Zázraky

Velmi zvláštní film, a ještě zvláštnější la famiglia. Otce početné rodiny Wolfganga si buď zamilujete, nebo ho zařadíte do kategorie týpků na přesdržku. Nic mezi tím. Před vámi, za vámi, nad vámi, kolem vás včely, kterým vévodí patriarcha - sláma mu čouhá z bot, ale nad penězi ohrnuje nos. Manželka je tu spíš jako morální podpora pro své čtyři dcery a jestli byla z její strany vynaložená nějaká snaha není to poznat. A co v tomto artovém zázraku ještě dominuje, to jsou litry a litry zlatavého, sladce lepkavého medu, v kterém mám chuť se vykoupat. A velbloud, který se sem nějakým nedopatřením scénáristky zatoulal, jen nevěřícně zírá a i ten typický chrchel mu šokem zaskočil v krku. Za ten italský slunečný žár dám čtyři a toho medu mi prosím natočte plnou. (19.04.2023)

Na rozdíl od Díry u Hanušovic obsahují Zázraky motiv vzpoury dospívání, podpořené vpádem zvenčí. Do neměnných starosvětských rituálů celého kraje totiž vtrhne televizní reality show Zázraky venkova, slovy těžko popsatelný, neskutečně bizarní pořad, jakými jsou italské obrazovky proslulé, a dívka začne objevovat jiný svět. Otec, který se v ní zhlíží, náhle ztrácí svůj vliv na ni, těžce se vyrovnává s poznáním, že si jeho nejmilejší dcera možná zvolí jinou dráhu než tu, kterou jí poněkud romanticky vštěpoval. Pravda je, že poetická až snová krása nejprostších úkonů na půdě chudé „biofarmy“ jako z jiného století se prudce sráží s karnevalovým rázem přezdobené televizní estrády, který některé diváky ruší. Ale bez ostré konfrontace obou světů by Zázraky ztrácely na síle okamžiků, k nimž patří třeba výjev, kdy moderátorka podá okouzlenému děvčátku svou stříbřitou paruku.Ve Variety o filmu napsali, že připomíná raný impresionistický náčrt, který potřebuje trochu více pozornosti a možná i vhodnější rám. To je přesný postřeh, protože překrásně nasnímaný sled obrazů svým sklonem k fantasknímu vidění skutečnosti diváka poněkud odhání, než si zvykne na přirozenou existenci velblouda mezi včelíny. Nicméně konec starých časů po italsku, v němž režisérka čerpá i ze svých raných zážitků, dovede alespoň drobné zázraky vykouzlit, počínaje dětskými herci a konče náladou mísící prvky trapnosti, smutku, touhy. A jestli hrdinovu důstojnost ničí televize, nebo jeho vlastní zoufalá snaha udržet si dcerku, zůstává na rozhodnutí diváka. (15.06.2020)

Jeden z těch filmů, kde bych zřejmě potřebovala projít filozofickou fakultou jako Alice, pak bych mnohé viděla zřetelněji a dokázala si všechny ty události hravě pospojovat. Žel, se tak nestalo a docela mě to mrzí, protože tam bylo mnoho momentů a záběrů kamery, které by stálo za to, aby mně, obyčejnému divákovi byly trochu srozumitelněji předložené. Je to spíš pocitová záležitost, kde na mě padla mírná deprese a beznaděj, ale taky vděk za to, že žiji tam, kde žiji. (28.02.2015)

„Včely, včely, včely... art nám rozbzučely.“ Inspektor Trachta: „Poslyšte, to jsem se vás chtěl zeptat, co to tu všude bzučí?“ Správná odpověď je, že bzučí magorovi v plešaté kebuli. A mně málem taky. Prý: „Nenápadný klenot...“ A mohl by mi někdo vysvětlit, co se nám Alice a Alba Rohrwacher vlastně snažily sdělit? Něco o návratu k přírodě, heh? S takovou disfunkční rodinou? Poloviční bezďáci (ve finále úplní), matka pasivní trpitelka, čtyři dcery s dětstvím spláchnutým... medem. Plus otec despota s děravou kapsou a moudrými kecy: „Peníze jsou k ničemu!“ Jeden o deset let opožděný a proto asi letargický velbloud, vlezlá až šikanující rašple ze sociálky a jedna impresionisticky vymalovaná  televizní soutěž o sklizni: „Hrabe celé rodině.“ BZUČÍCÍ OKÉNKO: [][] V čem hledat poselství filmu a co při hledání budeme potřebovat: A) V některém z 32 úlů. Nutná je opatrnost. B) V jeskyni. Konkrétně v té s kdovíproč ztraceným (a jeho nalezení kdovíproč zatajeným) kukaččím mládětem z pasťáku. Potřebujeme baterku a nějaký víc smyslu dávající scénář. C) Pod velbloudem. Nezbytné je kouzelné pískání, aby se nám zvednul. Btw, po poselství filmu lze šmátrat i naslepo pod sedícím velbloudem, ale... [][] Správná odpověď je: „Bzzz... bzzz... bzzz...“ (19.04.2023)

Zázraky jsou jiným typem filmu než Díra u Hanušovic. Ta spíše ukazuje sociální deprivaci těch, kteří nejsou schopni se prosadit a přežívají, přičemž výsledný dojem je spíše lehká deprese. Zázraky jsou o svobodné volbě alternativního způsobu života. Ale i ten má své limity a ne všichni jsou stejně vášniví alternativci. Zázraky se vyznačují zvláštním lehce snovým způsobem vyprávění. (20.09.2014)