Když zvířata sní

Ejhle paranormální romance. Bez kýče, patosu a trapnosti. Paradoxně mnohem lepší v přirozené (tedy nenadpřirozené) rovině, než v té později rozjeté nadpřirozené. Hodně dobré obsazení, hlavní hrdinka hrozně příjemná a sympatická, prostředí super, romance přijatelná. Asi bych řekl, že ten film kazí ta nadpřirozená linie. (27.03.2016)

V niektorých momentoch tomu nemôžem uprieť celkom slušnú atmosféru. Avšak tá bola často narúšaná prílišnou sterilitou dejovej linky, ktorá mi prišla až príliš jednoduchá, priehľadná a totálne bez akéhokoľvek nápadu. Pritom námet tu ponúkol mnohé možnosti akými by sa mohol príbeh rozvinúť. Masakrík na záver bol celkom fajn, aj keď väčšina z toho bola utopená v absolútnej čiernote. Inak škoda, že to pozadie tajomnej choroby hlavnej hrdinky a jej matky nebolo vysvetlené trocha podrobnejšie. Slabší priemer. 55/100 (26.03.2018)

Příběhu by sice slušely reálie odlehlého dánského venkova 18. nebo 19.století, ale zasazený do současnosti je o to zajímavější. Slastně pomalé filmové tempo, komorní, tíživá a melancholická atmosféra, podmanivá hudba, krásné severské exteriéry... Kýčovitý telenovelický romantismus říznutý trochou syrové brutality... Zlověstná choroba, která postihla jednu ostrovní vísku a o které se veřejně nemluví, ačkoliv všichni vědí... Zajímavé postavy oddaného, starostlivého otce a katatonické matky, paralyzované jakýmisi antilykantropickými sedativy... Trochu jsem u filmu vzpomínal na vynikající švédský Låt den rätte komma in, ovšem tenhle dánský kousek se mi líbil ještě o něco víc, a to mám prosím mnohem větší slabost pro upíry, než vlkodlaky. Ale ta blonďatá dánská fenka je prostě (až do své přeměny) minimálně stejně fascinující, jako leckteré upírky. Úplně chápu zoofilního Daniela, že kvůli ní potupně zradil svůj vlastní druh. (18.01.2015)

„Marie…nenechej si nic líbit.“ K filmu jsem přistupoval s nijak zvlášť velkým očekáváním a zároveň s vidinou toho, že se místy možná nechtěně zasměju. Klíčové na tomto filmu je podle mě najít si cestu k hlavní hrdince, bez toho se asi nemá na snímek smysl dívat (a to co nejdříve, poněvadž už po cca 20 minutách začne postupná „proměna“). V mém případě to klaplo, fandil jsem jí naplno a vzhledem k „milému“ kolektivu, který Marii obklopoval (a vlastně vůbec všem na téhle vesnici nebo co to bylo), čekal na zadostiučinění (myšleno pomstu). Navíc si užíval vcelku slušnou (zlověstnou) atmosféru se sem tam nějakou tou lekačkou (naladí už takové zakašlání či ptáci) a také si vzpomněl na zde mnohými zmíněný švédský film Ať vejde ten pravý, se kterým má dánský „příbuzný“ pár věcí společných…zkrátka vaši dceru či milou musíte brát takovou jaká je, znáte to. No a pak začne to očekávané „řádění“, které už je (mírně řečeno) úsměvné, ale pokud jste si Marii oblíbili, dá se to přetrpět. Slabší průměr je pro film tak akorát. (13.07.2016)

Taký smutný príbeh jednej holčiny, ktorá zdedila po matke veľmi zvláštnu chorobu a začne sa postupne premieňať. Do jej života vstúpi láska, ale keďže obyvatelia malého, prímorského mestečka sa jej boja, chcú jej to spočítať, takže sa to podľa očakávania vyhrotí (aj keď toho sa divák dočká až v záverečných minútach, ktoré celý film aspoň trochu oživia). Dovtedy je to celé také spomalené a monotónne, ale vôbec nie zlé. Chválim predovšetkým hudbu, prostredie a peknú atmosféru. Na "Let the Right One In" sa to však ani u mňa nechytá, ten mi pripadal omnoho zaujímavejší. Zase na druhej strane, ja mám takéto chladné, severské, melancholické snímky celkom v obľube. Len netreba mať príliš vysoké očakávania. (03.01.2015)