Obsahy(1)
M. Stropnický a D. Havlová v hlavních rolích velkého romantického příběhu o nenaplněné lásce. Slavná hra E. Rostanda v adaptaci P. Kohouta, s hudbou Xindla X a v režii V. Morávka. Divácky nejúspěšnější inscenace vinohradského divadla posledních let. Pavel Kohout mnohokrát řekl, že Cyrano z Bergeraku je už od dětství jeho zamilovaná hra. Určitě není sám, ale on svou lásku potvrdil dvěma adaptacemi Rostandovy nesmrtelné heroické komedie. Vladimír Morávek si pro svou inscenaci v Divadle na Vinohradech vybral verzi s písňovými texty a o jejich zhudebnění požádal písničkáře Xindla X. Inscenace vzniklá ve spolupráci zkušeného dramatika, režiséra proslulého jevištní imaginací a výrazné osobnosti hudební scény, se dočkala velmi příznivého diváckého ohlasu především u diváků střední a mladší generace. Starý známý příběh bouřliváka s velkým nosem, který si nade všechno cení svou čest a nebojí se nikoho a ničeho, ale ze své lásky se vyznat neodváží, je v této inscenaci vyprávěn z pohledu Roxany. Jako její poslední sen, ve kterém se jí ještě jednou před očima odehraje prazvláštní příběh její životní lásky rozdělené mezi dva muže, kteří ji sice oba svým způsobem podvedli, ale také velmi milovali. Do role Roxany obsadil režisér Dagmar Havlovou, Cyrana hraje Martin Stropnický, Kristiána Martin Kraus, hraběte De Guiche Pavel Batěk. Další role vytvořili například Václav Vydra, Veronika Žilková, Jan Šťastný či Vendulka Křížová. (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Pro muzikály mám odjakživa slabost a proto mě toto zpracování notoricky známého příběhu nejen nepohoršilo, ale dokonce potěšilo. Z hudebního i hereckého hlediska téměř perfektní. Mám ovšem několik zásadních výtek: příliš dlouhé. Roxana má být mladá naivní kráska, ne vyžilá padesátnice. A Cyrano má být skutečně fyzicky odpudivý, jinak jeho souboj s Kristiánem poněkud pozbývá smyslu. Na film se podívejte, jestliže nelpíte na tradičním provedení, nerozčilují vás notně chytlavé melodie a chcete se trochu dojmout. Na film se nedívejte, jestliže vám výše zmíněné chyby výrazně vadí, nevydržíte poslouchat zpěv déle než dvě hodiny v kuse a nechcete si týden po shlédnutí permanentně prozpěvovat o gaskoňských kadetech... ()
Představení jsem viděla v divadle a byla z něj nadšená, publikum dlouho aplaudovalo a bylo to zasloužené. Hra je v poněkud netradiční formě, ale hudba velmi dobře do příběhu zapadá, pěvecké a dokonce i taneční výkony jsou velmi slušné. Stropnický v hlavní roli působil velmi charismaticky, snad bych jen vytkla výběr Roxany, přeci jen Dagmar Veškrnová, ač vypadá na dálku v červených šatech dobře, je už je věkově za hranicí. ()
Nechápu lkaní, když se někdo snaží o jiné ztvárnění literárního díla. Pokud mu vadí, že je jiné, pak ať si pustí znovu to své oblíbené. To, že jsou herci starší, je jen jinou formou posunu času. Děj roztažený do desítek let tak hrají herci v reálném věku konce hry. Byl jsem příjemně překvapený pěknou hudbou a nečekal jsem od herců tak dobré pěvecké výkony. ()
Trochu neobvyklá adaptace dramatu. Kdo by neměl rád Cyrana z Bergeracu? I zde se vám dostane porovnání lásky s krásou a zbabělosti se statečností. Jen nevím, proč režie obsadila herce s tak výrazným věkovým rozdílem. Možná pro zvýraznění krásy v mladosti nebo nedostatečné vyjadřovací schopnosti mladých (nevzdělaných?)... I v tomto díle můžete sledovat jak si statečný hrdina poradí s množstvím nepřátel, ale bojí se vyjevit své city. Zase uvidíte Roxanu, která si vybere krásnou duši a hezké tělo jako bonus, ale víme, že si vždycky vybere krásnou duši, protože fyzická krása se projevuje o trochu později, tak to ovšem chodí u lásky. To ovšem nemůžou vědět náctileté (někdy i cetileté - to je ovšem smutnější) facebook-fňukny, které hořekují nad tím, že muži koukají jen po hezkých kxichtíkách, když sami by se za ošklivým mužem sotva otočily... Nač bychom se měli v rychlé moderní době zabývat charakterem, raději budeme hnít sami nebo šťastný ve lži. Ale zpátky k dílu. Nepochopila jsem jaký význam tam měla ta debilní jeptiška a ty písně taky nic moc... Podívejte se na to sami a sami si rozhodněte zda se vám adaptace líbila nebo nikoliv. ()
To by asi Rostand čuměl, co mu z jeho poetického Cyrana vyrobili páni Morávek, Křístek a Pavlík Kohoutů !! A k tomu stoletá Roxana ? To byl jako Cyrano po 30 letech, či co ? No potěš koště. Vinohradské divadlo pamatuje daleko lepší zpracování například z roku 1986. ()
Reklama