Chungking Express

Chungking express režiséra Wonga Kar-waie, jakkoliv se zcela vymyká žánrovému zařazení, je pro mě především filmem o lásce. Dva zdánlivě neprovázané příběhy o touze po vztahu a porozumění režisér a scenárista Wong Kar-wai natočil naprosto úchvatně, jen těžko srovnatelně s čímkoliv, co jsem v žánru „romance“ měl dosud možnost vidět, přičemž svobodně rozvolněný děj filmu umístil do pomyslného srdce Asie - Hongkongu. Od první minuty je znát, že režisér staví vizuální a výtvarnou složku nad tu obsahovou, čímž si však vytváří dostatečný prostor pro nové možnosti vyjádření. Experimentuje s obrazem, střihem i hudbou – úžasná "California Dreamin" se nese celým snímkem. Asijskou, respektive hongkongskou, kinematografii zatím téměř vůbec neznám; i to může být důvod toho, že mě Chungking Express tak nadchnul. K tvorbě Wonga Kar-waie se určitě ještě vrátím, nejspíše pak dílem Stvořeni pro lásku. 8,5/10. (10.03.2021)

Nejlepsi Kar-wai Wong film (alespon podle zdejsiho hodnoceni)? Myslim, ze ne, Time! Wong se musel jeste rozstrelovat, ta kamerova magie zde zatim neni tak patrna, navic je to relativne standardni vztahovy maglajz, coz nic proti tomu, ale napr. fakt, ze je film rozdelen na 2 odlisne story, ktere spolu absolutne nesouvisi tomu taky 2x neprida. Jinak ale prijemna asian jednohubka, na kterou se pekne diva (i posloucha) a ktera potesi urcitou originalitou a izolovanosti zde predstavenych vztahovych interakci. 6/10 (29.09.2010)

Tenhle film jsem viděl mnohokrát, poprvé kdysi dávno v polovině devadesátých v nějakém artovém kině a od té doby jsem se na něj čas od času vracel. Myslím, že to bylo mé první plnohodnotné setkání s východoasijskou moderní kinematografií. Pamatuju si, že při první projekci jsem byl trochu zmatený režisérovým stylem, chvíli mi trvalo než jsem pochopil, že se nejedná o jeden příběh ale o dva, ale pochopil jsem, rychle si zvykl na neobvyklý "asijský" styl komunikace s divákem a na neobvyklé chování postav, a příště jsem si už plnými doušky vychutnával tu zvláštní a existencialisticky silnou atmosféru snímku a do podobných východoasijských filmů se postupně téměř zamiloval. Část mojí duše se zkrátka v těch hongkongských uličkách, pasážích, bistrech a malých bytech (a mezi tamními obyvateli) cítí velice příjemně, jako by tam patřila, a zpěvavý zvuk kantonské čínštiny jeví se mým uším velice lahodným a zvukomalebným (tytéž pocity ale chovám třeba i k Japonsku). (24.04.2013)

Je to ako sínusoida. Kupovať konzervy ananásu kvôli tomu, že ho mala rada vaša bývalá, a navyše výhradne s dátumom spotreby 1.5., pretože máte vtedy narodeniny, je poľutovaniahodné. Čistiť cudzej žene topánky kravatou, ktorú máte stále na krku, je neprakticky submisívne. Nájsť však po príchode do bytu potopu a pomyslieť si, že buď som nechal tiecť kohútik, alebo je môj byt len precitlivený a tak sa rozplakal, je zase milo ujeté. Taká je vlastne väčšina druhej poviedky. Prvá zase dominuje obrazovou poetikou. A inštrumentálny aj piesňový soundtrack bol skvelý. No film samotný trochu moc nesúrodý na môj vkus. (13.06.2015)

Já vím, že to není úplně nejlepší, když si budete z tohoto filmu pamatovat hlavně jeho soundtrack, ale ta hudba vás tady tak dostane, mimo jiné i tím, že tam vlastně nepatří, že se tam nehodí. Ale právě proto je tak odzbrojující. Navíc jsou to moje oblíbené písně, i když třeba v asijském podání. Jízda, zvláštní, ale krásná. (10.03.2016)