Pí

Tak tohle nebyl film pro mě. Jakýsi pseudoumělecký snímek, který není ničím jiným, než průhledným a hlavně laciným útokem na divákovo vnímání, které se snaží zahltit tak, aby byla zamaskována absence jakékoliv (hlubší) myšlenky. Vizuálně je to rozhodně zajímavé, nazvučené je to taky skvěle, ale fakt, že mě tikot v hodin v kavárně zaujal na celém filmu asi nejvíc, není pro Aronofskyho zrovna lichotivý. Vypněte si zvuk a koukejte jen na obraz, popřípadě obráceně (z nudy jsem zkusila oboje) a možná si řeknete, že to nebylo zabitých (díkybohu jen) 80 minut. 1/5 za Mansellovu hudbu (26.05.2009)

Problém! A zase na mé straně! Na rovinu řeknu, že jsem ten typ člověka, který je rád, že si zapamatuje deset rohlíku, deset deka šunkovýho nakrájet atd. , když jde do krámu. Prostě matematika celkově je pro mě jedna velká neznámá, mám k ní až tak velkou averzi, že jsem i líný přemýšlet o tom, zda mi prodavačka vrátila správně, prostě jí holt musím věřit. Čili má obrovská slabina při sledivání Pí byla přesně v tomhle. Ale já se tak strašně snažil tomu všemu přijít na kloub... Oči jsem měl přilepené, co to šlo na obrazovku, přivřené (to vždycky pomůže...) a když mi různé pospojitosti docvakli, posvátně jsem zatleskal. Pak ale přišel na řadu finální rozhovor a já měl zase mozek anulovaný a už zase jsem ležel s podepřenou hlavou a lá hodina biologie ve škole. Mrzí mě to. Hlavně vůči Aranofskému, který to měl dobře vymyšlené. Jak po trikové stránce (vrtačka= probořený strop od leknutí) tak i intelektuální. Víceméně fajnová filmová fanjšmekřina (hele, tři -f po sobě :D), jenže to prostě nebylo pro mě.... Cože? Jo, jasně. Pan Ostrovský jest připraven na rajčatovou salvu od poroty z matematické olympiády... Tak hrrr na něj (28.10.2008)

Pod relativně slušnou fasádou zachycující neurotické stavy geniálního matematika pátrajícího po ultimátním vzorci sjednocujícím náš svět se ve skutečnosti skrývá banální rozprávka, která těžko může uspokojit zkušeného scifistu, natožpak umělecky poučeného diváka. Tento film snad začne fungovat teprve tehdy, pokud odbouráte žánrové předpoklady a necháte na sebe působit sugestivní atmosféru filmu. Ale vzhledem k tomu, že Aronofsky tohoto dosáhl daleko lépe ve svém druhém snímku Requiem for a dream, zůstává Pi pouze neurčitým pokusem trčícím osamoceně někde mezi řádně nedotaženým filozofickým zamyšlením a psychedelickým tripem. (13.08.2007)

Na zmysly priam utociaci vizual a hudba, posadnutost cislami, posadnutost najst odpoved, paranoia.....Zaujimalo by ma, do akej miery chcel Aronovsky vytvorit posobivy film a do akej miery chcel, aby sa divak nad obsahom ozaj zamyslel. Na mna film mal podobny ucinok ako jeho Fontana. Vizualna pecka, ktora vsak ukazuje, ze tam vonku za tym zdanlivy chaosom sa predsa mozno nieco skryva. A vobec, co vsetko je nam dovolene vediet? Nieje absolutne poznanie rovne zahube? Skvely, ojedinely snimok, ktory posobi rovnako na zmysly ako aj na mysel. Vtiahne a po dopozerani zanecha zvlastny, hlboky-znepokojivy pocit. (9/10) (10.08.2007)

3,141592... A to nám učitelka ve škole tvrdila, že matematika je zábava - jak dokazuje Aronofsky v této stylizované jízdě, tak lhala, jelikož matika je těžké psycho. Hodně Lynchovský snímek a ať již se trefí do vašeho vkusu či ne, tak ve vás rozhodně zanechá silný dojem. Především díky výjimečně navozené atmosféře paranoii (či jak to pojmenovat). Divácký zážitek sice není až tak intenzivní po celou stopáž, ale v hlavě vám bude Pi strašit hodně dlouho. Asi tak dlouho, jako by vám trvalo říci celé znění Ludolfova čísla. (23.07.2006)