Czechtuning: K oblakům vzhlížíme
Into the Clouds We Gaze
Obsahy(1)
Pach spálených pneumatik, semišové potahy a řev motoru, to je Ráďův svět. Oddaný milovník tuningu tráví se svým rozpadajícím se Fordem více času než se střídajícími se přítelkyněmi, jejichž společná záliba v nalepovacích nehtech není náhodná. Ráďovy dny bezcílně plynou - většinou je tráví drobnými opravami motoru nebo sháněním místa ještěrkáře v okolních fabrikách. Noci však patří dunícím tuningovým festivalům. V závodech sice většinou pohoří, ale tma laskavě maskuje velké nedokonalosti na Ráďově autě a ještě větší nedokonalosti v jeho prázdném životě. V kulisách severních Čech, upadlého regionu s vysokou nezaměstnaností a nechvalně proslulými protiromskými pochody, předkládá trpělivé filmové pozorování Martina Duška melancholický obraz jedné vyřazené generace mladých lidí. (Verbascum Imago)
(více)Videa (2)
Recenze (62)
Fanfáry pro sračku. Nesnáším individuum jménem Martin Dušek. Počínaje jeho příšerným zjevem, přes jeho způsob uvažování, který se odrážel v jeho moderaci Tečky páteční noci, až po jeho filmařinu, jak jsem teď nově zjistil. O čem tohle bylo? Z toho můžou mít radost za 50 let nějací sociologové, kteří z toho vyčtou, že někteří mladí kluci po roce 2000 měli hrozně rádi auta se spalovacími motory, a úpravami těch svých trávili většinu volnýho času. Věčně bojovali s prachama, a špatně se jim na severu Čech sháněla hokna. Ale co to mělo dát mě? Vážně, co mi to mělo dát? Dostal jsem jen další dílek bezobsažnýho Duška. Nic. Absolutní nic. Jedna hvězdička pro toho kluka, taky mohl fetovat nebo chlastat, sice ho tady vlastně imrvere zostuzovali, ale podle mě se nemá za co stydět- s těma levýma kartama, který dostal do vínku. ()
Zacyklený život na čtyřech kolech. Stejně jako tvůrcům dokumentů Lovu zdar! a Danielův svět stačila i Duškovi z větší části nehybná kamera a trpělivost při čekání na momenty, které vystihnou gró zkoumané problematiky. Za hlavní klad K oblakům vzhlížíme považuji schopnost filmu vykročit za portrét jednotlivce a skrze kontext, v němž Ráďa žije, postihnout nejzávažnější problémy dnešního Česka - extremistické nálady, nezaměstnanost, infantilitu společnosti. Jak postupně vychází najevo, auto je tím jediným, co protagonistovi dokumentu propůjčuje – jakkoli pochybný – status dospělého člověka, a paradoxně zároveň tím, co z něj dělá nevyzrálého hračičku a brání mu ve skutečném rozletu. Částečně kvůli své fanatické oddanosti tuningu si nedokáže udržet ani práci, ani přítelkyni. Opakování týchž chyb reflektuje cyklická dramaturgie filmu, která svou záměrnou monotónností (přenesenou techno hudbou a dialogy stáčejícími se zas a znovu k tématu motorových vozidel i do zvukové stopy) působivě vystihuje vyprázdněnost Ráďovy existence. Dvakrát vidíme velmi podobně vystavěnou návštěvu tuningového srazu, pokaždé s jinou přítelkyní, ale vždy se stejně neuspokojivým výsledkem a stejně falešně chlácholivým vzhlédnutím k nebesům (k nimž kamera jindy vzhlíží i nezávisle na sociálních hercích). K pocitu existenční otupělosti přispívá zaměnitelnost „zatuhlých“ záběrových kompozic, v nichž často vidíme z většího odstupu izolovaně stojící/sedící figuru, zatímco prázdný okolní prostor vyplňuje trapné a zároveň smutné ticho. Kdykoli to je možné, nechybí v záběru ústřední referenční bod – automobil. I kdyby měl být jenom plastový nebo jezdit na elektřinu (autodrom). Samozřejmě se můžeme jenom škodolibě bavit Ráďovým looserstvím a jeho tragikomickým nedostatkem sebereflexe, byla by ale škoda ignorovat všechny ostatní roviny, které film nabízí. 80% ()
Nepotřebovalo by moc, aby byl z tohohle dokumentu normální film - příběh o loserovi uvězněném ve svém světě je plnohodnotný dostatečně. Osobně nemívám z těhle filmů voyersky se vyžívajících v nulách dobrý pocit, ale on z toho mít člověk dobrý pocit mít asi nemá. Jediný problém je, jak to tak u těhle filmů bývá, že po čtvrt hodině už je jasná premisa i pointa a pak už se jen plní stopáž. Přesto dobrá práce. 3 a 1/2 ()
