Reklama

Reklama

Kmen

  • Ukrajina Plemja (více)

Radikální celovečerní debut Kmen ukrajinského režiséra Myroslava Slabošpyckého je první film kompletně obsazený neslyšícími herci a komunikující s publikem výhradně prostřednictvím znakové řeči (bez jakýchkoli titulků). Snímek zasazený do prostředí specializované internátní školy sleduje osudy novice Sergeje, který je postupně zasvěcován do tamní hierarchie, ilegálních aktivit a nesmlouvavých kmenových pravidel panujících mezi chovanci. Slabošpyckyj vytvořil dechberoucí, kruté, v precizních dlouhých záběrech natočené drama, jehož koncept nemá daleko k němému filmu, ale přesto je v každém ohledu bestií zcela nového druhu. (Magic Box)

(více)

Videa (1)

Trailer 2

Recenze (91)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Na základě logiky Kmene by se titulky neměly dávat ani k cizojazyčným filmům, protože lidem mluvícím jiným jazykem přece taky nerozumíte. Pokud vám to přijde uhozené, je to stejně tak uhozené u absencí titulek zde. Jenže kdyby tomu filmu bylo rozumět, už by tu moc nebylo, čím by mohli tvůrci oslňovat festivalové publikum, protože je to banální, rutinní (samozřejmě to musí mít dlouhé záběry, protože to by se dneska po režisérech házela shnilá rajčata, kdyby odmítli exhibovat dlouhými záběry) a omšelé drama bez větší hodnoty, které má jen snadno identifikovatelnou a okázale samoúčelnou odlišnost (která rozhodně nic ze života hluchoněmých nepřibližuje ani nepřenáší na diváka, protože film obsahuje zvuky, ale není rozumět postavám, kdežto postavy zvuky neslyší, ale rozumějí si, čili smysl veškerý žádný), nad níž se dá tetelit. 2 a 1/2 ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Podobný případ jako Křížová cesta: mladý tvůrce, radikálně jiný koncept, strhující provedení. Uhrančivá choreografie kamerových trajektorií i znaků neslyšících, ticho proměněné v ten nejintenzivnější zvuk ze všech, přesná práce s povědomým vyprávěním, které umožňuje rozumět znakům i tam, kde jejich přesný význam neznáme. Zdrcující finále, které balancuje na hranici exploatace, ale díky důslednosti režiséra zasazuje nekompromisní KO. ()

