poster

Omoide no Marnie

  • Japonsko

    思い出のマーニー

  • Slovensko

    Leto s Marnie

    (festivalový název)
  • Velká Británie

    When Marnie Was There

  • Austrálie

    Omoide no Marnie

Animovaný / Drama / Psychologický

Japonsko, 2014, 103 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • silentname
    *****

    Myslím si, že tento film si zaslúži trošku viac slov, ktoré by som mu mal venovať. Myslím si, že už dávno som nevidel film, ktorý by ma tak silne a emotívne zasiahol, než "When Marnie Was There." V prvom rade je to film, ktorý už len na pohľad vyzerá nádherne vďaka úžasnej japonskej animácii, no všetko sa to posúva ďalej v magickom, silnom a dramatickom príbehu, pri ktorom som bol neustále dojatý a náramne fascinovaný všetkým čo sa deje. Lenže to všetko dotvárajú úžasné postavy, ktoré človek bude chcieť sledovať od začiatku až do konca. A chce, aby to všetko dopadlo dobre. Lenže taký už život často nebýva. A musím povedať, že na konci filmu som skutočne ronil krokodílie slzy. Pretože emocionálna stránka tohto filmu funguje skutočne fantasticky. A cítil som každú jednu momentku, ktorá sa vo filme odohrala. Pre mňa je "When Marnie Was There" najlepším filmom od štúdia Ghibli, ktorý som kedy videl. Pretože všetko v ňom funguje pre mňa do absolútnej dokonalosti. Každý jeden moment filmu ma ťahal, každý jeden moment pre mňa fungoval. A moje spojenie s hlavnou hrdinou Annou je po celú dobu také silné, že film človeka ani na minútu nenudí. V kombinácii s tou nádhernou animáciou a prenádhernou záverečnou skladbou Fine On The Outside od Priscilly Ahn je toto pre mňa film, ktorý som vždy chcel vidieť, a ktorý vo mne ostane zapísaný ešte na dlhé roky. A ak je toto naozaj posledným filmoom od štúdia Ghibli na dlhú dobu, tak sa s nami rozlúčili filmom tak silným, že by som sa najradšej postavil a zložil za tento film obrovskú poklonu. Ohromný zážitok. V osobnom TOP 11 Najlepších filmov sa umiestnil na 5. mieste Hodnotenie: A+(23.4.2015)

  • Jeoffrey
    *****

    Po pro mě moc krásné Arriety jsem byl hodně zvědavý i na další dílo pana Jonebajašiho o to víc, že mu tentokrát scénář nenapsal pan Mijazaki a tak jsem si mohl naplno prověřit co v tomto autorovi je. O tom, že má "Když tu byla Marnie" stejně jako snad každý počin studia Ghibli nádhernou hudbu i animaci se asi nemusím příliš rozepisovat, tohle zkrátka už beru tak nějak jako samozřejmost a už jenom proto díla tohoto studia rád vyhledávám. Takže nakonec o výsledku (a většinou řeším jen otázku zda 4* nebo 5*) zpravidla rozhoduje intenzita emocionálního prožitku, zkrátka jak dobře se autorům podaří mě zasáhnout příběhem, charaktery a fantazií s jakou s nimi pracují. Musím říct že i toto dílko jsem si poměrně krásně užil a že u mě vzbudilo ty správné emoce. Začátek byl docela příjemný, hlavní hrdinka, která je tak nějak v pozici outsidera je pro mě vždy velmi zajímavá a ani u Anny tomu nebylo jinak. Další část během které se seznámila s Marnie pro mě byla díky jistým okolnostem dosti mysteriózní, ale musím říct, že se autorům krásně povedlo vykreslit intenzitu a sílu vztahu mezi oběma dívkami. Zkrátka to vzájemné pouto bylo opravdu citelné a už v tomto okamžiku ve mě zněla otázka proč ? Chvílemi jsem se i obával, že z toho bude Shoujo-Ai až tak silně na mě to pouto působilo, ale není láska jako láska... Konec a logické odhalení, které nám vlastně vše osvětlí jsme nakonec odtušil ještě dřív, než k němu opravdu došlo a provedení emotivního finále jsem si tak mohl s poklidem užít (bylo to silné, ale na slzičky u mě nedošlo) . Celkový dojem je velmi příjemný a tak dám 5* ale je to spíš tak 8,5/10.(22.3.2015)

