Peníze

ocenenia : MFF Cannes 1983 - Najlepšia réžia (Robert Bresson) ◘◘◘◘ Neuveriteľná asketickosť formy.... strnulé gestá tváre, priamočiare pohyby, každý aj najbežnejší úkon konaný akoby bol niečím vznešeným, úplné odbúranie slovného balastu, totálny minimalizmus v prvkoch, ktorými sa objasňuje dej, veľká otvorenosť pri vysvetlovaní si motivácie konania postáv .... neuveriteľne chladný pohľad (tvorbu pocitov Bresson plne prenecháva na vnútro každého diváka) na spoločenský rozklad jedného človeka - človeka zlého, no aj dobrého, brutálneho, no aj ukrivdeného..... ešte pri 60. minúte som bol rozhodnutý pre 4*, nebudem sa snáď rúhať, ak poviem, že som sa aj nudil, a mierne obával z klasického záveru, v ktorom by za najväčšieho páchatela všetkého bola označená spoločnosť .... potom však prišli ďalšie minúty, a ja som bol nadšený.... napriek tomu, že množstvo, množstvo otázok ostalo otvorených, a ich odpovede snáď skryté medzi riadkami, čakajúc na odhalenie pri ďalších zhliadnutiach-precíteniach (22.11.2011)

La masturbation intellectuelle poussée à son extreme (intelektuální masturbace dovedená do extrému), píše SupraFeneK na allocine.fr a mně nezbývá, než souhlasit z celé duše. 1) 82letý režisér a scénárista Robert Bresson pojal svůj poslední film ve svém tradičním duchu - herci/ochotníci hrají/nehrají, spíše jen deklamují text, který nic neříká, zatímco statická na detail zaměřená kamera chladně snímá střípky děje. Kontroverzní snímek se dočkal vášnivé adorace (převládá zde na ČSFD) i stejně tak vášnivého odmítání. 2) Spoiler. Morálnímu rozpadu hlavního hrdiny nevěřím. Panoptikální figurky bez backgroundu, emocí, čehokoli, co by alespoň naznačilo důvody jejich chování, neberu srdcem ani rozumem. Toto zobrazení není výrazem režisérské neschopnosti, ale naopak, je to záměr, který se mi ani v nejmenším nelíbí. (10.11.2013)

Ani lehkost a úspornost režisérského stylu plného elips a detailů to nezachrání, svět je zlý. Krutý, temný a zlý. Bressonův odchod ze scény v Cannes vhání do srdce jakousi slabost a slzy. Zabil jsem ty dva v hotelu a celou rodinu, po odvedení spěchá čas ke své smrti a v materiálu nezbude ani metr černého blanku. (18.02.2010)

Keď sa pozeráte na Bressonove filmy v poradí doby ich vzniku, tak si uvedomíte, že svet je čím ďalej materialistickejší a odcudzenejší a to aj napriek kritike spoločnosti v jeho filmoch z 50-tych a 60-tych rokov. Svet a atmosféra Peňazí je totiž tak bezútešná, ako boli akčné- americké kriminálky tej doby. Vo svete Kapsára by som možno žiť chcel, vo svete Yvona nie. Samozrejme je tento režisérsky pohľad umelecky skreslený, ale podľa vývoja civilizácie sa smerom naspäť k skutočným hodnotám neuberáme. Možno mi Bressonov minimalizmus vo farebnom ladení príliš nesedí a možno sa do nálady 80-tych rokov skutočne ani nehodí, myšlienky ale zostávajú stále silné. (24.06.2013)

Poslední film Roberta Bressona je v určitých ohledech velice podobný poslednímu filmu Andreje Tarkovského. Oba se v závěru své tvorby věnují vztahu člověka a majetku. Konkrétněji člověku, který je majetkem spoutaný. A ani jeden z nich nevidí z tohoto otroctví jednoduchý únik. Tarkovského hrdina se sice na konci filmu od majetku osvobozuje (spálí vlastní dům), avšak posléze je odvezen do blázince. A Bressonův (anti)hrdina? Ten si prostě nedá říct. To, co zpočátku vypadá jako poměrně běžný případ podvodu za účelem obohacení se (padělání peněz), se na konci snímku zvrhává do zrůdných rozměrů. Jestliže totiž v úvodu chápeme motivaci postav k jejich činům, poslední čin je v tváří v tvář odpovědi na otázku „Proč jste to udělal? - Pro peníze.“ naprosto absurdní. Čímž se dostáváme k velmi promyšlené kauzální struktuře snímku. Z malého zla postupně roste větší a větší, další a další lidé k němu přispívají se svými malými podvody, až je nakonec neudržitelné. Ostatně se zlými skutky je to podobné jako s těmi dobrými. Jejich síla je vždy v maličkostech, v každodennosti – jen málokdo má možnost udělat jedním skutkem obrovské dobro, či obrovské zlo, nicméně každý může konat dobré věci po troškách a pokud to dělá dlouhodobě, nemění jen sebe, ale i okolí k lepšímu. Proto také Bresson ve filmu využil kontrast první a poslední třetiny – zatímco v první třetině jsme svědky série několika podvodů od několika lidí (které vedou k obecné nespravedlnosti), v poslední je nám prezentována žena, která ve své každodenní, nenápadné a obyčejné pomoci druhým „zkrášluje svět“. (20.10.2016)