Mokřina

Príbeh nijak objavný, film nevsádza na prekvapenia, nečakané zvraty. Neplytvá slovami, zbytočnými informáciami, ba ani emóciami a práve tým vytvára neskutočne silnú, hutnú atmosféru, ktorá vrcholí neobvyklým koncom, ktorý si ešte v posledných minútach dovolí zanechať Vás v napätí. Aj s jednoduchou dejovou líniou sa dá dokázať veľa. (26.07.2015)

Špinavý film s neutěšeným koncem. Děj se líně vleče a před úplnou nudou ho zachraňuje solidní kamera (krásné jsou záběry z ptačí perspektivy) a pomalá, leč zneklidňující hudba (Julio de la Rosa). Nejcennější je zřejmě přesah do minulosti a (ne)vyrovnávání se s ní. Autoři se vyhnuli zobrazení otevřeného násilí, které bohatě nahrazují nekompromisní výslechy a verbální sdělení o tom, co se s pohřešovanými dívkami dělo. Jeden z vyšetřujících má zřejmě kostlivce ve skříni a k tomu navíc velké ryby, jak už to v životě bývá, uloveny nakonec nejsou... Film, na který je třeba mít náladu, mě příliš neoslovil. (06.04.2016)

Tak tomuhle říkám poctivá kriminálka. Přišlo mi, že ohledně některých detailů se krapet inspirovala Temným případem, ne že by mi to však nějak vadilo. Atmosféra, dusno, nepřátelské prostředí a házení klacků pod nohy, pomalé, ale nenudící tempo, občasný cynismus, nesourodá a vzájemně nepříliš dobře vycházející dvojka parťáků, nesmlouvavá protistrana, spousta otazníků…to vše byla paráda. Bohužel ovšem směrem k závěru začal filmu docházet dech, od slabšího zátahu až po nedořešený konec, což je opravdu škoda, protože jinak si španělský snímek po celou dobu držel vysokou kvalitu. Takhle jsou to za mě pouze silné 4*. „Co mi můžete povědět o tomhle?“ – „Že má pěkný prsa.“ – „To je Carmen, je mrtvá.“ – „Měla pěkný prsa.“ (06.02.2015)

Ještě šlo přitlačit. Ve scénáři, který mi připadal lehce zkratkovitý a jak už je tu psáno - ničím nevybočující ze slušného nadprůměru. Možná jsem malinko přísný, ale Alberto Rodríguez se u mě po Grupo 7 zařadil mezi nejzajímavější španělské žánrové režiséry a bedlivě sleduji jeho kariéru. Co se týká výběru/vedení herců, atmosféry, práce s obrazem a tempem, tak Rodríguez kope úplně jinou ligu než ostatní současní domácí tvůrci (třeba letošní El Nino je oproti La Isla Mínima polotovar bez chuti) a je jasné, že Španělsko mu bude už brzy malé. Laso přijde, ale ještě jeden film doma by dát mohl. Nepochybuji, že svůj nejlepší film má teprve před sebou. (18.01.2015)

Pomalý, tíživý thriller, střídavě sluncem zlenivělý nebo deštěm depresivně promáčený. Plný otazníků, které mi nedají spát a s hrdiny nejednoznačných charakterů. Uvítala bych i další kriminální případ se stejnou dvojicí, hlavně proto aby ten „Frankův gestapák“ musel ještě chvíli močit krev. Za to, jaký to byl morálně pokřivený policajt. Javier Gutiérrez ho ztvárnil tak věrohodně až mě mrazilo. A to svědčí o tom, že Španělé prostě umí. (14.08.2023)