Šílená láska
Amour fou
Amour fou
Láska šialená
Amour Fou
Režie:
Jessica HausnerScénář:
Jessica HausnerKamera:
Martin GschlachtHudba:
Nicolas Tran TrongHrají:
Birte Schnoeink, Christian Friedel, Stephan Grossmann, Marc Bischoff, Sebastian Hülk, Sandra Hüller, Katharina Schüttler, Gustav Peter Wöhler (více)VOD (2)
Obsahy(1)
V Berlíně začátkem 19. století mladý německý básník Heinrich touží po romantické sebevraždě ve dvojici a neúnavně hledá spřízněnou lidskou duši, která by byla ochotná s ním dobrovolně ukončit svůj pozemský život. Je však zklamaný z necitlivosti všech lidí kolem, a když nedokáže přesvědčit ani svou sestřenici Mariu, ztrácí i tu poslední naději. Naštěstí však potkává Henriette, mladou, skromnou a uzavřenou manželku obchodníka, trpící "chorobou duše", a zdá se, že i jinou smrtelnou nemocí. (Film Europe)
(více)Recenze (31)
10% - komentář 20ti slovy: Nudný film, plný nudných statických záběrů na nudně kecající a strašně nesympatické herce. Pokud se chcete zabít tak přidejte 4 hvězdičky. ()
Tak toto bola jedna veľká luxembursko-rakúsko-nemecká nuda s veľkým N. Síce originálny námet natočený ale veľmi neoriginálne, fádne a v historickej atmosfére, ktorej som neveril ani za mak. Mne pozeranie tohto snímku pripadalo, ako keď potrebujete vymaľovať izbu a keďže už ste začali, tak proste tie nudné ťahy štetcom budete robiť aj ďalej, aj napriek tomu, že dopredu viete výsledok. Ďalší komentár je tu zbytočný. Naozaj slabé. 35 % ()
Utrpenie mladého Werte.... Heinricha. Ale hej, ak sa na film pozeráte ako písala pani dole ironickou opitkou tak sa párkrát krásne zasmejete. Obzvlášť pri dialógoch Heinricha, psychopata, ktorý ako čierna smrť vyčnieva v každom zábere a vo svojej egoistickej predstave, a vo svojom duševnom utrpení psychopata, kedy nie je schopný vnímať pocity kohokoľvek iného, hľadá niekoho, kto zapadne do jeho majetnického vzorca. Veľmi smutný pohľad o existencii v rámci historického Pruska. Manžel Vogel bol krásnou ukázkou čistej lásky. Pekné kostýmy a scenéria. Škoda scény vonku pri konci, mohla byť omnoho lepšie vybraná. Takto len 4 hviezdy. ()
Dokonalé filmové předvedení ironického ideálu slavné Kleistovy eseje o loutkovém divadle – Kleist v ní vtipně rozvádí, jak veškerá neestetičnost lidského jednání, potažmo psychické a následně fyzické neduhy v životě lidí mají jednoduché, čistě mechanické řešení. Hleďme na loutku, jak správně není sama sobě zdrojem pohybu a jak krásně bezvládně visí na vodících šňůrách: žádné vnitřní zadrhávání, neestetické trhavé smýkání. Podvolit se prosté mechanice znamená plně se uvolnit, být v souladu se zákony geometrie hmotných těles, ne už ve vleku úzkostí, bláznivých radostí, lidských tiků. Tuto Kleistovu ironii však režisérka Hausnerová posouvá mnohem dál: obrací ji právě a především na samotného Kleista, který sice umí pojmenovat principy, na nichž funguje tehdejší před-biedermeierská měšťanská společnost, ale sám se od ní v tom podstatném neodlišuje. Poddajně navlečený do nepohodlných, tuhých, špatně střižených šatů, jako všichni ostatní, se z jejich trpného snášení všeobecné mechaničnosti vyděluje pouze tím, že dokola přemlouvá k (mechanickému) úniku společnou sebevraždou. *» Postavy se posouvají od jednoho kolovrátkového rituálu k druhému, ve své bledé odkrvené (ne)přítomnosti, bez šance zažehnout v sobě jiskru, pozorně sledovány režisérčiným pobaveným okem. Herci jsou ale vedeni k tomu, aby svou ztuhlost nekarikovali, nepřehrávali, aby zůstávali svým způsobem realističtí. Film není laciná teatrální nadsázka. *» Pokud jste si vědomi, že postavám nic nebrání jejich strnulost opustit, budete se od první minuty bavit každým promyšleným záběrem. Jak je vlastně ta mechaničnost energeticky náročná! O kolik snadnější by bylo přestat, nadechnout se a začít fungovat přirozeně živě. Je skoro dojemné, každopádně však nesmírně úsměvné, a to v každém okamžiku, když v tom pokračují, aniž by je kdokoli nutil. *» Režisérka se rozhodla sáhnout k něčemu základnímu, co je pozdějšími epochami v Německu a celé Evropě jenom sofistikovaněji zakrýváno (sebenalháváním, nepřebernými možnostmi rozptylování pozornosti, pocitem nedostatku času a dalšími vynálezy), ale pod tím vším stále přítomno, a ukázat to přesně, sebevědomě a bez uhýbání. ()
Opustit nudu společenských akcí berlínské smetánky lze jedině totální rezignací na život. V ideálním případě je vhodné zapojit dámu svého srdce jako předskokana do zásvětí. Romantismus 19. století v praktické demonstraci. ()
Poměrně náročný film na usledování - vzhledem k pramalé akčnosti a žádné podkresové hudbě "navíc". Nádherná němčina, vnitřní "boje" postav postupně ostře kontrastující s plynulostí a neakčností vnějšího světa. Příjemná stopáž. A velice, velice zajímavá pointa. ()
Zajímavý film z období začátku 19.století, který se odehrává v prostředí německé šlechty. Zajímavý námět, poplatný především dané době a společnosti "zbytečných" lidí. Celou dobu mne zajímalo, jestli sobecký člověk najde a zneužije nějakou spřízněnou duši. Jako negativum vidím rozvláčnost příběhu se spoustou pro mne nezajímavých hudebních vložek. ()