Co jsme komu udělali?

Ač se zde snažím v každém druhém komentáři elitářsky mentorovat o správném úchopu humorných filmů a ještě se vám všem snažím se vztyčenými transparenty jménem "Jste nevkusní čuráci!" jemně naznačit, že jste nevkusní čuráci, tak tohle mi kurevsky, ale kurevsky nesedlo. Zasmál jsem se jen jednou, a to když tomu tlustému pánovi na koupališti spadly plavky. Smutné je, že se to stalo loni a s filmem to nijak nesouvisí. Já, zvyknuvší na hovna pod čepicí a pochcaný vlasy z balkónu, což jsou jediná dvě kvalitní kritéria, která dokonale definují debilní komedii, se najednou setkávám se super tajnými výrazivy a narážkami na ty divně tvarovaný borce, kteří mi ve tři ráno udělají ten nejdokonalejší gyros v bulce. Mně nevadí, že jsou žlutější než žloutenka, ale pokud se v noci po kalbě dobře nažeru, ať mi klidně hromadně emigrují do obýváku, já si je s radostí uklidím někam mezi temperky. Velmi jsem přemýšlel nad tím, jak je možné, že všichni u toho chčijí smíchy, ba až plují na svých vodních postelích za lepšími zítřky, a já jsem stále stejně netečný, jak jakákoliv žena po mrdačkách se mnou, a to bez ohledu na to, jestli je živá, či nikoliv. A přišel jsem na to, že za vše může prazvláštní symbióza, kterou mám se svoji super madam paní děvčetem slečnou Smilly, nejmilejší a nejoddanější kamarádkou, která všemu vždy bez skrupulí naprcá za pět, aniž by to se mnou jakkoliv prokonzultovala a můj obranný mechanismus tomu pokaždé podlehne a vyhodnotí to jako děsivou sračku bez náznaku čehokoliv. A proto ji nenávidím! Nechť ji sežehne síla psího masa v tortile! (26.12.2014)

Nejsem zrovna fanoušek francouzské kinematografie (už jsem to několikrát přiznal), přesto jsem se u této komedie hodně dobře bavil a za běžných okolností by to filmu určitě vyneslo čtyři hvězdičky, jenže jsem měl pocit, jakoby to celé vzniklo na žádost šéfa propagandy EU, proto šel ten jeden kousek dolů. V reálu bývají velké rodinné oslavy pěkně náročné, peklo, jaké by muselo vzniknout při společném setkání téhle multikulturní rodiny, si nechci ani představovat. (05.03.2019)

Příjemná a pohodová komedie o multikulturní Francii plná nekorektního politického humoru. Trošku mě zarmoutilo, že humor nebyl o pár trošiček černější. Myslím si, že u takového nápadu se mohl režisér, popřípadě scénáristé rasisticky vyřádit. Takových těch scének, kdy se smějete tak, že spadnete z posedu se tu věru nedočkáte. Trošku mi přišlo, že se páni tvůrcové hodně báli, aby náhodou někoho neurazili moc. Co víc dodat? Velmi příjemně mě překvapili, pro mě osobně zcela neznámí, herci a herečky. Ve vzduchu poletuje příjemná francouzská pohoda. No, podívat se na to rozhodně dá. Že bych si z toho promočil trencle to zase ne. Takové spíše slabší 3 *. (15.12.2014)

Nádherné dcery až na citlivku si najdou muže svých snů ale má to malý háček. Každý muž je odlišný kulturou a tak se na mě hrnula jedna zábavná scéna za druhou celkový příběh film je dokonalý a zábavný, herecky jsem co nejvíc spokojený musím víc než Francouzkou tvorbu pochválit překvapují čím dál tím víc. (07.10.2018)

Mít za zeťáky pohodové Číňany, Araby, Židy či Černochy považuji za lepší, než fanatické věřící v cokoli. Já zkrátka nejsem rasista a kdybych měl čtyři dcery, tak je klidně provdám za čtyři tmavočechy, kteří by museli splnit pouhé čtyři standardní podmínky - čistý trestní rejstřík, stálé zaměstnání, šlechtický původ a titul z Oxfordu. To takový Claude Verneuil menší rasista je, ale jeho touha po vybledlém katolickém zeťákovi je tak úporná, až je zábavná. Stejně tak jako nadšený zpěv Marseillaisy v podání přistěhovalců nebo vynikající výměny názorů mezi bílým a černým rasistou. Já se zkrátka pobavil tak, že se u mě tak nějak pozitivně změnil i pohled na uprchlíky. Už bych je nevracel do jejich domoviny nakrájené na kostičky, ale posílal bych je v balících za zdrojem svých obtíží na adresu 1600 Pennsylvania Avenue Northwest, Washington, DC 20500, USA. (07.08.2015)