Martin Dušek se sice ukryl za kameru a zvolil metodu čistě observační, ale stejně zůstal tím stejným Duškem, který se prohání po masových hrobech, humoruje o hitlerjugend a vysmívá se všemu, co není podle jeho gusta. Ano, má to téma jako hrom, je to třeskutě vtipný a má to rámy jak páni. Ale co naplat, když je to celé spíš na úkor samotného Rádi. Pojďme se zasmát sociálně slabému klukovi a jeho vytuněnému světu. Zatímco Bláhovec se ve své Show aspoń snažil o nějakou empatii, tak Dušek se o ni neotřel ani z rychlíku. Ono totiž dělat si legraci ňoumovitého Rádi je tak lákavé a snadné. Ale co takhle zesměšnit Martu Kubišovou? Nebo Olgu Havlovou? Do slabých se kope nejlépe, což? ()
Podobně jako jsem měl nedávno u dokumentu Amerika pocit, že není ani tak o trampingu, jako o jeho samotném autorovi, zde jsem se až téměř neubránil zklamání z toho, že to není ani tak dokument o tuningu, jako o jednom intelektuálně nekomplikovaném klukovi ze severních Čech (a je samozřejmě opodstatněné se ptát, zda je nosné točit film o někom, kdo se neliší od tisíců jemu podobných lidí z jeho regionu). V tomto smyslu mi tento film tak trochu připomněl časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové o podobných lůzrech, byť tento se odehrává na mnohem kratší časové ploše. Nakonec jsem ale tento film shledal zcela fascinující a strašně mě bavilo na něj koukat (dílem i proto, že se sám strašně zajímám o auta). A nikdy mě nepřestane udivovat, co vede určitý typ lidí k tomu, že do svého života pustí kameru, jejímž prostřednictvím se přede všemi dokonale znemožní, protože pro mě je něco takového prostě nemyslitelné (říkám si to u všech pořadů typu Prostřeno, Výměna manželek, apod., a říkal jsem si to i zde - co proboha toho kluka přesvědčilo, aby nechal filmaře takto voyeursky nahlédnout do svého života? To skutečně tak postrádá elementární stopy sebereflexe a soudnosti, nebo mu prostě jenom za to něco dali na benzín? Vždyť každého, kdo tenhle film uvidí, musí přece úplně praštit do očí, jak ten kluk marní svůj život, a že takhle se přece žít nedá! Proč to nevidí on sám? Proč lidi jako on lezou do televize, aby se jim všichni ostatní jen smáli? Zmínil jsem, že na mě dokument působil neobyčejně voyeursky - je to kvůli jeho formě: ve filmu zcela chybí jakýkoli autorský komentář v podobě voiceoveru a všichni protagonisté působí dojmem, jako by přítomnost kamery a štábu vůbec neregistrovali, ačkoli jsou často zachyceni ve velmi soukromých okamžicích (jediný moment, kdy hlavní postava dá nějak najevo, že registruje přítomnost kamery, nastane v jedné scéně, kdy předjede auto, v němž sedí kameraman). Musím říct, že mě tenhle typ českých dokumentů hodně baví, a že mě vždy přiměje ke spoustě přemýšlení o současném světě - konkrétně v tomto filmu je velkých témat spousta, a inteligentní člověk si v tom najde hodně látky k reflexi (která paradoxně tak chybí hlavní postavě - pod svícnem bývá největší tma). Výborný dokument, který budu z hlavy dostávat hodně dlouho. I když určité výhrady bych si k fimu našel - přes všechnu tu zdánlivou nezaujatost dokumentu považuji za téměř jisté, že se Dušek svému hrdinovi vysmívá (už jenom samotný titul filmu, odkazující na 2 scény, v nichž postavy sledují ubohoučký ohňostroj na tuningovém srazu, je výsměchem přímo prostoupený - a sice tím archaizujícím přehozením slovesa za předmět, což vyvolává zesměšňující dojem, ne nepodobný veršům Jana Nerudy o žabách pozorujících noční oblohu, kdy nás rozesmívá kontrast mezi vznešeností formy a banálností cituace - na tomtéž je postaveno i Vančurovo Rozmarné léto) - nějak ve smyslu vzdělaného a dobře situovaného Pražáka, který posměšně ukazuje na lidi, co mají hluboko do kapsy a žijí v bezútěšném světě paneláků, mizerně placené práce a nulových perspektiv, komentujíc je slovy "Jen se podívejte na ty prosťáčky, jak málo jim stačí ke štěstí! Vietnamské gelovky, pašovaná cíga, rozpadlý Escort, pár rachejtlí na nebi - jak uboze jejich radosti kontrastují s těmi mými! To podle mě není úplně fér). P.S. Po dnešku si na lidi s účkem na espézetce dávám ještě většího majzla. () (méně) (více)
Galerie (3)
Photo © 49. MFF Karlovy Vary 2014
Související novinky
49. MFF KV – záblesky ze soutěžních sekcí
Po tiskové konferenci zaplavily web MFF KV v intervalu pouhých pár minut dlouho očekávané programové zprávy. Hlavní festivalový program přinese sedm světových a pět mezinárodních premiér. O… (více)
Reklama