Pí

"Myslíte, že to číslo v mé hlavě je skutečné Jméno Boží?" Pí=3,141592653589793238462643383279... - tomu rozumím a za každé z čísel za desetinnou čárkou jsem ochoten provrtat si vrtačkou mozek. Tento opěvovaný filmový opus je však pro mne pochopitelný asi tak, jako kdybych chtěl inseminovat žirafu logaritmem jaderné bomby při základu průměrné mzdy v Izraeli. Takže závěrem - nepobral jsem to, nudil jsem se a má vyrovnaná psychika se otřásla v základech. Co chtít od filmu míň? (03.05.2014)

Maximilián Cohen trpí vážnou poruchou mozgu. V 6 rokoch sa nepretržite pozeral do slnka, ktoré mu porušilo očné sietnice. Okrem občasnej bolesti a pár záchvatom sa nečakane dostavili aj plusy. Max je matematickým géniom. Jedného dňa sa rozhodne, že vyrieši záhadu "neexistujúceho" vzorca, ktorý principiálne zabezpečuje chod burzy na Wall Street. Svojou prácou je natoľko fascinovaný, že si neuvedomil, akých ľudí do svojej blízkosti prilákal. Jeho život začína byť v ohrození. Dokončí Max svoj výskum? No, čo dodať. Odborník na tvorbu nie som. Špecifické snímky, akým je bezpochyby aj "pí", sú mi na míle vzdialené. Čiernobiely obraz mi nevadil. Tešil som sa na zápletku, no bohužiaľ, mňa proste tento film nevtiahol do deja tak ako by sa žiadalo. Proste a jednoducho - nebavilo ma sledovať na jedinca, ktorý je posadnutý matematickými rovnicami či myšlienkami všetko "zrátať", až kým mu z toho neprepne. Židovská pointa pobavila, rozuzlenie príbehu prekvapilo. Neviem ( teda viem ) čo som si od toho sľuboval, ale "Good Will Hunting" to veru nebol. Moja chyba. (06.03.2014)

Znáte ten typ lidí, kterým začnete vysvětlovat nějaká čísla a jim se po několika vteřinách objeví v očích skelný výraz? Mohou se přitom usmívat (začali si v duchu přehrávat oblíbenou písničku), tvářit se soustředěně (přemýšlejí nad tím, co potřebují nakoupit) nebo se mračí (řeší problémy v soukromém ráji). Pokud se jich pak zeptáte, zda vaši matematickou přednášku pochopili, odpovědí vám bude bezmocný úsměv či zcela výstižné: "He???" Jsem prototypem tohoto druhu člověka, mé matematické dovednosti jsou zakonzervovány v pozici sčítání - odčítání, násobení - dělení. Mně to k životu stačí, jakékoliv náročnější početní úkony jsou pro mě zdrojem alergie až fóbie. Když avantgardní umělec naháže na plátno kozí bobky, bude to pro mě srozumitelnější, podstatně méně abstraktní než libovolně logická číselná řada. To vám vysvětluji, aby bylo zřejmé, proč nemohu hodnotit tento film, proč jsem jej po dvaceti minutách s lítostí vzdala. Pí, Fibonacciho posloupnost, zlatý řez... setkala jsem se s těmito pojmy už dřív, ale nechtějte, abych vám je vysvětlovala. Pravděpodobně bych byla schopná vysledovat základní myšlenku tohoto filmu, ovšem zcela jistě bych to nepochopila do detailu a už vůbec ne zásluhou prezentovaných čísel, vzorců, grafů a čmáranic; sledování by pro mě bylo zbytečně frustrující. Tento komentář připojuji jako varování obdobně postiženým lidem, těm matematicky zdatnějším jen tiše závidím. (12.05.2009)

::::::::::::::::::::: Ufffff, tak to byla síla ! Opravdu psycho, teda hlavně ty jeho halucinace ( píchání do mozku, zpívající si chlap v metru atd ....... ). Skvělý film, myslím, že pokud ho viděl Lynch, tak se mu určitě líbil. Jen mi tam trochu vadili ti židi ( nic proti nim ,-) ), ale tady mohl Aronofsky zrochu ubrat, ale na to, že je to režiséruv debut, je to BOMBA ! Doporučuji ! Každopádně se na to musím podívat ještě jednou. :::::::::::::::::::::: (01.04.2009)

Problém! A zase na mé straně! Na rovinu řeknu, že jsem ten typ člověka, který je rád, že si zapamatuje deset rohlíku, deset deka šunkovýho nakrájet atd. , když jde do krámu. Prostě matematika celkově je pro mě jedna velká neznámá, mám k ní až tak velkou averzi, že jsem i líný přemýšlet o tom, zda mi prodavačka vrátila správně, prostě jí holt musím věřit. Čili má obrovská slabina při sledivání Pí byla přesně v tomhle. Ale já se tak strašně snažil tomu všemu přijít na kloub... Oči jsem měl přilepené, co to šlo na obrazovku, přivřené (to vždycky pomůže...) a když mi různé pospojitosti docvakli, posvátně jsem zatleskal. Pak ale přišel na řadu finální rozhovor a já měl zase mozek anulovaný a už zase jsem ležel s podepřenou hlavou a lá hodina biologie ve škole. Mrzí mě to. Hlavně vůči Aranofskému, který to měl dobře vymyšlené. Jak po trikové stránce (vrtačka= probořený strop od leknutí) tak i intelektuální. Víceméně fajnová filmová fanjšmekřina (hele, tři -f po sobě :D), jenže to prostě nebylo pro mě.... Cože? Jo, jasně. Pan Ostrovský jest připraven na rajčatovou salvu od poroty z matematické olympiády... Tak hrrr na něj (28.10.2008)