Reklama

Dadel 

všechny recenze uživatele

Drsné drama z tichého světa plného krutosti. Natočit film ve znakové řeči je skvělý fígl - zatímco u většiny filmů se nechám ukolébat žvaněním, tady jsem byl velice soustředěný na to, co se na plátně děje. Až na použitou řeč je to ale stejně jen běžný "festivalový" film s nulovým střihem v rámci scény (znouzectnost) a několikanásobně delšími scénami než je nutné (že se chovankyně prostituují na parkovišti pro kamiony by šlo ukázat v jedné minutě, režisérovi ale ani 10 minut nestačí, etc.). Těším se ale na dabovanou verzi:) (po tom, jak dopadl dabing filmu Babel bych se nedivil ničemu) ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Klobouk dolů, že někoho napadlo poutavou formou natočit film, kde mluvené slovo nahradila znaková řeč. O to více zajímavější to je, když se v tomto filmu setkáte s prostředím, které byste nepřáli ani tomu nejhoršímu nepříteli. Kmen tak kombinuje dost brutální psychologické drama s čmukem východního bloku a nápad, který stojí za to vidět. Nejzajímavější na tom všem pak je, že to dokonce i místy docela funguje. Jen pravda, že občas jsem těch nekonečně dlouhých a kolikrát dost syrových scén měl fakt plný zuby a málem jsem se u nich ukousal nudou. Každopádně pozornost si minimálně za nápad zaslouží. Tedy v případě, že jste filmový nadšenec. ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Následující komentář bude spíše vrstvením myšlenek, postřehů a snad i dojmů vybízejících k další analýze než nějakým sevřeným a provázaným, strukturálně promyšleným textem. Kmen je totiž významově nesmírně bohatým a podnětným dílem s množstvím vjemů, jehož kadence dokáže diváka doslova uzemnit. A proč vlastně? Je to celkem jednoduché - dokáže se jednoznačně vymezit vůči zbytku (evropské) (umělecké) filmové produkce a to dost extrémním způsobem. Film s tímto od začátku jednoznačně kalkuluje, kdy říká "ve filmu se nemluvi, vystupují v něm hluchoněmí, kteří používají výhradně znakovou řeč a ta není vysvětlena žádnými informačními titulky." Tohle navádění diváka k vnímání jeho odlišnosti, k jinému způsobu komunikace a zprostředkování informací je až příliš účelové, ale je to také jediný, drobný zápor na jinak bezchybném díle. Divák tedy postavy vidí, slyší (film není němý), vnímá jejich gesta, ale nerozumí jim, resp. znakové řeči (pokud zobecníme, že divák není hluchotou postižený jedinec). Musí tedy interpretovat, rozpoznávat jednotlivé posunky, jejich expresivitu a jednotlivé situace, ve kterých se postavy nacházejí, aby pochopil, o čem se baví a co řeší. Snímek tímto postupem jako uměleckou volbou přináší nový, neotřelý způsob vyjádření, jakkoli je jeho příběh prostý. Ale k němu až za nějakou chvíli. [==] Film byl již poměrně mnohokrát častován jako radikální, realistický, syrový, autentický, apod. A možná právě pod nánosem těchto adjektiv jsou skryta skutečná pozitiva díla, který je tak trochu zkouškou divákovi trpělivosti a tolerance. A vlastně také o tom, jak je filmová řeč univerzálním jazykem. Kmen je bezesporu představitelem narace uměleckého filmu a tato očekávání bez debat naplňuje - expozice absentuje, o postavách a jejich minulosti nevíme nic, identifikace s nimi je přinejmenším obtížná, ne-li nemožná, motivace jsou často velmi nejasné, narace je nekomunikativní, spíše omezená, není redundantní. Přes všechny uvedené body je divák i s minimem informací schopen se v ději orientovat. Režisér totiž postavy zasazuje do situací/konfrontací, jejichž základní schémata (narativní, kontextová, kulturní) není složité rozpoznat, ačkoli chybí klasický dialog. Postavy navíc jednají nesmírně pudově, ostatně to bylo i záměrem (život v kmeni je o naplnění základních lidských potřeb). Vodítkem divákovi může být i umístění postav v záběru, držení těla, výraz tváře, expresivnost gest, atp. Tedy určitá fyzičnost, síla tělesného projevu, která se hluchově postiženému jeví jako zcela přirozená, ale nepostižený jedinec-divák to vnímá jako ozvláštňující prvek. Dalším nemalým pozitivem je nepochybně kamerová práce Valentina Vasjanoviče, jehož promyšlené steadicamové jízdy/statické záběry, samotná kompozice dlouhých záběrů a způsob rámování by zaslouzily analýzu na nemálo řádků a stran. [==] Nyní ještě konkrétně k příběhu. ***SPOILER*** Mladík Sergej přijíždí na internátní školu, kde se seznamuje s ostatními studenty, vyučujícími, především ale s pravidly a nepsanými zákony kmene, jehož součástí se krátce po příjezdu stává. Asimilace je poměrně rychlá a každodenní kmenová rutina se začíná stávat výhradní náplní Sergejova života. Sílící cit k jedné ze studentek vyvolá v Sergejovi ochranářské a majetnické pudy, následná revolta vůči svým druhům postupně přerůstá v otevřený konflikt, který vrcholí v samotném devastujícím závěru. Ten je mimo způsobu ztvárnění, jemuž dominuje až naturalistická brutalita, zajímavý i z jiného pohledu. Jednak mimo určité šokantnosti a wow efektu ve znepokojivém slova smyslu přináší závěr možnost uvědomit si, co vlastně znamená být hluchý, jinými slovy divák se přepne na jiný mod vnímání a je svědkem situace, kdy hlavní postava, jakkoli v tu chvíli psychicky labilní a nalomená, může nikým nerušena vejít do každého z pokojů, "v klidu" se rozhlédnout a rozmyslet, vzít noční stolek a jednoho mladíka po druhém jím zabít, aniž by si toho kdokoliv všiml. Postavy jsou v tu chvíli v nevědomé, pasivní roli a divák je sice v roli vševědoucího, ale tichého pozorovatele - my víme, že se postavě něco stane, ale ona sama to neví (protože neslyší) a nedokáže s tím nic udělat. Hluchotou nepostižený jedinec si tohle automaticky neuvědomí, dokud s tím není na plátně ve své nekompromisnosti přímo konfrontován. ***KONEC SPOILERU*** Zároveň závěr/konec přichází přesně ve chvíli, kdy přijít má. Film už nemá, co jiného by chtěl dodat, protože vlastně ani není co. Destrukce a totalni rozklad vztahu, jedince a jeho osobnosti, potažmo celé společnosti je završena a zbývá již jen agonie. Ta počala a trvá. Čistota Slabošpyckého výrazu a režijní jistota v jeho celovečerním debutu je omračující. Vpravdě znepokojivý, fyzicky nepříjemný a vskutku výjimečný divácký zážitek a prozatimní kinofilm roku 2014. P.S.: Nikdy jsem nezažil po projekci takové ticho, jež by zároveň i něco vyjadřovalo, jako právě po Kmeni. ()

Galerie (190)

Zajímavosti (9)

  • Herci komunikují v ukrajinské znakové řeči. Lidé užívající západoevropské jazyky tak mohou rozumět zhruba 70 %. (Nine)
  • Dívku Annu ztvárnila Běloruska Yana Novikova, která přišla o sluch krátce po narození v důsledku nemoci. O roli Anny hodně stála a obětovala filmu hodně - hladověla, aby vypadala vyhublá, a rozešla se svým přítelem. (Epistemolog)
  • Režisér Miroslav Slaboshpitsky znakové řeči nerozumí a neovládá ji. Na natáčení museli být přítomni tlumočníci, aby režisér s herci mohl komunikovat, a také aby si ověřil, že se drží scénáře. (Nine)

Reklama

Reklama