Shilje sanghwang
Real Fiction
Obsahy(1)
Experimentální snímek natočený pomocí deseti kamer během 200 minut. Za spolupráce jedenácti kolegů vytvořil Kim Ki-duk dvanáct sekvencí na téma ponížení, násilí a síly k odplatě. Pouliční kreslíř, jehož neustále sleduje dívka s videokamerou, postupně osvobozuje své skryté emoce. Pasivní oběť se nakonec neváhá stát útočníkem a pomstít všechna nastřádaná ponížení. Sled výjevů, jenž začíná a končí v parku, kde hrdina kreslí portréty kolemjdoucích, představuje rozmanité situace a modely jednání. Hledání niterných popudů a citů postupně stírá hranice mezi skutečností a představou, obojímu však vládnou tytéž nepřemožitelné síly. Město ze začátku i závěru filmu je stále totéž, vědomí hlavní postavy se však navždy změnilo. "Filmy nemění realitu, ale spíše stav vědomí lidského jedince," tvrdí režisér. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (29)
Experiment neexperiment, do tohohle jsem se vůbec nedokázal dostat. Ono je to hlavně tím, že nemám rád filmy natočené ruční kamerou a tohle nejen že je tak natočené, ale taky to působí dost levně, což byl samozřejmě záměr, ale právě díky tomu jsem nepronikl a časem jen doufal, že to brzo skončí. Tudíž si netroufnu říct, jak propracované to Kim Ki-duk má a je možné, že to docením zpětně, ale z toho, co jsem vypozoroval, to byl příběh pomsty odlišený stíráním reality (tedy "reality") a fikce. Působí to trochu ublíženým dojmem vzdoru vůči všem, u kterého jsem, narozdíl od Volného pádu, nenašel hlubší smysl, který by z těch výjevů udělal něco komplexnějšího. Ale jak jsem psal, míjelo mě to a tak se mohlo snadno stát, že mi něco uniklo. A byl bych asi rád, kdyby to tak bylo, protože jestli o nic víc nešlo, je to navzdory experimentální formě dost banální. 2* ()
scenaristicky ubohe, plne surrealizmu, Kim Ki Duk sa asi zas prilis skamaratil s vystudovaymi filmovymi teoretikmi -elitarmi. S tymi som ja na noze, nerad to pouzivam, ale napisem, ze pre mna su to len premudrele geje, ktore sa rady chytaju za pohlavny ud pri dialogoch na filmovej teorii. 51 % ()
Film, jehož forma je na úrovni amatérského videa, ale který duchem převyšuje mnohé profesionální snímky. ()
po poněkud pomalejším a rozporuplném začátku vše docvaklo na své místo a my sledujeme příběh mladíka, jež v symbolické divadelní scéně zabije své svědomí a následován dívkou s kamerou se mstí každému, kdo ho kdy ponížil. Film má výbornou pointu a název Real Fiction ji bezchybně charakterizuje - to, co si každý představuje když je na někoho pekelně nasranej, nemusí u některých lidí po překročení určité míry končit jen představou... ()
Kimova koncentrovaná frustrace ze života...........Jdete někdo na panáka? :-D ()
Rozhodně zajímavý nápad na experiment, který však docení spíše filmový teoretik než běžný divák, za něhož se sám považuji. Co se nedá Kimovi upřít, je fakt, že film točený na "jednu dobrou" dokáže v rámci možností udržet tak, aby dával nějaký smysl. Samozřejmě v některých fázích to celé působí amatérsky a velmi utahaně (výhrady bych měl i ke zvuku), ale to je vzhledem k způsobu snímání a omezenému času docela logické. Civilní kamera a místy i atmosféra mi ze všeho nejvíce připomínala "dogma" styl dánských režisérů, některé rafinované způsoby smrti (zahradní nůžky, pytel s hady) pak svou drsností režisérovu ranou tvorbu. Ačkoliv mám Kimovy filmy jinak velmi rád, tentokráte jsem se dost výrazně nudil, a to i přes poměrně krátkou celkovou stopáž. Výsledný verdikt tak z mé strany nemůže být příznivější. 55% ()
Či sa to niekomu páči alebo nie, človek je v podstate veľmi jednoduchý tvor s primitívnymi reakciami a chuťami. Pomsta je toho jasným dôkazom a Kim-Ki-Duk to krásne ukázal. Nebol to síce herecký koncert plný emócií ale keď som sa dozvedel, že sa tento film točil 200 minút (???), bol som nútený pridať jednu hviezdičku. 200 minút si Brad Pitt šteluje ofinu č.4 do romantického záberu. 70% ()
Nezáživné, divné, teatrálne, nepochopiteľné, typická ázijská krutosť. ()
Pribeh á la Hesseho Stepný vlk, kde v magickom divadle si hrdina uvedomí, aký je život, ktorý žije, a aký by mohol byť. Veľký výlet podvedomím jedného človeka po vražde ženy na verejnom záchode, utkaným z jeho minulosti. Oslobodzujúci je záver filmu, keď Kim Ki-Duk prizná filmu jeho fiktívnosť, čím spraví príbeh omnoho skutočnejším a odľahčí jeho ťažkú atmosféru - vždy existuje k veciam a udalostiam, a najmä svojho vlastného života, viacero prístupov. ()