  • mr.filo
    ***

    Z pomalu se rozbíhajícího posledního filmu od Ghibli studia se vyklubala očekávaně velmi povedená věc. Možná by se dalo říci že očekávání trošku zabilo výsledný projev filmu. Velmi mě vizuálně bavila část, kde se objevují interiéry místností. Krásně čistě navržený byt Anniny matky ve městě, podivuhodně vybavený domek pro letní pobytu u tety a strýce s grandiózní postelí z břízové kulatiny. To, že vizuál má Jonebajaši v malíčku víme již z Ariety říše.(8.2.2016)

  • Madsbender
    ****

    [AFF 2015] Snáď nie je najnovšia ghibliovka tak smutnou preto, že bude na istú dobu posledným filmom za svoju relatívne krátku existenciu už legendárneho štúdia. Jonebajašiho rukopis sa od obvyklých produkcií Ghibli zreteľne odlišuje. Klasická téma komplikovaného dospievania (poznačeného tragédiou či adaptovaním na nové prostredie) je oprostená od mytologických prvkov rozprávania a hlavnej hrdinke tentoraz žiadne fantastické bytosti nepomáhajú. Štýl kresby je veľmi podobný detsky imaginatívnym filmom Hajaa Mijazakiho. Vsádza však na temnejšiu farebnú paletu a západoeurópske vplyvy (impresionisticky rozmazané a „rozpité“ steblá trávy, šedivá obloha), ktoré sa odrážajú i v niektorých motívoch. Hudba tu zohráva omnoho dôležitejšiu, až kľúčovú rolu. Najvýznamnejšie rozdiely sú ale viditeľné v konštrukcii príbehu. Hrdinka Anna nestretáva silnú chlapčenskú postavu ani maskulinnú bytosť s ochraniteľskými sklonmi. Miesto toho jej spoločníčku robí rovnako zraniteľné dievča v jej veku. Ďalšou podstatnou odlišnosťou je, že sa predstavy, fantázie a sny neprojektujú do reality ako ich súčasť (optikou dieťaťa) alebo paralelne existujúce svety, ale vzájomne kolidujú a vytvárajú nespojiteľné kontrasty. Vysoký výskyt vnútorných monológov a vizuálnych fragmentov spomienok prenikajúcich do mizanscény otvára dokorán okno do Anninej duše a navodzuje melancholický tón. Z vyššie zmienených ingrediencií vytvoril Jonebajaši realistickú melodrámu, ktorá je miestami okúzľujúca, miestami strašidelná a temná, ale hlavne vzhľadom na dôkladné vykreslenie živých postáv nečakane emocionálne funkčná a silná. 85%(4.8.2015)

  • TheDarKnig
    ****

    Plně bych chápal a možná i schvaloval, kdyby Akademie dala sošku tomuto hřejivému, emotivnímu a pomalému filmu o hledání sama sebe očima dvanactileté školačky než sice krásně hravému a nápaditému, ale příběhově obyčejnějšímu zářezu Pixaru Ten byl ale u ní vždy velmi oblíbený a je taky pravda, že Ghibli studio tentokrát nepřišlo s něčím opravdu fantaskním a výjimečným, co dokáže zaujmout na první pohled. Film má rozhodně své problémy, pomalost se občas mění skoro na zdlouhavost, dialogy sem tam působí jaksi nedovařeně a vyprávění se celou dobu odvíjí velmi záhadně a tajemně, přičemž občas ignoruje i věci, které by vzhledem k rozuzlení měly mít větší roli, navíc pro oči českého diváka (nebo možná jenom mě, kdo ví) byl ten zásadní problém ve vztahu Anny k tetičce řekněme mírně směšný, i když na druhou stranu, z pohledu citlivého dítěte, jakým Anna je, by to zásadní být určitě mohlo. Jinak ale je to opravdu krásný, dojemný film, silný ve vykreslení přátelství a snaze stát se "normálním", v čem obzvlášť rezonuje, koneckonců i v tom prolínání fantazie s skutečností, zobrazením scenérií přírody a sídel (Ghibli a jeho kombinace dvou druhů kresby, jedné pro postavy a druhé pro interiéry i exteriéry je prosté a vždy nádherné) a jaksi celkovou atmosférou, která ovšem plně zúročí veškeré detaily a emoce až po odhalení toho, o co šlo (nebo když to člověk dokáže odhalit sám). Přesto, nemyslím si, že bych měl chuť film vidět v budoucnu znovu, na to je v portfóliu studia i celkové japonské tvorby příliš mnoho mnohem živějších a fantasknějších kreseb, které při tom dokážou vyprávět stále hluboké a emotivní příběhy. 7,5/10(1.3.2016)

  • - Autorkou eponymní literární novely, o jejíž vydání se v roce 2002 zasadilo knižní nakladatelství Harper Collins, je dnes již zesnulá britská novelistka Joan G. Robinsonová. (Conspi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace