Giovanniho ostrov

Film pojednává o okupaci a odsunu obyvatel z ostrova Šikotan. Přičemž vše je podáváno pohledem dětských hrdinů, kteří se s prožitými nesnázemi vyrovnávají uniky do fantazie. Přesněji na galaktickou železnici z knihy v Japonsku velmi oblíbeného K. Mijazawy. Oba malí hrdinové z počátku okupaci nevnímají zdaleka tak negativním způsobem jako dospělí a spřátelí se s dcerou velitele okupačních sil. Později, především v průběhu odsunu, pak tíha situace tvrdě dopadá i na ně. Příběh je podán velmi milým způsobem. Animace, která si místy hraje s propracovaností, zjednodušením a perspektivou je velmi pěkná. Dávám --- == 78 % == --- . (04.01.2015)

Naprosto odzbrojující anime před diváky rozvíjí jímavý příběh začínající koncem války a ruskou okupací malého ostrova dříve náležícího k Japonsku. Celá situace je pojatá pohledem dvou malých brášků. Ti jednak navazují přátelství s dcerkou ruského důstojníka, ale také zprostředkovaně vnímají stinné stránky okupace prostřednictvím otce, který obyvatelům dodává potraviny ze skrytých rezerv po odvedených japonských vojácích, a strýce, který na ostrov pašuje nedostatkové zboží. Film je zároveň velkou poctou klasické dětské knize Kendžiho Mijazawy "Night on the Galactic Railroad", kterou oba bráškové zbožňují a představuje pro ně ve veškerém chaosu jediný pevný bod jejich životů. Snímek pak fantazii dětí stimulovanou knihou ukazuje nikoli kýčovitě, ale právě jako zásadní součást dětství, která nám umožňuje přijímat těžkou realitu. (20.03.2014)

Anime ma nikdy neočarilo, a to je možno hlavný dôvod, prečo nezdieľam nadšenie väčšiny. A musím povedať, že takýto úžasný a fascinujúci príbeh by som si 100 krát radšej pozrel ako normálny hraný film, ktorý by svojim dejom založeným na skutočných historických udalostiach dokázal určite upútať oveľa viac ako toto anime spracovanie. Ale to je možno len môj pocit. Čo však musím vyzdvihnúť, je samozrejme úchvatný príbeh, ktorý určite nenechal nikoho chladného. Pokojný ostrovček sa po 2. sv. vojne zrazu ocitol pod sovietskou nadvládou a tamojší ľudia sa zrazu stali menejcennými "otrokmi" vo vlastných domoch. Naozaj vynikajúca atmosféra, takmer počas celého filmu. Ale s tým motívom mliečnej dráhy sa mohli trochu krotiť... (05.10.2014)

No nevím, asi jsem čekal něco jiného. Dokud děti svou bezprostředností boří bariéry mezi národy je to ještě fajn. Pak ale ostrov opouštíme, je nám naturalisticky předhazována nemilosrdná realita válečných dozvuků a rázem tu máme pokus o další “Hrob Světlušek“ ..Fakt nevím.. Osobně myslím, že celý film v duchu první půlky by byl údernější a ve výsledku přínosnější než tohle zbytečné tlačení na pilu... (16.12.2015)

Stonásobně lepší, než celý "tolik věnci ověšený a chválením nabitý" Hrob světlušek, který i doposud považuju za ztrátu času (a ti dva smradi můžou klidně oba umřít a nijak mi to vadit nebude) a neskutečnou hovadinu, pardon - sračku na entou, to je ten správný výraz. Giovanniho ostrov na mě působí stonásobně realističtěji než nechutně otravné brečení jednoho věčně uřvaného děcka, (spoiler alert) které i kdyby zdechlo stokrát na jiný způsob, jen se nad tím zasměju, jak debilní film to byl (konec spoileru). Ušetřete si nervy a nadávky a pusťte si raději Giovanniho ostrov, Hrob světlušek se může jít zahrabat, (18.01.2021)