Smrti král

"Život nahouby? Hlavu do trouby!" Bohužel, umělecký záměr z toho čouhá jako kost z patologovy aktovky.  Jazykový koutek: Sebevrah německy? Das Buttgereit. Co znamená: "In sechs tagen schuf Gott Himmel und Erde. Am siebten Tag brachte er sich um"? Dablpřeklad: Kdyby si Bůh hodil mašli hned první den, dostal by se do pohody o šest dnů dřív. Měl by klid a nejen on, ale i my všichni. A nasládlým pachem rozkládající se mrtvoly imrvére vábený Buttgereit by nemusel patologům fušovat do řemesla svým časosběrným dokumentem o broučcích hrobařících. Příbalový leták filmu: Jako antisuicidální pilulka při záchvatu "Post coitum anima tristis est" nedoporučováno. Nepředepisovat k užívání těhotným ani single žijícím! Rovněž nevhodné místo četby "Život po životě" (Raymond A. Moody), coby motivace k neskákání z mostu. Pouze potřebujete-li s partnerkou ZABÍT deštivé nedělní odpoledne, tak možná. Dva důvody, proč... Hudba a zeď. Podmanivý Skelett Tanz smyčců po strunách a sugestivně zachycené utrpení mladíka, dohnaného až zběsilému tlučení hlavou o zeď (neobvyklý a šílený způsob sebevraždy, echt hnus). (16.05.2022)

Jörg Buttgereit u mě v žebříčku skáče nahoru každým dalším filmem, který si od něj pustím. Těchto jeho sedm podob smrti pravda má pár slabých okamžiků, ale hned pondělní v konečném důsledku fakt šílená scéna, v níž se v místnosti točí kamera dokola (bez jediného střihu) a postupně zabírá hlavního hrdinu při různých činnostech, je naprosto grandiózní. Ostatně, kamera a hudba, na tom tenhle film stojí (ale nepadá). Myšlenka, promyšlený scénář, dobře vypilované postavy, v porovnání s Jörgovými předchozími snímky docela obstojné herecké výkony, nápaditost a originalita. Vším tím se Der Tödesking pyšní. . Parádní nápad s nádherným mostem a seznamem jeho obětí. Zajímavé a poněkud netradičně pojaté found footage (v dobách, kdy to ještě vůbec neletělo) s masovou vražedkyní. Pecka. (07.05.2013)

Není to film, spíš videoart, ale umělecky na výrazně vyšší úrovni než Nekromantik. Sedm dní, sedm příběhů ohnilých do morku kostí, tak jako mezi nimi jako spojnici sledujeme postupně ohnívající tělo. Hniloba je tu ovšem od roztomile exploatačního Nekromantika spíše duševní, snažící se až o nečekanou hloubku - zvlášť v pasáži kde dlouhý sled záběrů mostu doprovází vyjmenovávání lidí, kteří na něm ukončili svůj život, či v části která až vizionářsky předznamená současnou dobu masových střeleb natáčených a vysílaných GoPro kamerami, jako snahy o poslední prohlášení před smrtí střelce a pokus o vložení smyslu do jeho marného života. No a mezi těmito vážnými náhledy na depresi pak pobíhají náckové stříhající židům penisy zahradními nůžkami, protože proč ne. Protože Buttgereit pořád touží po tom být magor asi. (07.03.2020)

Zapálený majster čudesností a nechutností. A to nehovorím ani o Davidovi Lynchovi, ani o Davidovi Cronenebergovi. Ich európsky nasledovateľ má meno Jörg Buttgereit. Týmto svojím dielom potvrdzuje pozíciu jedného z najodvážnejších a najnetipyckejších filmových tvorcov. Selekcia príbehov, z ktorých ani jeden neskončí happy endom, môže mať pre senzibilných jedincov katastrofálne následky. (06.07.2017)

Dievčatko namaľuje na papier zvláštnu postavičku a komentuje: "Toto je kráľ smrti. Robí to, že ľudia už nechcú žiť." To je posledný obraz nízkorozpočtovky Der Todesking, po ktorej sa vám možno nebude chcieť žiť. Nie preto že by bola emocionálne deštrukčná. Skôr pre pesimizmus, černotu a zúfalstvo, ktoré z nej sálajú. Jörg Buttgereit sa opäť zaoberá smrťou, s ktorou sa evidentne nevie vysporiadať. Tentoraz to robí prostredníctvom viacerých zdanlivo nesúvisiacich epizódiek, v ktorých perfektne ovláda formálnu stránku filmárčiny, no absolútne nevie viesť hercov. Niektoré pasáže sú nechutné (rozkladajúce sa telo - červy, črevá a tak), niektoré šokujúce (veľmi pôsobivá akože snuff scénka strieľania do náhodných obetí) a iné prekvapia svojou pointou. Prazvláštny exploitation guláš s opäť veľmi dobre použitou hudbou. O nej a jej kombinácii s kamerou to celé je. (04.06.2004)