Orfeova pieseň

Na studentskej film o (pouhých!) čtyřiceti minutách neuvěřitelně luxusní a opojná záležitost, která si mě získala hned v prvních dvou minutách. Herecky je to super, příběh chytl za srdce a trefil se do nálady a Sandman vypadá úžasně. Prostě a jednoduše Roman Gregorička a spol. jsou neuvěřitelný frajeři a nezbývá, než doufat, že další filmy budou stejně skvělý. Velký dík časopisu Pevnost za tenhle hodně, hodně příjemnej dárek. (26.02.2014)

Tak se nám to studenti filmových mnohoumů zvedají a dokáží buď schrastit předlohy kurevsky věhlasných fantasijních legend (v Čechách se točí podle Terryho Pratchetta!), nebo na Slovenku filmují podle pocitu z komiksové povídky Neila Gaimana (kterou jsem nečetl) a .... Ono to funguje! Evidentně to bylo docela drahé (pár cgi záběrů, které jsou minimálně stejně kvalitní, jako béčková americká produkce, což je na studentskej film dost dobré), výborně zahrané, obsazené a navíc i dobře ozvučené, jediný problém, který sem se drze rozhodl najít je v ději, který se v závěru stal... Nechutně klišovitým a nedávajícím prostor pro jakoukoliv představivost, což mě nebetyčně štve (skoro jako když jsem zjistil, že ten pelikán, co mě klovl do kolene v zoo před pár lety nebyl exemplárně potrestán vyhoštěním do nějaké hodně vzdálené vysušené země, zotročením a oholením peří) a nutí mě to srazit pátou hvězdičku, nicméně je to neskutečně zajímavej projekt, u kterého si autoři dost podělávají kariéru tím, že film neuveřejní jinými kanály, než-li jen jako DVD přílohu jednoho přesluhujícího měsíčníku... (21.03.2014)

Příběh inspirovaný sandmanovskou povídkou Neila Gaimana „Strach z pádu“ o mladém Davidovi, který se rozhodne napsat divadelní hru se slovenskému režisérovi (Roman Gregorička) povedl na výbornou. Skloubením tvůrčí fantasie, prolínáním reality a hrdinových snů se Orfeova cesta „podsvětím“ pro mne stala nezapomenutelným zážitkem. K tomu však bylo potřeba, aby hlavní hrdina porazil démona, který jej pronásleduje již od dětství a tím je jeho (sebevědomí). Sandman mu však ukáže správnou cestu a dát průchod svým opravdovým pocitům. Tvůrčí trio Roman Gregorička - Pavel Chodúr - Marek Kováč to dokázali opravdu na výbornou. Nesmím však opomenout ani slušné herecké výkony, podmanivou hudbu, místy dost potemnělou atmosféru (která mě jako hororovému fandovi udělal nesmírnou radost) – především pak flashbacky či ony „snové“ pasáže. Sebedůvěra je opravdu důležitá a tady hraje hlavní roli – vždy totiž existuje i TŘETÍ alternativa. Pánové ukázali, že mají obrovskou perspektivu do budoucna a mě nezbývá než jim s radostí zatleskat. Už se těším na jejich další dílo. Tentokrát by se mohlo jednat o „čistokrevnou“ hororovou podívanou, ale opět se spokojím i s náznaky… (08.08.2014)

Ako uchopiť neuchopiteľné a sfilmovať nadpozemský fenomén? Roman Gregorička na to, zdá sa, má odpoveď a vidí viac, než je na prvý pohľad zrejmé. Odkaz legendárneho Neila Gaimana v podobe série Sandman mnohí, ako je vidno aj tu, považovali za nesfilmovateľný, a predsa to tím okolo Gregoričku dokázal. Ako? Inšpiráciou sa im stala jednoduchá poviedka, pretavená do krátkej audiovizuálnej novely, pohybujúcej sa na rozhraní komornej psychologickej drámy a atmosférickej snovej fantasy so sandmanovskou filozofiou a okridleným antickým rámovaním, na ktorom odlieta v ústrety špičkovému výsledku. Z pohľadu skvele zvoleného castingu (Hrčka ešte raz bude niečo znamenať), scenáru, dramaturgie, montáže ale aj animácie a efektov ťažko nájdem zrovnateľný študentský projekt. Plus sa mi, ako nečitateľovi komiksovej série (čo neznamená, že Gaimana nečítam - trebárs Neverwhere mám pekne na poličke), dostalo zopár zaujímavých myšlienok na zamyslenie. A to sa ráta. 80% (16.03.2014)

Film mnoha nálad. Najzaujímavejšia na tom celom je samozrejme postava tajomného pána v pozadí (jeho meno schválne nevyslovujem, aj keď je uvedené v obsahu) a ten ovplyvňuje hlavnú postavu a jej vnímanie. Čo presne je myslené doslovne a čo nie, vedieť nechcem, takto je to lepšie. Jeden slávny režisér raz povedal, že ho udivuje koľko skrytých zmyslov a významov našli v priebehu rokov diváci v jeho diele, pričom on sám to tak nemyslel. Orfeova pieseň je film zo života, fantasy zo života, film o realite a jej ovplyvňovaní, o sebadôvere a jej znovu nadobudnutí. Autor si pomáha humorom a skoro hororovými pasážami, pričom ani jedno nekazí vyznenie a nepriamočiaro vedie k finále, ktoré mohlo byť o čomkoľvek. V tom to je, autor vie o čom chce rozprávať a vďaka odbočkám a nadprirodzenu, dáva svojmu dielu ďalšie rozmery, ktoré možno ani sám neplánoval. Herci a triky, nie úplne dokonalé, avšak nato že ide o snímku spichnutú takmer na kolene a nato z akých minimálnych prostriedkoch vznikala, mi je tým ešte sympatická. Žiadna póza, uvedomelosť vlastnej nedokonalosti a na záver troch povzbudenia, ktoré mnohí potrebujú (píšem v tretej osobe, pretože to vo filmoch rád nemám, ale vďaka nevnucovaniu, mi to tu nevadilo). Takže študentský film, zázraky nečakajte, ale je to príjemné... PS: Čarodej z WC Landu začal písať scenáre, prajem mu to a snáď zostane pri menších dielach, pretože na Slovensku akčňáky nepotrebujeme, rovnako ako filmy z dediny. A ak sa z neho raz naozaj stane slovenský Wes Anderson, snáď zo mňa, vole, urobí aspoň skriptku (smajlík) (19.12.2013)