodinku osobně považuju za jednu z nejatmosféričtějších a svým způsobem nejkrásnějších pasáží kinematografie. Jistě je to film lepší až na druhé shlédnutí - a na třetí, čtvrté, páté... (22.03.2007)

Ani lehkost a úspornost režisérského stylu plného elips a detailů to nezachrání, svět je zlý. Krutý, temný a zlý. Bressonův odchod ze scény v Cannes vhání do srdce jakousi slabost a slzy. Zabil jsem ty dva v hotelu a celou rodinu, po odvedení spěchá čas ke své smrti a v materiálu nezbude ani metr černého blanku. (18.02.2010)

Keď sa pozeráte na Bressonove filmy v poradí doby ich vzniku, tak si uvedomíte, že svet je čím ďalej materialistickejší a odcudzenejší a to aj napriek kritike spoločnosti v jeho filmoch z 50-tych a 60-tych rokov. Svet a atmosféra Peňazí je totiž tak bezútešná, ako boli akčné- americké kriminálky tej doby. Vo svete Kapsára by som možno žiť chcel, vo svete Yvona nie. Samozrejme je tento režisérsky pohľad umelecky skreslený, ale podľa vývoja civilizácie sa smerom naspäť k skutočným hodnotám neuberáme. Možno mi Bressonov minimalizmus vo farebnom ladení príliš nesedí a možno sa do nálady 80-tych rokov skutočne ani nehodí, myšlienky ale zostávajú stále silné. (24.06.2013)

Po shlédnutí tohto snímku na mě padla dost velká depka. První náhoda úplně změní život obyčejného Yvona a odstartuje smršť horších a ještě horších událostí. Když mu zemře dcerka a opustí jej manželka, ztratí poslední zábrany a zbytky zdravého rozumu. Od tohoto okamžiku už je definitivně všechno v hajzlu... (14.09.2014)