Alice Cooper

Velkolepé vzdání pocty této rockové legendě v tomto brilantně natočeném životopisném filmu. Ten mapuje takřka celý život Vincenta Furniera, později Alice Coopera, od školních let, založení první kapely Earwigs, jenž se poté přejmenovala na Spiders. Jak moc pro něj znamenal Dalí a Beatles. Jak dopadli v Los Angeles a na prvních svých koncertech, jak jej přijímali puberťáci v kontrastu s rodiči až se z nich staly opravdové hvězdy. Kde bral Alice Cooper inspiraci pro svá divadla na koncertech. To vše je doplněno poutavými 3D fotografiemi ze života členů kapely a vybranými záběry starých filmů - DOKTOR JEKYLL A PAN HYDE (1920) a KABINET DR. CALIGARIHO. [192. hodnocení, 19. komentář, 81%] (03.09.2020)

Alice Cooper je můj nejoblíbenější zpěvák a umělec vůbec. Četl jsem jeho autobiografii, takže tento dokument mi nepřinesl úplně velké množství nových informací, ale bylo skvělé si k tomu o čem jsem četl, přiřadit i barevné obrázky. Dokument využívá kromě faktických záběrů z koncertů, rozhovorů a dokumentů také rozpohybované, animované fotografie, takže nedostatek vizuálního materiálu pro 50. a 60. léta vůbec nevadí. Celá mozaika je doplněna i o ilustrační záběry ze starých filmů - hlavně Dr. Jekyll a Mr. Hyde, Kabinet Dr. Caligariho a nebo staré universalovské horory. (02.11.2016)

Sam Dunn sa naučil rozprávať príbehy! Práve to mu často robilo problém v Metal Evolution. Super Duper Alice Cooper je úplne ideálny dokument pre hocikoho, koho zaujíma Alice Cooper, rock, metal, hudba či umenie všeobecne. Alebo pád jedného človeka, ktorý sa príliš vžil do role, ktorú hral na pódiu. Nie je to žiadne šprtanie sa v žánroch a albumoch, ale rozprávanie príbehu jedného výnimočného umelca, ktorý urobil malú revolúciu v hudbe. Pravdaže, ako človek pomaly s PhD. z Cooperológie si ideálny dokument o majstrovi predstavujem ako 20 hodinový rozhovor o každom detaile z každého albumu, v rámci možností je to ale to najlepšie, čo mohlo vzniknúť. Je tu kvantum raritných videí a fotografií a množstvo informácií, ktoré som buď nevedel, alebo o nich maestro zatiaľ veľmi nehovoril. (20.07.2014)

Oproti naprosto k ničemu dokumentu God Bless Ozzy Osbourne má Alice Cooper jednu zásadní přidanou hodnotu a to mapování hudebního undergroundu konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, ve kterém jsem byl až překvapen, jak nekonvenčně onoho času Alice Cooper zněli, jakkoli se posléze posunuli do primitivního osmdesátkovýho hejá hejá rocku (ale uznávám, že Eighteen je pecka jak hrom). Jenom však ten náhled do období, kdy nejošklivější muži na světě od sebe znuděně odtrhávali ty nejkrásnější děvčata na západ od Mississipi je vlastně dostatečnou satisfakcí za tím sledovat nesvéprávné a nijak zvlášť zajímavé alkoholiky, vykrádající svým matkám šatníky. Samotnej dokument si sám podkopává jakoukoli hodnověrnost strašlivými montážemi fotografií jak, kdyby tvůrci zrovna objevili nějaký nový editovací program a my můžeme jen bádat, jestli se při pořizování fotografie děly ty věci, které vidíme v takovém zmanipulovaném výsledku, nicméně potěší seznání tvůrců, že od '83 roku již přestala být postava Alice Coopera jakkoli zajímavá, ač s úspěchem koncertuje dodnes. Nenápadně tím poodkrývají, že celá osmdesátková hudební bouře byla nejen vizuálně, ale i hudebně totální faleš. Ještě aby už došlo na ty prašivý Queeny. (26.12.2016)

Podobně strhující hudební dokument jsem snad ještě neviděla. Alice Cooper je neskutečnej týpek! Hlava mi nebere, že všechno to šílenství, co zažil, dokázal vůbec přežít. A aby toho nebylo málo, tak v současné době dokonce patří mezi největší rockové pohodáře, které znám. Vincent Furnier má můj velký obdiv a respekt. Klobouk dolů před jeho nezdolnou vůlí jít si za svým snem. (100%) (25.03.2021)