Kmen

Naturalistický snímek ze života společenství hluchoněmých plný agrese, brutality a zločineckých praktik je umocněný tím, že se odehrává beze slov. Scény domácího potratu a závěrečných vražd jsou obzvláště drsné. Velmi dobře umělecky zpracováno, řekl bych až zolovsky... Film z opačného spektra lidských emocí než odpolední Marvellous. (28.03.2015)

Klobouk dolů, že někoho napadlo poutavou formou natočit film, kde mluvené slovo nahradila znaková řeč. O to více zajímavější to je, když se v tomto filmu setkáte s prostředím, které byste nepřáli ani tomu nejhoršímu nepříteli. Kmen tak kombinuje dost brutální psychologické drama s čmukem východního bloku a nápad, který stojí za to vidět. Nejzajímavější na tom všem pak je, že to dokonce i místy docela funguje. Jen pravda, že občas jsem těch nekonečně dlouhých a kolikrát dost syrových scén měl fakt plný zuby a málem jsem se u nich ukousal nudou. Každopádně pozornost si minimálně za nápad zaslouží. Tedy v případě, že jste filmový nadšenec. (19.06.2015)

Podobný případ jako Křížová cesta: mladý tvůrce, radikálně jiný koncept, strhující provedení. Uhrančivá choreografie kamerových trajektorií i znaků neslyšících, ticho proměněné v ten nejintenzivnější zvuk ze všech, přesná práce s povědomým vyprávěním, které umožňuje rozumět znakům i tam, kde jejich přesný význam neznáme. Zdrcující finále, které balancuje na hranici exploatace, ale díky důslednosti režiséra zasazuje nekompromisní KO. (13.07.2014)

Pozoruhodný filmový zážitek a vůbec mě nepřekvapuje, že zabodoval právě v Cannes. Kmen je pro festivalové a francouzské publikum jako stvořený. Žádný podobný snímek jsem dosud neviděl a pro mě bylo zábavné pár delších scén pustit v mírně zrychleném režimu, celkové vyznění mi přišlo zcela beze změny. Ukrajina je složitý stát, kterému asi nebudu nikdy nerozumět a nevím, zda do něj vůbec někdy zavítám. Scéna v koupelně nevlídnost a drsnost jen podtrhuje, musel jsem odvracet zrak a to snesu ve filmu opravdu hodně. (25.07.2017)

Film ještě nezačal, a už tak zkraje byl velice poučný... a poučení zní: "Když půjdeš na film o neslyšících, zjisti si, jestli má film titulky nebo navštiv rychlokurz znakové řeči!". Ještě nikdy jsem se necitíl jak blbec, sotva začali úvodní titulky, kde je divák obeznámen s faktem, že je film jen se znakovou řečí bez titulků. Podpásovka. Nějaké němé filmy jsem už viděl (konkrétně tři) a byly výborné, tak jsem se s tím smířil. Tohle už však tak výborné nebylo, i když se tomu porozumět samozřejmě dá, a kde nedá, tam člověk zapojí svou kreativitu, vymýšlí vlastní scénář a třeba se i zasměje. Po Nymfomance, a v tak krátkém intervalu, jsem však už 'potrat po domácku' vidět nemusel. (Kino Hvězda; 15.10.'14) (15.10.2014)