poster

Láska šílená

  • Česko

    Šílená láska

    (festivalový název)
  • Rakousko

    Amour fou

  • Německo

    Amour fou

  • Slovensko

    Láska šialená

  • Velká Británie

    Amour Fou

Historický / Drama

Rakousko / Lucembursko / Německo, 2014, 96 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • J*A*S*M
    ***

    Koncept filmu se mi líbí, racionálně ho oceňuji jako zajímavý, cílevědomý a podnětný. Hausnerová se ho drží tak urputně a vytrvale, že nejpozději od poloviny stopáže už to pro mě ale byl divácky naprosto ubíjející zážitek. A to i přesto, že tam všechnu tu zábavnou ironii vůči těm zbytečným lidským bytostem utápějícím se ve svých vymyšlených existenciálních krizích cítím. Předchozí Lurdy mě bavily od začátku do konce, ale tohle umění bolelo.(12.6.2015)

  • Anderton
    ****

    Tak mi pripadá, že perfektne naaranžované scény odzrkadlovali presne naaranžovaný svet hrdinov filmu. Všetko dokonalé, geometricky zosúladené, občas osovo symetrické (postele manžela a manželky). Ale bez citov. Tie sú niekde hlboko, možno však občas vrú milimeter pod pokrývkou, ale nikdy ich očakávania okolia nedokážu odokryť naplno. Najzábavnejšie je však sledovať rekcie postáv na podávané dôležité informácie, ktoré by k tomu mali dopomôcť, lenže aj také objatie dieťaťa matkou prichádza v inom momente, ako čakáme. Práca s mizanscénou je kapitolou samou o sebe, ale ak zablúdite očami inam, kde sa odohráva akcia v prvom pláne, tak možno začnete premýšľať aj nad takou funkciou psov vo filme. Láska šialená mi možno viac pripomenula atmosférou a úsečnými dialógmi Bielu stuhu ako Lurdy, stále však máme dočinenia v podobe Jessicy Hausner s výraznou autorskou osobnosťou európskeho filmu.(13.10.2014)

  • seeker23
    ***

    Pozoruhodný koncept, nad kterým však po čase začne být zajímavější dumat, než ho sledovat. Hausnerová podobně jako v Lurdách distancovaně a poněkud potměšile sleduje určitý fenomén, tentokrát však s mnohem širším záběrem. Místo zázračného místa se na osudech básníka von Kleista zaobírá celým jedním uměleckým hnutím a dobovými náladami. Mrtvolnost jednotlivých konverzačních scén není záležitostí pouhé stylizace, ty série "živých obrazů" vyobrazují romantismus z úplně jiného úhlu, než jsme zvyklí. Místo světa velkých a temných emocí či ušlechtilých outsiderů se ukazuje spíše svět svázaný konvencemi jako svěrací kazajkou. I velká romantická láska, která se může naplnit jen smrtí, se v tomto pohledu stává jen sebeklamem nejistého, slabošského a přecitlivělého básníka. Jediné, co rozviřuje nehybnost statických scén, nejsou velké city, ale domácí či divoká zvířata, probíhající mizanscénou.(16.7.2014)

  • radektejkal
    ****

    Úvod: kdybych před měsícem neviděl režisérčin film Lurdy, dal bych bez mrknutí oka pět hvězd. - Fou ve spojení s amour (viz třeba folie á deux - bláznovství ve dvou), neznamená ani tak lásku šílenou, jako bláznivou, pomatenou, ale také bezuzdnou či hříšnou, každopádně ne-obvyklou. Heinrichova (von Kleistova) posedlost, kterou považuje za lásku, a která možná i láskou je, se navenek projevuje symptomem: "Dej přednost smrti se mnou, než životu s někým jiným." Tento příkaz/přikázání se zřejmně odvíjí v jeho nevíře k možnosti pozitivního uspořádání lidských věcí, především ve věci spravedlivého posuzování lidských činů (viz jeho díla Prinz Friedrich von Homburg nebo Michael Kohlhaas; viz též nepříliš zdařilý film s Madsem Mikkelsenem). - Rakouská (zdůrazňuji) režisérka Jessica Hausnerová ve svém esteticky stylizovaném dramatu používá několika podvratných manipulací; snad ve shodě s Kleistem (viz Űber das Marionettentheater) jsou její postavy vedené, čímž se sice stávají tělesně i duševně toporné, mají však ustálený rázovitý charakter figurek Karla Spitzwega (spíše než oduševnělých holandských malířů této doby). Dále je zde všude prosakující ironie, která mi sice není milá a nemyslím si, že je vždy na místě, tvoří však tmel celého díla. Vlastnosti, které jsou této ironii podrobeny, jako je sebekázeň, oddanost, klidná mluva a přímočaré jednání, by v jiném případě sloužit jako vzor společenských mravů. - Hlavní postavou tu ovšem není Heinrich, ale jeho (ve skutečnosti milenka, zde pouhá přítelkyně) Henrietta Voglerová; jí se však již věnovat nebudu, byl by to spoiler.(7.1.2018)

  • milancecil
    *****

    310. Zvláštní, diváky těžko uchopitelné, až podivně působící filmové sdělení, evokující představy, jako bychom místo živých aktérů sledovali události interpretované souborem loutek, jakoby jejich upjatý, stroze uhlazený herecký projev, rozvíjející se bez jakýchkoliv zjevných prožitků v osobních deklamativních promluvách, byl právě jen takovou bizarní, chladnou loutkohrou, jakoby zůstali všichni nějak zasažení a zaskočení tou náhlostí a překotem dobových společenských změn, tím mohutnějícím přívalem nového, čistě rozumového přístupu osvícenství, hnutí přísné racionality, jakoby před námi náhle všichni emocionálně zchromli a jejich existence se zredukovala jen do setrvačností vynucovaného odříkávání vět, v hovorech bez vysvětlení, ve kterých se vlastně všichni stále více zmateně vzájemně ztrácejí, dějový obraz, vytvořený zdánlivě jakoby pro naše kratochvilné obveselení, který však v nás dokáže vyvolat jen trudné pocity marnosti, se sílící motivací už, už uniknout, opustit co nejrychleji tak tísnivé výrazového sevření.(17.6.2015)