Volání netvora: Příběh života

Udalosť roku? Ako sa to vezme. Nepopieram, že vo vytýčených mantineloch to funguje tak, ako má, animované vsuvky vedia upútať a emocionálna nálož na konci je tak silná, že vo mne dokázala niečo zanechať. Ako celok však film vnímam ako jemne schematický konštrukt, do ktorého som sa nevedel naplno ponoriť. Na detský film, ktorým by malo byť Volanie netvora v prvom rade, naviac ide o príliš depresívny zážitok, ktorý sa silne míňa so svojou cieľovkou. Finančný neúspech tak, bohužiaľ, nie je vonkoncom prekvapivý. (25.01.2017)

Temný, nepříliš veselý ale zároveň skvěle natočený a výborně odvyprávěný pohádkový příběh o chlapci, jenž se musel vypořádat s nelichotivou situací ve svém mladém životě. Juan Antonio Bayona natočil dospělejší a temnější variantu k pohádkovým příběhům, která vás dojme možná i více, než přehnaně pozitivní a idealizované příběhy. [80%] (05.04.2017)

Zvláštní film o chlapci, který prožívá tragické období, kdy mu umírá matka. Film je hodně depresivní a prolínají se zde fantazie chlapce, v podobě stromového netvora, který metaforicky vypráví chlapci příběhy, vztahující se k tragické životní události. Během filmu není přesně jasné, co vše je realita, co smyšlené představy hrdiny, ale jako celek to příliš nefunguje. Scénář je originální, o tom žádná, ale není zde žádný moment, který by stal podruhé za shlédnutí a který by dokázal něčím strhnout. Vypadá to díky trikům, animaci velmi pěkně, ale jinak zklamání.......5/10 (03.03.2017)

Když se na začátku dívá Connor s matkou na starého King Konga a matka vznese hlášku "lidé zabíjejí to čemu nerozumějí" nebo něco v tom smyslu, trochu jsem se začal obávat, jestli Patrick Ness nemusel v zájmu realizace své vynikající knihy přistoupit na některé úlitby studiu. Naštěstí se to odbylo jen touto hláškou a dále byl film dosti přesnou adaptací. Aneb další příklad pravidla "nechcete-li, aby vám studio zprznilo vaši knihu, zadaptujte si ji radši sami." Hlavní a nesmírně cenná myšlenka zůstala nedotčena. Nenávist k sobě samému za myšlenky, které jsou zcela pochopitelné, a přesto je nelze vyslovit bez toho, aniž člověk vzplál hněvem sám k sobě. jak vysvětluje Netvor Connorovi: lidé potřebují milosrdné lži, ale zároveň potřebují i pravdu. Pravdu je nezbytné si uvědomovat, a přesto je občas potřebné utěšit. A přestat se trestat. Je také jednoduché soudit, když neznáme všechny okolnosti, ale věci nám tak zapadají do mnohem jednoduššího a očekávanějšího pohledu na věc. Ale pravda bývá složitější. Tři a jeden příběh, které ani pro dospělého nejsou z hlediska morálního posouzení jednoduché, slouží k tomu, aby se Connor (a divák resp. čtenář s ním) musel zamyslet nad sebou, svým vztahem k matce a svou babičkou, se kterou se zatím moc nesnese, ale kterou se musí naučit chápat. Co se týče Sigourney Weaver, ta svou postavu odvedla naprosto dokonale. Scéna, kdy se vrátí z nemocnice a vidí, co Connor provedl s jejím obývákem, ač se odehraje beze slov, je ukázkou vrcholného herectví. A představitel Connora Lewis MacDougal je dětská role hodná nejvyšší úcty. Pochopit a zahrát takhle složité pocity a situace není jednoduché ani pro dospělého, on sis tím poradil na výbornou. Někde jsem ostatně zaznamenal, že mu matka zemřela ve skutečnosti, pak tolik nepřekvapí, že dokázal to co dokázal. Ještě musím zmínit výtvarné zpracování, které je nádherné, ty malby, kterými je zpracována fantazijní část filmu, zvláště tři příběhy, mi vzaly dech. Když to porovnám s knihou, tak ta zůstane na prvním místě, ve filmu mi chybí třeba pasáže s Connorovou spolužačkou či jeho úvahami, proč se mu i učitelé vyhýbají, že by byl raději, aby ho normálně vyvolávali jako ostatní, než blahosklonné přecházení v hodinách (to ignorování se pak vlastně personifikuje v osobě šikanujícího spolužáka), a tak dále. Film je zkrátka trochu jiné médium s jinými prostředky. I tak jde o jednu z nejpodařenějších adaptací knihy vůbec. P. S. Troufnu si říct, že se film/kniha dá brát i jako zobrazení potřeby mužského vzoru v životě dítěte, kluka obzvláště. Dnešní společnost si natolik zvykla na neúplné a jiným způsobem "zkriplené" (ano, silné slovo, ale stojím si za ním) rodiny, že defekt považuje za normu, ale já jsem k tomu ještě nedospěl. Jo, a pro mě to bylo hodně osobní. (02.04.2017)

Vizuálně moc hezky zvládnutý film, který se bohužel vyjma netvora a jeho minipříběhů moc neliší od ostatních snímků z podkategorie "drama o rakovině". Volání netvora zkrátka chybí určité originálnější zpracování. Nabízelo se větší zaměření na chlapeckou fantazii a na to, jak do ní hlavní hrdina utíká před tvrdou realitou - to vše pojaté v opravdu snové atmosféře a podbarvené zapamatovatelnou hudbou. Tenhle film se ale soustředí na Conorův (pochopitelný) hněv nad tím, co si ve skrytu duše přeje, a nad stavem své matky. Je to zkrátka drama, jehož zápletku a poselství zkušený divák dávno zná. (03.04.2017)