Ip Man 4: The Finale

Filmy s Ip Manom nikdy nesklamú, nesklamal ani tento posledný diel. Záporáci sa mi ale zdali trocha čudní, najmä ten mladý americký rasistický seržant. To že dokázal v závere viesť s Ip Manom rovnocenný súboj a poraziť všetkých čínskych majstrov, to mi akosi hlava nepobrala. No dá sa to prepáčiť, dejová linka aj súboje boli na slušnej úrovni. A páčil sa mi aj pekný, emotívne podfarbený koniec. Slušný nadpriemer. 80/100 (20.02.2020)

Moc hezky natočené a sestříhané mlátičky, které zůstávají maximálně přehledné i v případě, že jste po trojnásobné lobotomii a máte šedý zákal. Ty jsou fakt moc fajn a daly by se sestříhat do atraktivního klipu. Zbytek je ryzí blinkáníčko - monstrózně černobílá, hyperkorektní, patetická pohádka o správňácích a hajzlech, která je v extrémní křeči pokaždé, kdy má někdo promluvit či jednat. Direktem přímo na solar jsou povinné scény s Ípáčkovo kouřením a rakem. Když vidíte, jak ten megasprávňas důležitě pokuřuje a osudově kašle, působí to zhruba stejně věrohodně, jako pětiletý skautík vysávající gramovou lajnu koksu. Tenhle film je ryzím důkazem, že formální pozlátko na hotovou věc nestačí. P.S. "Based on true story" - opravdu jen "based". (27.09.2020)

Kung-fu filmy jsou původně specifickým hongkongským žánrem, který se začal rodit u těch spíše okrajovějších a hůře zafinancovaných produkcí a při svém průniku do západní distribuce nejdříve zahraničním divákům přivodil kulturní šok. Papundeklové produkce plné stylistického excesu smetly veškeré představy o duchovní a kontemplativní povaze asijských kinematografií, které vycházely z obeznámenosti s filmy Akiry Kurosawy a dalších výrazných autorských osobností. Série o Ip Manovi se původně snažila o hollywoodskou atraktivnost a serióznost, což jí také pomohlo ke značné globální popularitě. Trojka však již vykročila směrem k nevázanému excesu a závěrečná čtyřka jde v tomto směru ještě dál. Zvláštně vypjatě melodramatické herectví tu hodně vyčnívá, neboť by se jevilo přehnaně i v leckteré telenovele. Vyprávění pak připomíná hraní příběhového módu v Mortal Kombatu, kde vztahové propletence mezi postavami slouží hlavně jako záminka k soubojovým pasážím. A když souboj nejde motivovat příběhem, vždycky může přijít někdo, kdo si chce prostě poměřit síly. Chvíli se zdá, že téma rasismu by tentokrát mohlo být pojato trochu komplexněji - s odkazem na dědictví Bruce Lee, který se nebál kombinovat ani různé školy kung-fu, ani různé vlivy ze Západu i Východu (vzpomeňme na Cestu draka, kde Bruceova postava odmítá zavrhnout karate jen proto, že je japonské). Nakonec to ale zůstane především u tepání diskriminace čínských imigrantů zlými Američany. Výsledkem je cheesy jednohubka, která nenáročně zabaví především toho diváka, který ji sleduje z ironického odstupu. (02.08.2020)

Stále poctivá poklona ikonickému majstrovi sa nesnaží viac šliapať na plyn, ale skôr uberá, viac preciťuje, skláňa sa do istej filozofickej pokory odrážajúcej obdobie a vek Yip Mana. Nič to však nemení na tom, že stále sa jedná o energickú záležitosť s istou mierou pátosu a tej známej béčkovej dávke nespravodlivosti, čo v tomto prípade rozhodne nie je urážka, práve naopak. Vcelku férové zakončenie vydarenej série o jednom veľkékom človeku, ktorý neprávom zostal v tieni svojho slávneho majstra .... ;) (16.04.2020)

Coby přímočará pocta konkrétnímu člověku překvapivě vkusné, dojde-li na sentiment, a nehloupé, když pak přijdou ke slovu nezbytné žánrové přísady... nepochybně právě i díky tomu prvému, jakkoli je tu Dobro a Zlo na skutečný životopis odděleno přece jen poněkud černobíle. Za mě nicméně určitě pozitivum, že jsem mezi výtečnými souboji opakovaně úspěšně zapomínal, že je to žánrově v prvé řadě o nich, bravo! (16.04.2020)