Kes

Dojemný i smutný příběh o zlomu v životě mladého chlapce, který vůbec není, jak dál. Až setkání s mladou poštolkou ho naplní zájmem a odhodláním pro něco, co do té doby vůbec nepoznal. V jeho tak těžkém světě, je to takové malé světýlko na konci tunelu. I kdyby mělo svítit jen pár dnů, či týdnů. Přejme mu to..... (12.02.2015)

Prostredím a spôsobom vizuálneho opisovania, je to underground. Ale Loach s Mengesom dokázali z inak banálnych každodenností vštiepiť jednotlivým sekvenciám vysoko umelecký náhľad. Málokomu sa to podarí v takých inštanciách a odovzdávať plody poznania skrz cyklické, štylizované zábery vidieka - ako dáky magnetický vnem. Zaujímavé sú aj tie dynamickejšie, ťahané šoty, ktoré síce režisér tak často nepoužil, ale ak áno, väčšinou sa mu podarilo uzurpovať takú tú pocitovosť tunelového videnia nielen postavám, ktoré ním prechádzajú, ale aj bezprostrednému divákovi - pozorovateľovi. Čo sa týka dispozičnej výbavy, postavy sú rovnocenné v zmysle priestoru, rozhodne však komplikované a agresívne (so sklonmi k šikanii) a to jak medzi mladými, tak i v prostredí dospelých "intelektuálov". Opäť raz je teda názov diela symbolikou. Kes je jastrab, nevinný ako jeho priateľ Bill, oboch spája len vzájomný rešpekt, ktorý im okolitý svet inak neposkytne. Skrátka bezpátosný, ťaživý a bezprostredný zážitok, ktorého jedinou heroizáciou je schopnosť mladého chlapca vzdorovať v tomto pekle. Pekle, kde vás nečaká žiadna útecha, kde niet jediného náznaku prechodu zázračnej brány nádeje, do ktorej vo veľkej väčšine filmov tvorcovia hrdinom aspoň umožnia dotyk s touto hranou spásy. V Kesovi nič také neexistuje: http://www.9em.sk/britsky-film-kes/ (08.07.2015)

Tenhle film jsem viděla dvakrát: jednou jako malá a po dlouhých letech, světe div se, na Nově a to dopoledne, a dvakrát jsem z něj byla totálně zničená ! Film se odehrává kdesi v Anglii, půlka města je nezaměstnaná, všude špína, zima. Rodina, kterou tvoří dva bráchové a matka, funguje z podstaty, protože nikdo nevydělává, matka domu tahá případné sponzory a tatínky, ale pořád se nedaří. Mladší z bráchů, introvert a samorost šikanovaný ve škole i v rodině, najde zraněnou poštolku (ornitologové prominou, jestli to je jiný pták), pojmenuje jí Kes, věnuje jí všechen čas a ona se stane středobodem jeho života a jediným, zato skutečným, přítelem. (08.03.2005)

Scénárista tohoto snímku, Barry Hines, byl vůbec hodně sociální autor. Vlastně od něj neznám nic, co by nebylo sociálně kritické (viděl jsem ještě Threads). Mimochodem odmítl prodat práva Disneymu, protože to chtěli předělat podle svých šablon, s dobrým koncem a radostnej. A to není. Film je syrová výpověď o lidech, kteří se ze svýho svrabu ani nemůžou vyhrabat prostě proto, že ani neví jak a když už na to náhodou připadnou, osud nebo okolí stojí proti nim a nejsou jim nijak nakloněni a ještě je spíš osočují z podivínství a snahy vymanit se předepsanému životu a třídě. Atmosféra filmu je hutná, opravdu hutná, kdo se na něj začne dívat s rozjařenou náladou patrně rychle přepne, nebo mu ji to zkazí. Člověk se taky nakonec musí zamyslet, jestli mu vůbec jsou k něčemu ty vymoženosti, na co to vlastně je. A mně ještě po letech zůstala v paměti hláška staršího bratra hlavního hrdiny, když se upravuje kvůli večerní zábavě a dívá se do zrcadla: Jsem prostě kořen. (Mimochodem to byla poštolka a taky jsem to viděl dopoledne na Nově, když jsem si náhodou hodil marod.) (11.04.2006)

,,...DÚFAM, ŽE TOHO VTÁKA BUDEM MAŤ DNES PRED SEBOU. A BEZ PERIA!" __ Nielen silná sociálna dráma, ale i hlboko ľudský príbeh. Ak sa vraví o psovi ako o najlepšom priateľovi človeka, tak v tomto filme to určite neplatí. Dnes by Kes zrejme svojim baníckym prostredím v ktorom sa odohráva určite pripomenula Billyho Elliota (čo bol aj môj prípad), pričom sa však tématicky jedná o značne odlišné snímky. Čím ma zaujal predovšetkým bolo, že i keď sa jedná o pomerne jednoduchý dej, bol mnohovrstvovo vystavaný. Sú tu ťažké životné podmienky biednych baníkov, rodinné vzťahy, nájde sa tu však ale i šikana alebo nepochopené búrenie beatovej generácie. Samotný príbeh cvičenia poštôľky je to dosť v úzadí a tieto scény by sa dali spočítať na prstoch jednej ruky. Sú však o to pôsobivejšie. Záver filmu sa dá trocha predpokladať, aj tak bol však zdrvujúci. (25.04.2009)